Proces blahořečení Elišky Pretschnerové zahájen

Hradec Králové: Proces blahořečení sestry Elišky Pretschnerové OSF z kongregace Školských sester sv. Františka byl oficiálně zahájen 1.6.2001 v kapli biskupské rezidence v Hradci Králové. Po přečtení přípisu Kongregace pro svatořečení, kterým byl udělen souhlas se zahájením procesu ('nihil obstat'), složili přísahu členové tribunálu: delegovaný soudce PhDr. Jan Bárta, promotor iustitiae Marián Pavel Sokol OPraem. a notář PhDr. Jindřich Z. Charouz OPraem. Slíbili tak, že splní svěřené úkoly a neučiní nic, co by mohlo poškodit pravdu a spravedlnost. Podobně přísahal také postulátor doc.PhDr.ThDr. Karel Vrána a vicepostulátor procesu beatifikace P. Petr A. Houška OFM. Po splnění dalších náležitostí prohlásil královéhradecký biskup Dominik Duka, do jehož pravomoci tento akt spadá, proces beatifikace za zahájený.

Eliška Pretschnerová se narodila 26.9.1911 v Nových Zámcích v Čechách, v bývalém okrese Městec Králové. Vyrůstala v rodině se čtyřmi sourozenci. Vystudovala s výborným prospěchem učitelský ústav Školských sester sv. Františka v Chrudimi. Potom byla přijata do kandidatury zmíněné kongregace v Praze-Břevnově a 13.8.1932 složila řeholní sliby. Poté maturovala na reálném gymnáziu kongregace v Praze a byla přijata ke studiu fyziky a matematiky na Karlově univerzitě. Studium mohla dokončit až v r. 1945. V době uzavření českých vysokých škol za války vyučovala náboženství v okrajových částech Prahy. Po ukončení studií vyučovala matematiku a fyziku na řádovém gymnáziu v Praze - Vinohradech až do jeho zrušení v r. 1948. V této době byla také pověřena výchovou novicek v kongregaci. V následujících těžkých letech, především při nuceném soustřeďování sester, jejich internaci a dalších tvrdých likvidačních opatřeních komunistické vlády, byla sestra Eliška pro všechny příkladem svou prostou a neokázalou statečností. Spolu s jinými sestrami působila v nemoci v Podbořanech, pak v sociálních ústavech ve Slatiňanech a Budeničkách u Slaného.

V roce 1954 byla jmenována provinciální představenou. Aktivně se podílela na úpravě polozbořeného zámečku v Hoješíně u Seče na Chrudimsku, aby mohl jako sloužit charitní dům pro sestry. V r. 1970 byla zvolena na řádné kapitule kongregace v Římě generální představenou a zůstala v Římě, což bylo tehdy díky vnitropolitické situaci možné. Zasloužila se také o českou kolej Nepomucenum v Římě a poskytovala duchovní podporu bohoslovcům, kteří cítili stesk po domově bez reálné vyhlídky na návrat. Musela se ovšem vrátit do Čech a požádat o prodloužení pobytu v cizině. Celých 14 měsíců pak byla vystavena ponižujícím výslechům a nepříjemným úředním formalitám. Konečně byla cesta do Říma povolena v návaznosti na jednání státních činitelů se Svatým stolcem. V roce 1983 předala svůj úřad nově zvolené generální představené a vrátila se do vlasti a jejím domovem se stal Hoješín. Měla noční služby u nemocných sester, pracovala na zahradě, překládala články z cizojazyčných časopisů a opisovala formační materiály. Zemřela 4.5.1993 v Hoješíně a pohřbena byla na hřbitově ve Slatiňanech.