Osobní prelatury sestávají z kněží a jáhnů z řad světského duchovenstva a může je zřídit Apoštolský stolec po projednání s biskupskými konferencemi, jichž se věc týká, k podpoře vhodného rozdělení kněží nebo k výkonu zvláštních pastoračních nebo misijních úkolů v různých krajinách nebo v různých sociálních skupinách.
Osobní prelatura se řídí stanovami, vydanými Apoštolským stolcem; v jejímž čele je prelát jakožto vlastní ordinář, který je oprávněn zřídit národní nebo mezinárodní seminář a také včleňovat studenty a vést je k přijetí svátosti svěcení z právního důvodu služby v prelatuře.
Prelát je povinen postarat se jednak o duchovní vzdělání těch, kteří z uvedeného právního důvodu přijali svátost svěcení, jednak o jejich přiměřené vydržování.
Na základě dohod, uzavřených s prelaturou, mohou se laici věnovat apoštolátní činnosti osobní prelatury; ve stanovách se vhodně určí způsob této organické spolupráce a hlavní povinnosti a práva s ní spojená.
Stanovy rovněž určí vztahy osobní prelatury vůči místním ordinářům, v jejichž místních církvích osobní prelatura vykonává nebo hodlá vykonávat svou pastorační nebo misijní činnost s předchozím souhlasem diecézního biskupa.
CIC 294, 295, 296, 297
