Ve známé mariánské svatyni v polském poutním místě Licheń byl v neděli 16.9.2007 blahořečen kněz Jan Papczyński, zakladatel Kongregace kněží mariánů Neposkvrněného Početí Panny Marie.
Varšava (PL): Slavnosti beatifikace Jana Papczyńského (1631-1701), řádovým jménem Stanislava od Ježíše a Marie, z pověření papeže Benedikta XVI. předsedal vatikánský státní sekretář kardinál Tarcisio Bertone.
Nového blahoslaveného v neděli zmínil Svatý otec také ve svém proslovu po modlitbě Anděl Páně v Castel Gandolfu. Vyzdvihl přitom jeho přínos jako 'příkladného kněze, kazatele, vychovatele laiků, otce chudých i apoštola modlitby za zemřelé'.
Životní příběh Jana Papczynského se odehrával na pozadí dramatických události 17. století, kdy Polsko poznamenaly války se švédskými, tureckými, ruskými i pruskými vojsky. Narodil se 18.5.1631 ve vsi Podegrodzie na jihu Polska. Ve věku 23 let vstoupil do řádu piaristů, kde přijal řeholní jméno Stanislav od Ježíše a Marie. V roce 1661 byl vysvěcen na kněze. Působil v Mazovském vojvodství postiženém neustálými vojenskými násilnostmi, ale také v Řešově v jihovýchodním Polsku nebo v Podolínci (dnes na území Slovenska). V roce 1670 Jan Papczynski odchází od piaristů. Pociťuje nové povolání a touhu založit řád, který by šířil víru v Neposkvrněné početí Panny Marie. Toto přesvědčení bylo již tehdy v katolické církvi rozšířené, ačkoliv dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie bylo vyhlášeno teprve v roce 1854 papežem Piem IX.
V roce 1673 Jan Papczynski založil Kongregaci kněží mariánů Neposkvrněného Početí Panny Marie. Svým spolubratrům vytyčil tyto hlavní cíle: šíření úcty k Neposkvrněnému početí Panny Marie, pomoc duším trpícím v očistci, pomoc správcům farností a apoštolská činnost. Řád byl uznán teprve v roce 1699 papežem Inocencem XII. V první polovině 18. století významně přispěl k rozšíření řádu nejenom na polském a litevském území, ale také v habsburských zemích a v Portugalsku, o. Kazimierz Wyszynski.
V 19. století byli mariáni vystaveni mnohonásobnému pronásledování. Např. v Portugalsku v roce 1834 tehdejší liberální vláda nařídila zrušení všech klášterů. Také v Rusku, ke kterému tehdy patřila část Polska, byl postupně likvidován jeden klášter za druhým. V roce 1904 byl v Litvě zavřen poslední klášter mariánů. O obnovu řádu se v následující době tajně pokusil kněz litevského původu Jerzy Matulewicz (litevsky Jurgis Matulaitis), později generální představený mariánů a arcibiskup Vilniusu (v roce 1987 byl blahořečen papežem Janem Pavlem II.). Sestavil nová pravidla řádu a noviciát mariánů přestěhoval do Fribourgu. Kongregace znovu začala vzkvétat a překonala i všechna neklidná období 20. století.
Dnes mají mariáni řeholní domy v různých zemích světa. Od devadesátých let 20. století působí také v České republice – ve farnostech Brumov-Bylnice a Nedašov v olomoucké arcidiecézi, v Praze ve farnosti sv. Vojtěcha a na poutním místě v Hrádku u Vlašimi.