Katolická církev

"Církev je viditelným projektem Boží lásky pro lidstvo." (Papež Pavel VI.) Církev je společenstvím lidí, tvořících Boží lid. Do Církve vstupuje člověk křtem na základě víry v Ježíše Krista a jeho evangelium. Pro ty, kdo uvěřili, stává se Církev ve všech dobách a národech nástrojem spásy a cestou vykoupení.

Biblické symboly Církve jsou: ovčinec neboli místo, kde jsou shromážděny ovce. Kristus je dobrý pastýř, který "zná své ovce, vede je, živí, chrání a dává za ně svůj život." Jiným symbolem je Boží pole (vinice), kde vinným kmenem je Kristus a věřící jsou ratolestmi. Kmen dává plodnost větvím. Ratolest, která ztratí spojení s kmenem, hyne. Symbolem Církve je i Boží stavba, živý, svatý chrám, kde úhelným kamenem je Ježíš, její zakladatel.On působí, že celá stavba drží pevně.

Církev je v Novém zákoně chápána také jako Tělo Kristovo, kde Kristus sám je hlavou. On předává svou milost v Božím Slově a ve svátostech, kterých je sedm: Křest, biřmování, Eucharistie, smíření, pomazání nemocných, kněžství a manželství. Vrcholem života církve je slavení Eucharistie, památky poslední večeře, kdy Ježíš před svou smrtí daroval svým přátelům své Tělo a Krev pod způsobami chleba a vína a přikázal jim, aby to konali na jeho památku.

Církev je jedna, svatá, všeobecná (katolická) a apoštolská. Její uspořádání je hierarchické. Nejde o mocenské, ale služebné zaměření podle slov Krista: "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech" (Mk 9,35). To platí o římském papeži, který je nástupcem Petra, o biskupech jako nástupcích apoštolů, o kněžích a jáhnech. K Církvi patří i řeholníci, kteří se svobodně a z lásky rozhodli stylem svého života vnášet do světa Kristovu chudobu, čistotu a poslušnost.

Nejpočetnějším stavem v Církvi jsou věřící laici. Jsou to všichni pokřtění, kteří nepatří do duchovenského a řeholního stavu. Jejich manželský a rodinný život, povolání, práce, oběti a kříže mají vytvářet příklad a svědectví o hodnotách víry. Mají ozdravovat světské instituce, napomáhat spravedlnosti a solidaritě se slabými a trpícími, rozvíjet mravní hodnoty a ryzí kulturu v lidské společnosti.

Církev jako Kristovo Tělo je i pojítkem mezi živými a mrtvými všech dob, mezi svatými v nebi, dušemi v očistci a všemi, kdo žijí jako křesťané kdekoli na zemi.

Zpracoval biskup Josef Hrdlička

* * * * * * * * * *

Církev je Boží lid Nového zákona, nové smlouvy, společenství křesťanů. Svatý Pavel definuje církev jako "tělo Kristovo" (Kol 1,24; Ef 1,23).

Církev má čtyři vlastnosti:

1. jednotu

2. svatost

3. všeobecnost (katolicitu)

4. apoštolskost

Slavnostně tyto vlastnosti vyhlašuje v nicejsko-konstantinopolském vyznání víry (Krédu).

Církev se zrodila o Letnicích a od té doby se její povaha a funkce díky působení Ducha svatého nezměnila.

Pro katolickou církev jsou podstatné tyto nezbytné prvky:

1. křest, jímž se rodí věřící a Boží lid;

2. vyvážené členění věřících podle rozličných charismatických a hierarchických darů, které všem uděluje tentýž Duch;

3. přijetí uspořádání viditelné církve a všech prostředků spásy, které ustanovila, z nichž zvláštní význam má hlásání evangelia a slavení eucharistie;

4. svazek s Kristem ve viditelné církvi, v poutu vyznání víry, svátostí, řízení církve a ve společenství;

5. řízení papeže a biskupů.

Katolické společenství se uskutečňuje na třech úrovních:

1. Obecná církev:

Boží lid čili společenství všech pokřtěných, které pojí "pouto vyznání víry, svátostí a církevního řízení" (CIC 205).

2. Místní církev:

Část Božího lidu, "v níž je skutečně přítomná a působí jedna svatá katolická a apoštolská církev" (CIC 369; srov. LG 26). Je to především diecéze, jíž může být na roveň postavena "územní prelatura a územní opatství, apoštolský vikariát, apoštolská prefektura a natrvalo zřízená apoštolská administratura" (CIC 368).

3. Farní společenství:

Je ta část Božího lidu, která je řízena knězem.

(Převzato z knihy Křesťanství od A do Z, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1998).