S napětím očekávaná kniha o Benediktu XVI. vyšla právě dnes

Autobiografická kniha ‚Poslední rozhovory‘ o životě Benedikta XVI. vyšla právě dnes. Jedná se o soubor rozhovorů, které emeritní papež vedl s německým novinářem Peterem Seevaldem. Prozradil zde nemálo událostí a prožitků ze svého osobního života, včetně uznáních některých slabostí a chyb.

^{Foto: Paul Badde / EWTN /CNA}

Na novou publikaci již dříve navnadila média zveřejněním témat, o nichž zde Benedikt XVI., občanským jménem Joseph Ratzinger, vypráví. Prochází nejdůležitější etapy svého života: dětství za nacistického režimu, objevení povolání, dobu světové války, působení ve Vatikánu, zvolení na stolec sv. Petra i rozhodnutí rezignovat na papežský úřad.

Nebál se promluvit ani o svých slabostech či chybách a dalších soukromých aspektech svého osobního života.

'Praktické vládnutí není mojí předností, a to je určitě slabina,' přiznal například Benedikt, ale znovu také vyvrátil spekulace o tom, že by jej k opuštění úřadu vedlo vydírání či jakékoliv intriky, ani skandály s takzvanou aférou Vatileaks.

Naopak velmi ocenil působení svého nástupce Františka: 'Je to muž praktické reformy, dokáže zasahovat a přijímat opatření organizační povahy,' píše se v knize.

Kromě toho se Benedikt rozhovořil také o situaci katolické církvi v Německu, kde je podle něho příliš „neduchovní byrokracie,“ a málo „dynamiky víry“.

Jeden z vydavatelů poukázal na unikátnost této publikace: „Je to vůbec poprvé v dějinách církve, kdy papež dělá bilanci svého úřadu.“

Kniha vyšla v několika nakladatelstvích po celém světě, v českém překladu zatím nikoliv.

Krátká ukázka z knihy

Vaše první veřejné mezinárodní vystoupení se uskutečnilo během Světového dne mládeže v Kolíně nad Rýnem s milionem účastníků. Je tam vidět, jak se nový papež raduje, zpívá ruku v ruce s mladými ze všech kontinentů. Byl jste sám překvapen Vaším stylem, novým kouzlem, které z Vás vyzařovalo?

V jistém pohledu ano, ale musím říci, že když jsem byl kaplanem, velmi se mi líbilo pracovat s mládeží. A když člověk pracuje jako profesor, nedává pouze přednášky, ale má konkrétně co do činění se studenty. Společnost mladých proto nebyla pro mě neznámou zkušeností. Světové dny mládeže jsou opravdu krásnými vzpomínkami na můj pontifikát. Kolín nad Rýnem, Sydney, Madrid jsou důležité okamžiky mého života, které nikdy nezapomenu. Byla to pro mě jednoduše radost účastnit se, být přijímán a moci pomáhat ostatním.

Váš předchůdce vyhlásil novou evangelizaci, ale ta ve skutečnosti započala během Vašeho pontifikátu, zvláště díky Papežské radě pro novou evangelizaci, kterou jste právě vy založil. Ta rechristianizace evropského kontinentu může nicméně trvat staletí za předpokladu, že to bude možné. Neděláte si iluze?

Není jednoduše možné vzdát se hlásání evangelia. Rovněž ve velké, vzdělané a moudré říši řecko-římské se zdálo absurdní, že by několik židů překonalo hranice své země, aby se pokusili šířit křesťanství. Neúspěchy se budou objevovat pořád. Nevíme, jak se bude Evropa vyvíjet, do jaké míry bude ještě Evropou, pokud ji nové vrstvy obyvatel dají novou strukturu. Ale hlásat toto Slovo, jež má v sobě sílu tvořit budoucnost, dává smysl lidskému životu, učí jej žít, je absolutně nezbytné a děje se nehledě na hodnocení podle úspěchu. Apoštolové neměli možnost uskutečnit nějaký sociologický výzkum, aby ověřili, která věc by fungovala více či méně, ale museli věřit vnitřní síle tohoto Slova. Na začátku bylo málo těch, kteří následovali je, pokorné lidi, ale potom se už jejich okruh rozšiřoval dále. Slovo evangelia může z kontinentů přirozeně vymizet. Již vidíme, jak ty kontinenty, které byly kolébkou křesťanství - malá Asie, severní Afrika - přestaly být křesťanské. Může také vymizet z oblastí, kde dřív bylo důležité. Ale není možné vzdát se jeho šíření, nemůže se stát bezvýznamným.

