Benedikt XVI.: Afrika může být kontinent naděje

Svatý otec se dnes (19.3.2009) v Yaoundé setkal se zástupci muslimské komunity, předsedal mši svaté na stadionu 'Amadao Ahidjo', odpoledne se setkal s nemocnými v Centru kardinála Légera a poté se členy mimořádné rady biskupské synody pro Afriku. Zítra papež odletí z Kamerunu a bude pokračovat v programu své 11. zahraniční cesty v Angole.

Vatikán, Yaoundé: Dnes ráno v  8:45 se v prostorách apoštolské nunciatury v Yaoundé Svatý otec Benedikt XVI. setkal se zástupci muslimské komunity v Kamerunu. Jejich jménem pozdravil papeže Amadou Bello, předseda islámského kulturního sdružení ACIC (Association Culturelle Islamique du Cameroun). Poté se papež k přítomným zástupcům obrátil krátkou promluvou, ve které hovořil o významu soužití křesťanů a muslimů: 'Kamerun je vlastí tisíců křesťanů a muslimů, kteří často žijí, pracují a praktikují svou víru ve stejném prostředí. Stoupenci jak jednoho, tak druhého náboženství věří v jednoho jediného a milosrdného Boha, který bude v poslední den soudit lidstvo (srov. Lumen Gentium, 16). Společně tak nabízejí svědectví o základních hodnotách rodiny, sociální odpovědnosti, poslušnosti zákonu Božímu a lásce k nemocným a trpícím. Tím, že křesťané a muslimové staví svůj život na těchto ctnostech a na jejich předávání mládeži, nejenom ukazují, jak usnadnit plný rozvoj lidské osoby, ale také navazují vztahy solidarity se svými sousedy a prosazují obecné blaho.'

Po setkání se zástupci muslimské komunity odjel Benedikt XVI. na stadion 'Amadou Ahidjo' v Yaounde, kde od 10:00 hodin předsedal mši svaté ze slavnosti sv. Josefa. Bezprostředně po skončení mše byl zveřejněn dokument Instrumentum laboris, pracovní text pro II. mimořádného zasedání pro Afriku biskupské synody. Pro tuto příležitost do Yaoundé přijeli představitele biskupských konferencí Afriky a Svatý otec je na začátku své promluvy pozdravil.

V komentáři k prvnímu čtení hovořil papež o důvěře: 'David sám nespatří svého nástupce, toho, jehož 'trůn bude pevný navždy' (2 Sam 7,16), protože tímto nástupcem, o kterém hovoří proroctví, je Ježíš. David Bohu důvěřuje. Stejně tak Josef důvěřuje Bohu, když naslouchá jeho poselství, jeho andělovi, který mu říká: 'Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého' (Mt 1,20). Josef se do dějin zapsal jako muž, který tváří v tvář tak neobvyklému sdělení, dal Bohu největší důkaz důvěry.'

Svatý otec také vyzval přítomné k ostražitosti: 'V této naší době, kdy se tolik lidí bez skrupulí snaží nastolit království peněz, a přitom pohrdají těmi nejnuznějšími, musíte být velmi ostražití. Afrika obecně, a Kamerun zvlášť, budou v nebezpečí, pokud neuznají pravého dárce života!'

Upozornil také na situaci rodiny: 'Tak jako na ostatních kontinentech, i ve vaší zemi a v celé Africe prožívá rodina v současné době svízelné období, které lze překonat věrností Bohu. Některé hodnoty tradičního života byly otřeseny. Vztahy mezi generacemi byly pozměněny tak, že už neusnadňují – tak jako tomu bylo dříve – předávání starobylých poznatků a moudrosti, zděděných po předcích. Příliš často jsme svědky vesnických exodů srovnatelných s těmi, ke kterým docházelo v minulosti. Kvalita rodinných svazků je tím hluboce dotčena. Příslušníci mladších generací jsou vykořeněni a křehčí, bohužel často bez skutečné práce, a tak hledají prostředky, kterými ze svého nelehkého života utíkají do importovaných, prchavých a umělých rájů, v nichž, jak známo, nikdy nedosáhnou hlubokého a trvalého štěstí. Někdy je i Afričan nucen opustit všechno, co tvoří jeho vnitřní bohatství. V důsledku rozvoje urbanizace opouští svou zemi fyzicky i morálně ne jako Abram, aby odpověděl na Pánovo volání, ale aby se vydal do jakéhosi vnitřního exilu, kterým se odcizuje svému vlastnímu bytí, svým pokrevním bratřím a sestrám i samotnému Bohu.'

Přes všechny obtíže, které papež neopomíjí, nazývá Afriku kontinentem naděje: ''Pevní v naději, ačkoli už není naděje' – není to snad velkolepá definice křesťana? Afrika je povolána k naději skrze vás a ve vás! Spolu s Ježíšem Kristem, který vkročil na africkou půdu, může Afrika být kontinentem naděje. My všichni jsme příslušníci národů, které Bůh dal za potomstvo Abramovi. Každá a každý z nás jsme Bohem zamýšleni, chtěni a milováni. Každý a každá z nás máme hrát svou roli v plánu Boha, Otce i Syna i Ducha Svatého. Zasáhne-li vás malomyslnost, pomyslete na Josefovu víru; zaplaví-li vás nepokoj, pomyslete na naději Josefa, potomka Abramova, který doufal, ačkoli nebylo naděje, pohltí-li vás nevraživost či nenávist, pomyslete na lásku Josefa, který byl prvním mužem, jenž objevil lidskou tvář Boha v osobě dítěte, počatého z Ducha Svatého v lůně Panny Marie. Dobrořečme Kristu, že se nám tolik přiblížil, a vzdávejme mu díky, že nám dal Josefa jako příklad a vzor lásky k němu.'

Odpoledne navštívil Svatý otec Národní centrum kardinála Légera a setkal se s nemocnými. Poté se na apoštolské nunciatuře setkal se členy mimořádné rady biskupské synody pro Afriku.

Všechny dnešní promluvy papeže najdete v přílohách.