Katolický kněz, disident, průvodce lidí na okraji společnosti, poutník František Lízna SJ se 11. července 2016 dožívá 75 let.
Foto z předávání Cen Celestýna Opitze 2012: F. Jemelka, TS ČBK
V letech 1960 až 1987 byl tento jevíčský rodák pro své politické přesvědčení a práci v disentu několikrát souzen a vězněn, veřejnou kněžskou činnost nemohl za minulého režimu nikdy vykonávat. Lízna byl v roce 1968 přijat do noviciátu jezuitského řádu a šest let poté vysvěcen na kněze, následně pracoval převážně v různých dělnických profesích a ve zdravotnictví jako sanitář. V roce 1978 podepsal Chartu 77.
V době po listopadu 1989 se vrátil ke kněžské služby, kdy se začal soustředit na duchovní službu těm nejposlednějším: začal působit v kuřimské věznici nebo na Mírově a stal se farářem v sousedních Vyšehorkách. Kromě vězňů se ve své pastoraci zaměřuje i na Romy (ze solidarity k nim přijal romské občanství), bezdomovce či jinak sociálně vyloučené lidi na okraji společnosti.
Za svůj život uskutečnil několik pěších poutí. V roce 2004 šel ze Svaté Hory u Příbrami ke Svatému Jakubu do Santiaga de Compostela a později pouť z hory Kremenec na ukrajinsko-slovensko-polském pomezí do města Chersones na Krymu, tedy do místa, kde svatí Cyril a Metoděj údajně našli ostatky svatého papeže Klementa I. a místem křtu svatého Vladimíra, čímž chtěl podle vlastních slov propojit křesťanský Východ a Západ.
Františku Líznovi byl za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva v roce 2001 propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka; roku 2003 mu nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla a je mj. i držitelem Ceny Celestýna Opitze za příklad v péči o nemocné (2012).
(zdroj: ČTK, Wikipedia)