Mimořádnou událostí Vašeho pontifikátu je velká trilogie Ježíš Kristus, která jistě zůstane základním dílem pro křesťanskou víru a pro generace kněží i laiků. Poprvé v historii papež představuje svoji teologickou studii věnovanou výslovně zakladateli církve. Svazky mají miliony čtenářů po celém světě a ukázaly obrat ve zkoumání a ve vztahu k Evangeliu, o jehož autenticitě nemáte jedinou pochybnost, a které reinterpretujete v moderní době. Záměr vznikl ještě před pontifikátem. Nepřemýšlel jste také, jestli je správné, aby papež vůbec psal knihy? 

Jednoduše jsem věděl, že je musím napsat. Proto jsem neměl sebemenší pochybnost o tom, že bych to měl udělat.

První svazek vyšel u příležitosti Vašich osmdesátých narozenin, v roce 2007. Jak jste si našel čas na práci?

To se sebe ptám také. V tomto případě mi dobrý Bůh obzvlášť pomohl, velmi mi záleželo na tom, abych to zvládl uskutečnit. Tak jako je důležitá liturgie jakožto osobní zkušenost církve, která - když je znetvořena - vše je ztraceno, tak také nastane konec církve, nebudeme-li my znát Ježíše. A nebezpečí, že Ježíš bude zničen či poničen jistým způsobem exegeze, je enormní. Proto jsem se musel trochu pustit do boje v džungli detailů. Zde nestačí duchovně interpretovat dogma, zde se musí vstoupit do diskuse, aniž bychom se ztratili v exegetických detailech, avšak dostatečně, aby se vidělo, že historicko-kritická metoda nám nebrání věřit.

Pomohl Vám někdo s přípravami?

Ne. Vždy jsem byl součástí (pozn.red. teologického světa) a sledoval jsem debaty a nové poznatky, proto jsem byl připraven.

A když jste dokončil všechny úkoly spojené s Vaší službou, podařilo se Vám sednout si a pokračovat v psaní tam, kde jste skončil?

Jako když se pokračuje v pletení svetru? (Smích.) Víceméně. Pokud mě nějaká věc pohltí tak hluboce, tak mi stačí, jak se říká, otočit klíčkem a už jedu.

Když v se v osmdesáti letech připravujete na psaní díla takového rozsahu, a začínáte se znovu zabývat tématikou, které jste se věnoval celý život, jaké to jsou pocity?

Především se musí číst všechno od začátku, rozmýšlet vše ještě jednou, mít evangelium jako východisko, nevynechat dialog s nejvíce důležitými exegetickými díly. V tomto směru se získávají nové znalosti. Ponořit se až na dno oboru a být schopen jej popsat pro mě znamenalo později další duchovní rozvoj, protože jenom když jsme schopni přepracovat dané téma a formulovat jej svými vlastními slovy, to je to, co jej dělá pravdivé a pochopené. 

Je to stále tak pohlcující zážitek?

Rozhodně ano. Jde o úplně novou zkušenost, protože se od začátku přezkoumává všechno: například Ježíšova eschatologická řeč, kde všichni myslí, že s Jeruzalémem skončí i svět. Nebo otázka hříchů. To všechno jsou obtížné body, které je možné rozbít. A myslím že zde, kde jsem si myslel, že základní představu mám, mi bylo dáno nové poznání.

Mohlo by se říci, že tato práce tvořila nenahraditelný zdroj energie pro Váš pontifikát?

Jistě. Pro mě to bylo to, čemu se říká nevysychající kohoutek vody z hlubinného pramene.

_{(Zdroj: ČTK, Vatican Insider, Droemer Knaur, Il Sismografo, Corriere della Sera, Ultime conversazioni: překlad z it. Václav Ettler)}