"Církev je viditelným projektem Boží lásky pro lidstvo" (papež Pavel VI.). Církev je společenstvím lidí, tvořících Boží lid. Do církve vstupuje člověk křtem na základě víry v Ježíše Krista a jeho evangelium. Pro ty, kdo uvěřili, stává se církev ve všech dobách a národech nástrojem spásy a cestou vykoupení.
Biblické symboly církve jsou: ovčinec neboli místo, kde jsou shromážděny ovce. Kristus je dobrý pastýř, který "zná své ovce, vede je, živí, chrání a dává za ně svůj život." Jiným symbolem je Boží pole, vinice, kde vinným kmenem je Kristus a věřící jsou ratolestmi. Kmen dává plodnost větvím. Ratolest, která ztratí spojení s kmenem, hyne. Symbolem církve je i Boží stavba, živý, svatý chrám, kde úhelným kamenem je Ježíš, její zakladatel. On působí, že celá stavba drží pevně.
Církev je v Novém zákoně chápána také jako tělo Kristovo, kde Kristus sám je hlavou. On předává svou milost v Božím Slově a ve svátostech, kterých je sedm: křest, biřmování, eucharistie, smíření, pomazání nemocných, kněžství a manželství. Vrcholem života církve je slavení eucharistie, památky poslední večeře, kdy Ježíš před svou smrtí daroval svým přátelům své tělo a krev pod způsobami chleba a vína a přikázal jim, aby to konali na jeho památku.
Církev je jedna, svatá, všeobecná (katolická) a apoštolská. Její uspořádání je hierarchické. Nejde o mocenské, ale služebné zaměření podle slov Krista: "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech" (Mk 9,35). To platí o římském papeži, který je nástupcem Petra, o biskupech jako nástupcích apoštolů, o kněžích a jáhnech. K církvi patří i řeholníci, kteří se svobodně a z lásky rozhodli stylem svého života vnášet do světa Kristovu chudobu, čistotu a poslušnost.
Nejpočetnějším stavem v církvi jsou věřící laici. Jsou to všichni pokřtění, kteří nepatří do duchovenského a řeholního stavu. Jejich manželský a rodinný život, povolání, práce, oběti a kříže mají vytvářet příklad a svědectví o hodnotách víry. Mají ozdravovat světské instituce, napomáhat spravedlnosti a solidaritě se slabými a trpícími, rozvíjet mravní hodnoty a ryzí kulturu v lidské společnosti.
Církev jako Kristovo tělo je i pojítkem mezi živými a mrtvými všech dob, mezi svatými v nebi, dušemi v očistci a všemi, kdo žijí jako křesťané kdekoli na zemi.
(zpracoval biskup Josef Hrdlička)
Katolické společenství se uskutečňuje na třech úrovních:
1. Obecná církev:
Boží lid čili společenství všech pokřtěných, které pojí "pouto vyznání víry, svátostí a církevního řízení" (Kodex kanonického práva [CIC], kán. 205).
2. Místní církev:
Část Božího lidu, "v níž je skutečně přítomná a působí jedna svatá katolická a apoštolská církev" (CIC 369; srov. LG 26). Je to především diecéze, jíž může být na roveň postavena "územní prelatura a územní opatství, apoštolský vikariát, apoštolská prefektura a natrvalo zřízená apoštolská administratura" (CIC 368).
3. Farní společenství:
Je ta část Božího lidu, která je řízena knězem.
(převzato z knihy Křesťanství od A do Z, Karmelitánské nakladatelství 1998)
