"Aby se v církvi stále zachovalo evangelium celé a živé, zanechali apoštolové jako své nástupce biskupy a podstoupili jim své učitelské místo."
(Katechismus katolické církve, čl.77)
"Jednotliví biskupové jsou… viditelným zdrojem a základem jednoty svých partikulárních církví." Jako takoví "vykonávají svou pastýřskou správu nad částí Božího lidu, která jim byla svěřena"; a v tom jim pomáhají kněží a jáhnové. Ale poněvadž jsou členy biskupského sboru, každý z nich se podílí na péči o všechny církve, a vykonává ji především tím, že "dobře řídí vlastní církev jako díl všeobecné církve", a tak přispívá "k dobru celého tajemného Těla, které je také tělem církví."
(Katechismus katolické církve, čl. 886)
Biskup z řec. episkopos (ze slovesa epi-skopein, "hledět shora", "dohlížet" či "bdít"), později v lat. episcopus. Je to nástupce apoštolů, jemuž je v plném rozsahu udělena svátost kněžství. Biskupským svěceným přejímá biskup poslání posvěcovat, vyučovat a spravovat lid Boží (diecézi).
Biskupové se dělí na :
1. diecézní, jimž je svěřena péče o lid v nějaké diecézi.
Rozlišuje se:
a) sídelní biskup, spadá-li pod metropolitu a patří k církevní provincii
b) vyňatý biskup, nepatří-li k církevní provincii a spadá přímo pod Apoštolský stolec.
2. titulární, kteří mohou být:
a) nástupci, čili pomocní biskupové s právem následnictví
b) světící, kteří mají nebo nemají zvláštní pravomoci
3. emeritní, pokud pozbyli úřad z titulu věku nebo přijaté rezignace.
(Převzato z knihy Křesťanství od A do Z,
Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1998)
