Mysterium inscrutabile

V neděli 30. 5. 2010 slaví církev slavnost Nejsvětější Trojice, která v liturgickém kalendáři následuje po slavnosti Seslání Ducha Svatého. Přinášíme reflexi kardinála Miloslava Vlka o tomto nevysvětlitelném tajemství, které je středem křesťanské víry.
Publikováno: 25. 5. 2010 17:00

Internetové stránky České biskupské konference nejsou především kazatelnou, ze které mají znít kázání na různá témata křesťanské víry pro věřící. K tomu má církev jiné stránky. Tady jde spíše o to, představit nejširšímu spektru čtenářstva, veřejnosti, při různých příležitostech některé základní "prvky", body, témata naší víry. Tak jsme tu psali například na téma Vánoc, Velikonoc apod. Tyto svátky slaví v křesťanském světě z tradice obvykle většina společnosti, poněvadž byly v minulosti obklopeny různými zvyky, z nichž mnohé zůstaly v životě dodnes.
V těchto dnech slaví církev ve svém kalendáři slavnost Boží Trojice. Je to základní článek křesťanského náboženství: víra v Boha, který je jeden, jediné nerozdělené božství, ale ve třech osobách. Tato slavnost nezanechala v běžném životě nějaké stopy či zvyky, protože je to spíše hluboké "tajemství", které v běžném lidském životě nemá zdánlivě na co navázat, zatímco Vánoce, narození Božího Syna na svět, to je v našem životě pochopitelné: "dítě se nám narodilo". Velikonoce – Kristus je nespravedlivě popraven na kříži za naší spásu a vstává z mrtvých… Ale tajemství života křesťanského Boha jako jediné nerozdílné trojice ve třech osobách – taková skutečnost nemá nikde v našem lidském životě ani odstín obdoby, takže je těžké toto tajemství nějak parafrázovat.
Někdy se kazatelé snaží přece jen najít určité obdoby, poukazují například na trojí skupenství vody: tekuté, pevné (led) a plynné (pára), a přitom je to stále jedna a táž voda. Náš profesor teologie na fakultě byl upřímnější. Po dlouhé složitém výkladu o Trojici konstatoval: "mysterium inscrutabile", tajemství nevysvětlitelné v tomto našem trojrozměrném časoprostoru. V Bohu, kde žádné parametry času a prostoru neexistují, jsou skutečnosti jinak.
Ježíš nám přišel zjevit tajemství života Trojice, jejíž je také "součástí", ale ne tak, že nám přinesl nějakou filosofickou definici života trojjediného Boha a vztahů osob "uvnitř" Trojice. Často užíval slovo "Bůh" a většinou myslel věčnou Trojici, celé božské společenství osob, i když to tak přímo neformuloval. Jejím společným plánem, který přišel uskutečnit, je "spása" člověka. Toto "církevní" slovo znamená poskytnout člověku absolutní, věčné štěstí, naplnění všech jeho tužeb a dosažení jeho vlastní identity, toho, k čemu je člověk ve svém srdci "nadimenzován". Spása se naplní ve věčnosti, tj. v "systému" života, kde není prostor a neběží už čas. Věda někdy mluví nejen o trojrozměrném časoprostoru, ale i o jednorozměrném či vícerozměrném "systému" života, čili "věčnost" jí není teoreticky vzdálená. Spása člověka je tedy záležitost celé Trojice.
Jindy mluvil Ježíš o Bohu jako "otci". Tímto slovem z našeho běžného života naznačoval osobu, která je od věčnosti, bez časového "dříve", pramenem, zdrojem života osob Trojice. Sám se nazýval "Synem", tj. někým, kdo má od věčnosti, zároveň, bez časové „následnosti“ všechno od Otce. A Syn všechno, co má, "vrací", "komunikuje" Otci. A třetí osoba, Duch Svatý, je v Trojici od věčnosti "aktérem", který tento proud života vycházející od Otce k Synu a od Syna k Otci od věčnosti zprostředkovává, je tím proudem života mezi osobami Trojice.
Ježíš ve svém hlásání evangelia vlastně zjevil, jak se jednotlivé osoby Trojice na uskutečnění společného božího plánu spásy "osobně" podílejí. Vždy zdůrazňoval, že byl poslán, že přišel v lidské podobě, aby plán spásy, vycházející z Otce jako zdroje, ve světě realizoval. A seslal pak od Otce Ducha Svatého, aby tento dar, který sám přinesl, "komunikoval" člověku, lidem v celých dějinách, v celém světě.
A přece je v Novém zákoně určitá definice Boha – Trojice. Přináší ji evangelista Jan: "Bůh je láska." Láska ze své podstaty absolutně potřebuje "póly", ke kterým může jít, protože naprosto nemůže, už ze své podstaty, zůstat "osamocena", aby naplňovala to, čím je – sdílení. Tedy křesťanský Bůh – Trojice: společenství osob, sdílení života, láska. Tím je každý křesťan poznamenán: jsme stvořeni k obrazu Boha – Trojice (1 Gn 1,26); a ke stejnému stylu života je vůbec každý člověk určen…

Související články

Další aktuality

Papež František: Bible je místo, kde se Bůh setkává s člověkem

Při pravidelné středeční audienci, vysílané z knihovny Apoštolského paláce, pokračoval papež František v cyklu katechezí o modlitbě. Tentokrát zaměřil svou promluvu na důležitost Písma svatého v životě modlitby.
27.01.2021

Byla zveřejněna hymna Světových dnů mládeže v Lisabonu 2023

U příležitosti druhého výročí od závěrečné mše 34. světového dne mládeže, které se konaly v Panamě, představili organizátoři oficiální hymnu příštího setkání, které by se mělo uskutečnit v roce 2023 v portugalském Lisabonu.
27.01.2021

Katolický týdeník: Řeholníci a řeholnice ukazují směr

O svátku Uvedení Páně do chrámu 2. února si připomeneme Den zasvěcených osob. Tedy těch, kdo zaslechli Boží hlas a neváhali jej následovat. Jejich kroky prošlapávají cestu i nám, ukazují směr našeho pozemského putování.
27.01.2021

25. světový den zasvěcených osob

Na svátek Uvedení Páně do chrámu (lidově Hromnice), který připadá na 2. února, slavíme Světový den zasvěcených osob. Papež Jan Pavel II. v roce 1997 spojil tento liturgický svátek, který připomíná Ježíšovo zasvěcení, s připomínkou těch, kdo v církvi zasvěcují svůj život celoživotní službě Bohu i lidstvu. U příležitosti 25. výročí toho svátku přinášíme pracovní překlad dopisu Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života určený všem zasvěceným osobám.
27.01.2021

Audiokniha Christus Vivit

Vznikla audioverze populární apoštolské exhortace Christus Vivit.
26.01.2021