Pouť za umělce doplnil bohatý kulturní program

Otevřít svá srdce Boží kráse, tuto prosbu předkládá pěší pouť za umělce již pátým rokem vždy poslední týden v červenci. A stejně tomu bylo i letos. Prosba za umělce, ale i za každého člověka, aby se dokázal otevřít Boží kráse, aby měl odvahu ptát se co je krásné a co ne, co je dobré a co ne, se nemění. Ovšem trasa a program pouti každý rok nabízí něco nového.

Olomouc: Trasa Pěší poutě za umělce 2011 vedla z Olomouce do Králík. Absolvovala ji skupina 13 poutníků, dva z nich měli na starost doprovodné vozidlo se zavazadly. V průběhu poutě přicházeli a zase odcházeli další, kteří se ke skupině připojili na krátký čas, ať už k programu či k putování. Další množství lidí slavilo společně s poutníky mši svatou a účastnilo se kulturně-uměleckého programu.

Zahájení poutě se uskutečnilo 24. července dopoledne nedělní mší svatou v olomoucké katedrále sv. Václava a svátostným požehnáním, které odpoledne, opět v katedrále, udělil poutníkům olomoucký světící biskup Josef Hrdlička. Pouť skončila v sobotu 30. července na Svaté Hoře Matky Boží v Králíkách.

Kdo absolvoval celou pouť, začíná chápat slova Písma: „Pro Pána je jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den.“ Člověk-poutník jako by se v těchto sedmi dnech ocitl mimo prostor a čas. Nemůže uvěřit, že pouť už skončila: „Byla to pravda nebo sen?“ Až se opět vpraví do běžného života, do své práce a modlitby, najednou se mu začne vybavovat, co všechno prožil a zůstává stát v úžasu před nekonečným množstvím Božího obdarování.

Jedním z největších darů této pouti je dar společenství. Poutníci spolu putují, zažívají společně rozmary počasí a sdílejí také společné přenocování v různých prostředích, kde si musí navzájem vycházet vstříc. Tato pouť nenabízí běžné pohodlí a odpočinek. Zato ale nabízí zkušenost ze setkání člověka s člověkem, umožňuje poznat nosnou sílu společenství a radost z tvůrčího soužití.

Dalším nádherným darem jsou nová prostředí a lidé, kteří s tímto prostředím dokážou seznámit druhé. Neskutečná pestrost těchto míst a lidí pak dokáže pomáhat dokreslovat obraz světa, ve kterém žijeme. Jen namátkou sem patří, kromě kostelů a kaplí po celé trase pouti, nahlédnutí do hanáckého skanzenu, litovelského pivovaru, který s láskou a radostí představila Ing. Helena Najmanová, PhDr. Emilie Zatloukalová zase s láskou ukázala město Uničov. Návštěvu úsovské synagogy a židovského hřbitova bravurním výkladem doplnil Luděk Štipl, návštěva Akrobat parku ve Štítech byla obohacena pohledem na cvičné skoky mladých sportovců a na závěr rozloučení v refektáři kláštera na Hoře Matky Boží v Králíkách. Zde také zbytek poutnické skupiny, který odjel jako poslední, navštívil protidělostřeleckou tvrz Hůrka.

Dalším rozměrem a darem pěší pouti je procházení rozmanitou krajinou za jakéhokoliv počasí. Nabízí pohyb na čerstvém vzduchu a zároveň pastvu pro všechny naše smysly a tak i pokrm pro duši. Nabízí ale také poznání, že člověk putuje z místa na místo a to za každého počasí, ať je nesnesitelné vedro či prší. V letošním roce bylo více pod mrakem než slunečno a na Svaté Hoře Matky Boží Bůh sestoupil ve velkém mlhavém oblaku a v dešti poutníkům dopřál vydatného Božího požehnání.

Nejúčinnějším a pravým pokrmem pro duši je ovšem každodenní mše svatá. Zde je opět prostor pro nová a bohatá setkání, tentokrát zase s kněžími, kteří sloužili mši svatou v jednotlivých místech na trase pouti.

Pěší pouť také nabízí prostor pro ztišení, ať už během pochodu, při mši svaté nebo při adoraci. Nabízí ale také místo pro rozhovory a vzájemné sdílení se. K tomu slouží společné večery i putování a občerstvení během dne.

Mozaika Pěší pouti za umělce je pestrá a bohatá a nedá se říci, co bylo lepší či horší. Přesto jakýmsi vyvrcholením letošní pouti byl večer na samotě u lesa u Demlů a Hamplů. V krásném a přátelském prostředí představil P. Jan Mach hudební nástroj citeru a množství jejich podob, nakonec také zahrál na tahací harmoniku „heligonku“. Večer plný nástrojů byl doplněn ochutnávkou vín se zasvěceným vedením otce Honzy. Ukázal poutníkům s jakou láskou a úctou mají přistupovat k tomuto Božímu daru, přes oko, nos, vnímavé a pozorné usrkávání a válení po jazyku.

Mše svatá v poutním kostele Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře v Králíkách byla silným zážitkem na závěr. Celebroval ji P. Zdeněk Šilhánek a na varhany hrál a zpíval hudební skladatel František Fiala, ředitel olomoucké konzervatoře, který také doprovodil varhanní improvizací verše anglických metafyziků ze sbírky Souhvězdí slávy (sestavil a přeložil J. Hrdlička) v podání Martiny Pavlíkové. Po uctění obrazu Matky Boží zazpíval František Fiala se svou ženou Helenou, klavíristkou a pedagožkou olomoucké konzervatoře, překrásný duet středověké mariánské písně. Této závěrečné mše svaté se neplánovaně zúčastnili akademický sochař Otmar Oliva s manželkou a dramaturgyně Divadla J. K. Tyla v Plzni Irena Pulicarová. Ti se s poutníky sešli v refektáři, kde se všichni při čaji a kávě pozdravili a chvíli na to zase rozloučili a zamířili do svých domovů. Motto letošní pouti vzaté z myšlenek sv. Augustina „Všichni jsme poutníky na cestě k domu Otce“ se tak ukázalo v konkrétní a reálné podobě.

Vřelé díky patří všem těm, kteří se na realizaci pouti podíleli. Patří sem Arcibiskupství olomoucké, Rapsodické divadlo, OK-design, Petarda Production a. s., farnost sv. Václava v Olomouci, farnost Litovel, farnost Uničov, farnost Mohelnice, farnost Hoštejn, farnost Štíty a manželé Demlovi a Hamplovi, farnost Červená Voda, farnost Zábřeh, Portál, Radio Proglas, TV Noe, Český rozhlas Olomouc, Katolický týdeník, Biblické dílo a celá skupina poutníků. Bohu díky všem obětavým pomocníkům!

Martina Pavlíková