V olomoucké arcidiecézi čekají na blahořečení čtyři kandidáti

22. 07. 2008 Rubrika: Domácí
Ve druhém díle našeho seriálu o českých kandidátech na blahořečení představujeme čtyři služebníky Boží z olomoucké arcidiecéze: obnovitele poutních míst arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana, prvního českého salesiána Ignáce Stuchlého, spirituála kněžského semináře Antonína Šuránka a karmelitánku Annu Marii Zelíkovou, která obětovala svůj život za nenarozené děti.

Olomouc: Prvním z kandidátů olomoucké arcidiecéze je Antonín Cyril Stojan (1851-1923), olomoucký arcibiskup v letech 1921-1923. Pocházel z Beňova nedaleko Přerova a r. 1876 přijal kněžské svěcení. Působil na několika místech severní Moravy, než byl ustanoven farářem v Dražovicích u Vyškova. Úspěšně kandidoval jako poslanec do Říšské rady a po vzniku Československa byl nejdříve poslancem a poté senátorem. Po odstoupení olomouckého arcibiskupa Lva Skrbenského z Hříště byl Stojan zvolen správcem diecéze a počátkem r. 1921 jmenován arcibiskupem. Zemřel však již necelé dva roky poté a byl pochován na Velehradě, o jehož obnovu – spolu se Svatým Hostýnem – celý život usiloval. Beatifikační proces byl v olomoucké arcidiecézi zahájen r. 1965 a ukončen o dvacet let později. Kongregace pro blahořečení a svatořečení vydala r. 1996 dekret o správnosti procesu.

Dalším z kandidátů blahořečení je vůbec první salesiánský kněz v naší zemi, Ignác Stuchlý (1869-1953). Narodil se ve slezské Boleslavi a r. 1891 začal v Olomouci studovat teologii. Roku 1894 odjel k salesiánům do italského Turína, vstoupil zde do noviciátu a v listopadu 1901 přijal kněžské svěcení. Po působení v Gorizii a slovinské Lublani je r. 1925 poslán zpět do Itálie, do Perosy, kam přicházeli mladíci z Československa. S nimi také přišel 28.9.1927 do nově zakoupeného domu ve Fryštáku u Zlína a vybudoval zde první salesiánskou komunitu v naší zemi. Později pomáhá ke vzniku i dalším salesiánským ústavům v Praze, Brně a na jiných místech. Po zabrání kláštera v noci ze 13. na 14.4.1950 byl P. Stuchlý s ostatními salesiány deportován a po internacích na několika místech poslán do domova důchodců v Lukově poblíž Fryštáku, kde r. 1953 zemřel. Diecézní proces blahořečení Ignáce Stuchlého byl zahájen r. 1993 a ukončen v roce 2001, dekret o správnosti procesu vydala kongregace o rok později.

Třetím kandidátem je další kněz, Antonín Šuránek (1902-1982). Narodil se v Ostrožské Lhotě na moravském Slovácku a po studiích teologie v Olomouci přijal kněžské svěcení r. 1926. Dlouhá léta působil jako spirituál olomouckého kněžského semináře a po válce začal také vyučovat pastorální teologii na bohoslovecké fakultě. Protože však po r. 1948 odmítl přejít na státem kontrolovaný kněžský seminář v Praze (později v Litoměřicích), byl jmenován kaplanem ve Velkém Ořechově u Uherského Brodu a v r. 1951, během svého pobytu v kroměřížské nemocnici, internován v želivském klášteře. Po propuštění r. 1955 pracoval jako dělník ve vápence poblíž Štramberku až do odchodu do penze r. 1962. V roce 1968 mu bylo dovoleno působit v obnoveném kněžském semináři v Olomouci, po dvou letech však musel opět ukončit své působení a stal se farářem v Blatničce vedle slováckého poutního místa, Svatého Antonínka. V roce 1975 znovu přišel o státní souhlas k výkonu kněžské služby a žil u svého synovce. Zemřel r. 1982 v nemocnici v Ostravě-Petřkovicích a byl pochován ve svém rodišti. Diecézní proces blahořečení probíhal v letech 1996-1999 a vatikánská kongregace potvrdila jeho správnost r. 2000.

Řadu kandidátů blahořečení v olomoucké arcidiecézi uzavírá terciářka karmelitánského řádu, Anna Marie Zelíková (1924-1941). Pocházela z Napajedel nedaleko Zlína a navštěvovala školu u sester Svatého Kříže. Již od svého prvního svatého přijímání r. 1933 toužila zasvětit se Bohu. Na Zelený čtvrtek roku 1938 se náhodně dozvěděla o zabíjení nenarozených dětí. Byla tím vnitřně hluboce otřesena a nabídla se Bohu jako smírná oběť za tyto hříchy. Následujícího dne na Velký pátek 15.4.1938 před vystavenou Nejsvětější Svátostí v Božím hrobě tuto svou nabídku z celého srdce obnovila. Tu se rozkašlala a následovalo první chrlení krve z plic. Těžkou nemoc, která pak pomalu stravovala její síly, přijala jako Ježíšovou odpověď na svou nabídku. V září zasvětila své panenství Panně Marii a o rok později byla přijata do třetího řádu karmelského. Zemřela v roce 1941. Komise pro blahořečení Anny Marie Zelíkové zasedala v olomoucké arcidiecézi v letech 1991-1995, Kongregace pro blahořečení a svatořečení vydala dekret o správnosti procesu v roce 1997.

 

Podrobnější životopisy všech olomouckých kandidátů a modlitby za vyslyšení proseb naleznete v příloze článku.

Soubory ke stažení

Anna_Marie_Zelikova.doc velikost: 41,5 KB Stáhnout
Antonin_Cyril_Stojan.doc velikost: 47 KB Stáhnout
Antonin_Suranek.doc velikost: 44,5 KB Stáhnout
Ignac_Stuchly.doc velikost: 44 KB Stáhnout