Pavlův boj s 'ostnem satanovým' nás povzbuzuje v obtížích

Další zamyšlení nad texty sv. Pavla, připravené v rámci oslav pavlovského roku, napsal P. Pavel Jančík z Prahy – Vinoře. Věnuje se v něm duchovním problémům, kterými apoštol národů musel čelit i po svém obrácení a které do značné míry potkávají každého člověka.

Nebudu komentovat jeden z dopisů apoštola Pavla, ale rozdělím se s vámi o Pavlovu upřímnost, ve které se najdeme i my. Víme o Pavlovi, že se mu před Damaškem zjevil Ježíš Zmrtvýchvstalý. To změnilo jeho život. Ve druhém listě Korinťanům píše o dalších darech a nádherných zkušenostech s Bohem: 'Musím se pochlubit, i když to není k užitku; přicházím teď k viděním a zjevením Páně. Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím – Bůh to ví. A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje – zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví – a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit. Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi. I kdybych se chtěl chlubit, nebyl bych pošetilý, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám toho však, aby si někdo o mně nemyslil víc, než co na mně vidí nebo ode mne slyší' (2 Kor 12,1-6).

Přesto Pavel bojoval s něčím, co nazývá 'osten satanův', a někdy asi i prohrával: 'A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval' (2 Kor 12,7). Pavel má důvěrný vztah k Ježíši a třikrát ho prosí, aby byl tohoto ostnu zbaven, ale dostává se mu odpovědi: 'Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla' (2 Kor 12,9). A Pavel se tomu naučil, jak píše Filipanům: 'Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu' (Flp 4,13).

Podobné místo je také v listě Římanům: 'Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho!' (Řím 7,18-25).

I po křtu nebo po obrácení se nám něco podobného stává, zvláště když opadne prvotní nadšení. Znovu a znovu však můžeme povstat a zamířit správným směrem, tak jako to dělal Pavel. Mějme trpělivost sami se sebou a znovu a znovu se rádi vracejme ke Kristu. On nás neodmítne, on nás má rád i po hříchu. Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka. Má s námi trpělivost. Když budeme upřímní, zjistíme, že pro naše návraty ke Kristu a život s ním, v síle svatého Ducha, se můžeme blížit tomu pavlovskému 'Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.'

Co pro mne jméno Pavel znamená? Toto jméno v latinském znění 'Paulus' znamená 'malý'. I to je program. Rodiče mi dali toto jméno, protože se jim líbilo. Jako malý chlapec jsem nechápal, jaké jméno nosím. Pavel měl život dobrodružný – ani v mém životě dobrodružství nechybějí. Chci svého patrona poznávat a následovat.

P. Pavel Jančík se narodil r. 1945 v Mostkovicích (okr. Prostějov). V letech 1966-1971 studoval teologii na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, byl inkardinován do litoměřické diecéze a musel nastoupit základní vojenskou službu. Kněžské svěcení přijal 8.12.1973 a během následujících 35 let kněžské služby vystřídal 16 míst, posledním je nyní Praha 9 – Vinoř. 'Když se jakékoliv místo přijme z ruky Boží, dostaví se pocit domova. Je to pak obohacení, i když bylo někdy míněno třeba jako trest,' říká o svých působištích.