Dne 27. 1. slaví církev památku sv. Anděly Merici. O životě této světice pojednává text sester z Komunity Římské unie řádu sv. Voršily v Praze.
Svatá Anděla Merici (narozena mezi 1470-1475, zemřela 27. ledna 1540) byla současnice Mikuláše Koperníka, Kryštofa Kolumba a Vasco de Gamy, Michelangela, sv. Ignáce z Loyoly a sv. Terezie z Avily, Martina Luthera a Thomase Mϋntzera. Žila v severní Itálii na březích jezera Lago di Garda. Byla to doba renesance a reformace, období poznamenané prudkými kontrasty. Šlechta, měšťanstvo a církevní hodnostáři žili v blahobytu, zatímco lid žil v hluboké materiální a duchovní bídě. Přestalo se dbát na tradice, výchova a víra byly v žalostném stavu. Anděla viděla tuto nouzi a cítila vzrůstající touhu najít na ni lék.
Bylo jí kolem 40 let, když ji františkáni vyslali jako svou terciářku do velkoměsta Brescia, aby svou vlídnou a radostnou povahou potěšovala Kateřinu Patengolovou, která ztratila manžela i děti. Stala se vyhledávanou rádkyní a posilovala lidi ve víře a v důvěře v Boha. 'Každému dala radu a každého potěšila, jak nejlépe mohla, takže se zdálo, že v její práci je více božského než lidského.' (1) 'Mnoho duchovních osob, jmenovitě kazatelů a teologů ji přicházelo navštěvovat, aby ji požádali o výklad mnohých pasáží v celé Bibli. Byli dychtiví slyšet z jejích úst vysvětlení, která plnila úžasem.' (2) 'Byla jí cizí ctižádostivost, marnivost a hněvivost.
Měla zalíbení jen v pokorném, zbožném a kontemplativním životě a setrvávala na cestách Páně prostřednictvím půstu, odříkání, modlitby a nočního bdění. Zůstávala před Nejsvětější svátostí několik hodin každé dopoledne, aby se účastnila mší svatých. Poté strávila celý den v rozličných dílech pro lidi ve svém okolí… Měla dostatek duchovních knih, v kterých si četla, jestliže zrovna nebyl nablízku nějaký člověk, který by ji potřeboval pro nějaký dobrý skutek.'(3)
Po vidění, kterého se jí od Boha dostalo už v mládí, a po sepsání Bohem vnuknuté řehole založila r. 1535 v Brescii SPOLEČNOST SV. VORŠILY pro ženy a mladé dívky toužící žít zasvěceným životem podle evangelních rad čistoty, chudoby a poslušnosti, a přitom zůstat ve své rodině a ve svém prostředí. Toto založení bylo Andělinou odpovědí na naléhavé potřeby doby. Anděla skutečně předstihla svou dobu, protože tehdy žena neměla jinou možnost než život v manželství nebo v klášteře. Sv. Voršilu, v té době uctívanou světici, zvolila sv. Anděla jako patronku Společnosti pro charisma panenství a statečnosti, neboť snoubenecký vztah k Ježíši Kristu je hlavním rysem voršilské spirituality.
'Poněvadž vám, mé nejdražší dcery a sestry, Bůh dal milost, že jste se rozloučily s temnotou tohoto světa a spojily se k službě jeho Božského Majestátu, máte mu vzdávat nekonečné díky za to, že vám, právě vám, udělil tak jedinečný dar,' (4) 'když jste byly vyvoleny, abyste byly pravé a neporušené nevěsty Syna Božího…' (5)
'Mé poslední slovo, které vám říkám a kterým vás pro svou krev prosím, je to, abyste byly svorné, navzájem spojené jako jedno srdce a jedna vůle. Buďte spojeny jedna s druhou poutem lásky. Važte si jedna druhé, pomáhejte si a snášejte se v Ježíši Kristu. Neboť budete-li se snažit být takové, jistě bude Pán Bůh uprostřed vás. Bude vám nakloněna Panna Maria, apoštolové, všichni svatí a světice, andělé a konečně celé Nebe a celý vesmír.' (6)
Na příslib sv. Anděly, že po smrti bude ještě více pomáhat každému dobrému dílu, spoléhají dodnes voršilky na všech místech současného světa.
Poznámky: (1) Citace z protokolu výpovědí svědků pro beatifikační proces. (2) dtto (3) dtto (4) Úvod do Řehole. (5) dtto (6) Rady Poslední; Řehole, Rady a Odkazy jsou tři Anděliny spisy.
sestry voršilky, Praha