Před sto lety se narodil olomoucký arcibiskup František Vaňák

Olomouckou arcidiecézi vedl jen krátce, přesto se nesmazatelně zapsal do jejích dějin. Od narození arcibiskupa Františka Vaňáka uplyne v úterý 28. června 2016 rovných sto let.

^{Arcibiskup F. Vaňák s Matkou Terezou v olomoucké katedrále. Foto archiv Arcibiskupství olomouckého}

František Vaňák se narodil ve Vojtěchově na Konicku. Po studiích na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži nastoupil do semináře a na kněze byl vysvěcen roku 1941. Působil poté ve Frenštátě pod Radhoštěm, v Olomouci u sv. Michala a v Rýmařově. V březnu 1950 byl promován doktorem teologie a začal působit u církevního soudu.

Okolnosti Vaňákova jmenování biskupem osvětluje jeho nástupce Jan Graubner ve své knize Kněžské osobnosti: „Po více jak ročním jednání Svatého stolce s komunistickou vládou u nás byl 26. července 1989 jmenován administrátorem diecéze. Vláda tehdy ještě nedovolila jeho jmenování arcibiskupem, ale jeho biskupské svěcení [uskutečnilo se 26. srpna – pozn.] za bohaté účasti zahraničních kardinálů a biskupů i mnohých věřících bylo velkým povzbuzením. Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 byl 21. prosince jmenován arcibiskupem olomouckým a metropolitou moravským,“ dodává.

Ačkoliv Vaňákova služba netrvala dlouho, vlivem mimořádných okolností byla velmi intenzivní. „V listopadových dnech nechyběl na olomouckých demonstracích a vystupoval na řečnické tribuně, navázal kontakty se studenty i s novým vedením univerzity,“ vzpomíná na svého předchůdce Jan Graubner. Během nemnoha měsíců svého působení uvítal arcibiskup Vaňák na území arcidiecéze hned dvě významné návštěvy: na Velehradě hostil papeže Jana Pavla II. během jeho vůbec první návštěvy v postkomunistické zemi po pádu železné opony a v olomoucké katedrále zase přivítal Matku Terezu.

Ve svobodných poměrech začal také reorganizovat diecézi: jmenoval nové děkany, kněze vnucené církevními tajemníky na důležitá místa překládal na menší farnosti a na hlavní poutní místa opět uvedl řeholníky. Zřídil první pastorační centra na kurii, horlivě navštěvoval farnosti a besedoval s věřícími.

Za jeden z přednostních úkolů si stanovil obnovení kněžského semináře. Jeho budovu na Žerotínově náměstí v Olomouci dostalo arcibiskupství zpět v první polovině roku 1990 a nejnutnější opravy byly provedeny během prázdnin, takže bohoslovci mohli už v září nastoupit. Počátkem října pak začala výuka na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě, která byla opět včleněna do Univerzity Palackého. O rok později bylo obnoveno také Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. To už ale arcibiskup Vaňák ležel s vážnou nemocí, které také 14. září 1991 podlehl.

„Jeho pohřeb byl mohutnou manifestací jak v olomoucké katedrále, která nestačila pojmout věřící, tak na Svatém Hostýně, kde byl dle svého přání pohřben. Chtěl očekávat slavné vzkříšení v blízkosti mariánské svatyně, která ho po celý život přitahovala,“ píše arcibiskup Graubner a dodává: „V čele diecéze stál krátký čas, ale v mimořádnou dobu a šťastnými kroky se zapsal do jejích dějin.“