Peníze z kněžské sbírky doputovaly k uprchlíkům v Iráku

Téměř 400 tisíc korun předal minulý týden P. Petr Gatnar do rukou představitelů několika církví působících v iráckém Kurdistánu. Pro kněze sloužící těm, kdo byli ze svých domovů vyhnáni tzv. Islámským státem (IS), je mezi sebou na Zelený čtvrtek vybrali jejich kolegové z olomoucké arcidiecéze.

Při sbírce, kterou vyhlásil arcibiskup Jan Graubner, se vybralo zhruba 330 tisíc korun, dále tisíc eur a 300 dolarů. Všechny vybrané prostředky byly proměněny na asi 16,5 tisíce dolarů, které minulý týden P. Gatnar předal zástupcům tří církví působících na severu Iráku: Syrské katolické církve, Chaldejské katolické církve a Chaldejské ortodoxní církve. „Peníze budou použity převážně na podporu kněží těchto církví, pouze malou část, 1500 dolarů, jsme darovali chlapeckému sirotčinci při chaldejském katolickém klášteře ve městě Al-Kúš,“ vysvětlil P. Gatnar.

Týdenní program byl podle něj náročný, protože se během něj snažil co nejlépe poznat situaci, v níž uprchlíci žijí. „První dva dny jsme navíc doprovázeli pana ministra zemědělství Mariana Jurečku, který s námi cestoval stejným letadlem, a společně jsme se účastnili všech setkání s biskupy a dalšími církevními hodnostáři,“ popsal P. Gatnar. Program v neděli 17. dubna zahájila mše svatá v uprchlickém táboře se syrsko-chaldejským arcibiskupem Yohannou Petrosem Mouche, setkání s biskupy výše zmíněných církví a návštěva sirotčince v Al-Kúš. „Zde probíhají dva projekty – staví se tady centrum pro katechezi a také dětské hřiště při klášteře pro sirotky i místní děti,“ uvedl P. Gatnar.

Zajímavé podle něj bylo večerní setkání s kněžími křesťanských církví a zástupci Jezídů. „Řeč se vedla kolem přijímání uprchlíků do ČR: kde nastaly chyby, proč někteří odešli do Německa a jak pomoci uprchlíkům přímo zde v Kurdistánu a v Turecku,“ popsal P. Gatnar a dodal: „Byl to skutečně zajímavý rozhovor, na jehož závěr jsme se společně pomodlili Otčenáš, iráčtí kněží se modlili aramejsky.“

Bydlení z nedostavěného obchodního domu

Důležitou součástí programu byly návštěvy uprchlických táborů, v pondělí proto P. Gatnar zavítal hned do toho největšího v Erbílu. „Žije tu 1250 rodin, 5040 lidí, v tisícovce prefabrikovaných buněk,“ popsal sekretář olomouckého arcibiskupa. V úterý společně s doprovodem navštívil tábor Naštiman situovaný v samotném srdci milionového Erbílu – v nedostavěné budově obchodního domu si za pomoci francouzské církve zbudovalo maličké byty na 320 rodin. Čtvrtek pak patřil návštěvám dalších dvou táborů: v prvním žije 315 rodin (1400 osob) a ve druhém 257 rodin (1146 osob).

Program cesty, z níž se P. Gatnar vrátil v pátek 22. dubna, zahrnoval také další okamžiky. „Zúčastnili jsme se například otevření nového kostela, který byl postaven za přispění francouzské biskupské konference, nebo svatebního obřadu a také pohřebního obřadu. Mimořádným zážitkem byl výlet do křesťanského kláštera Mar Mattai, z kterého byly vidět Ninivské pláně, dnes obsazené IS, a následná návštěva jezídské svatyně ve městě Láliš, kde zrovna probíhala oslava nového roku. Sešlo se tu proto několik desítek tisíc Jezídů a vidět tolik převážně mladých poutníků byl ohromný zážitek,“ popsal P. Gatnar. Ten si podle svých slov cenil i samotné skutečnosti, že může být na místech spojených s počátky biblických dějin a lidské civilizace.

Ty nejsilnější dojmy jsou však podle P. Gatnara spojeny s množstvím setkání, která v Kurdistánu zažil: „Svědectví křesťanských uprchlíků o jejich exodu, návštěva táborů, kostelů, škol a zařízení, které stačili během dvou let vybudovat a stále budují – nenechávají osud jen tak, ale snaží se s ním vypořádat. A taky návštěva míst, která svědčí o víře místních lidí,“ vyjmenovává.

Na útěku přes islamisty opustili všechno

Působivé setkání prožil v jednom uprchlickém táboře. „Možná si mnozí vzpomenou na rozhovor, který natočila televize Sat-7 s děvčátkem jménem Myriam. Film se jmenuje Pray for Myriam a je dostupný i na internetu. Měl jsem tu možnost se setkat s Myriam, její sestrou Zumurad a jejími rodiči. Tatínek Olid je zvěrolékařem, maminka je inženýrkou zemědělství. Pocházejí z Karakoše, kde měli rozlehlé polnosti, dobytek a několik domů, zaměstnávali několik lidí. Pan Olid říká: ‚Měli jsme vše, dokonce nadbytek, a žili si spokojeně. Pak ale přišel IS a my jsme museli vše opustit. Dnes žijeme v prefabrikované buňce o rozměru 2,5 x 2,5 metrů. Jsme ale vděční i za to málo a jsme šťastní – máme víru, která dává naději. Až IS z Karakoše odejde, určitě se chceme vrátit domů.“

Jinak to ale podle P. Gatnara vidí rodina z Mosulu. „Pan Haisam Said se svou manželkou Linou a dítětem bydlel v Mosulu. Když tam před třemi lety začaly útoky na křesťany a při atentátu v jednom kostele přišli o život jejích příbuzní i někteří kněží, opustili Mosul a přestěhovali se do Karakoše. I tam ale po čase přišel IS a oni opět museli utéci. Tito mladí lidé ztratili veškerou naději na život v Iráku a chtějí odejít do Evropy,“ popisuje.

Rád vzpomíná také na seznámení s knězem Syrské katolické církve, P. Piem. „Původně pracoval jako novinář pro křesťanský měsíčník v Mosulu. Když nám ukazoval, kde na Ninivských pláních jsou města Mosul a Karakoš, obsazená IS, bylo v jeho očích vidět smutek a stesk po domově,“ vzpomíná P. Gatnar. Mezi iráckými kněžími je prý podle něj patrná velká obětavost. „Mnoha z nich jsem se ptal, jak zvládají všechnu práci s uprchlíky, kterým jsou nablízku od rána do večera a mnohdy i dlouho do noci. Všichni odpovídali prostě: Jsme posvěceni pro lidi a to je naše povolání, naše služba, naše radost a naše oběť,“ popisuje.

Přiznává také, že během celého pobytu na severu Iráku se cítil bezpečně a bez jakéhokoli ohrožení. „Všude jsme také byli mile přijati – jak křesťany, tak Kurdy i Jezídy,“ říká P. Gatnar a dodává: „Všichni jsou vděčni za to, že s nimi cítíme a že se za ně modlíme. Ty, kteří budou tento článek číst, proto prosím o modlitbu za ně.“