Několik poznámek k vystoupení L. Zaorálka z 9. 8. 2012

Obavy pana místopředsedy ČSSD L. Zaorálka z prolomení restituční hranice nejsou namístě. Jeho opakovaná tvrzení, že restituce půjdou až do roku 1919 je účelovým manévrem. Pokud by si pan Zaorálek pozorně prostudoval návrh zákona o majetkovém vyrovnání, našel by jasnou pasáž, že nejen že nemůže časově nic z navraceného majetku prolomit hranici 25. února 1948, ale že se nebude takový majetek nejen vydávat, ale ani nahrazovat.

O každý jednotlivý majetek se bude přihlašovat jeho původní vlastník, tedy ten, kdo jej vlastnil do 25. února1948, důkazní břemeno je na něm. Státní úřady pak rozhodnou, zda je jeho žádost oprávněná. I kdyby se tedy naskytl někdo, kdo by se přihlásil o majetek zabavený před únorem čtyřicet osm, nemohl by předložit patřičné doklady a státní úředníci by majetek nemohli vydat. Vždy půjde jen o majetek, který je v současné době v držení státu, aby se předešlo případným dalším křivdám na majetku, který drží fyzické osoby, či organizace.

Pan Zaorálek tvrdil v rozporu s pravdou, že jde o jakési zákulisní machinace církví, které se dohodly na podobě zákona. Během uplynulých 20 let byli zástupci všech církví zváni k jednání na ministerstvo kultury, mnohdy ministry kultury, kteří byli členy ČSSD. Tak vznikala při jednáních podoba současného návrhu zákona. I církve pochopitelně jednaly mezi sebou a byly zastoupeny představiteli České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských obcí.

Navíc představitelé církví často jednali se zástupci politických stran, s hejtmany či starosty, s poslanci a senátory, aby bylo dosaženo co nejširší shody pro odblokování církevního majetku a nalezení uspokojivého řešení. V rámci tohoto řešení se církve a náboženské organizace dohodly mezi sebou, že eventuální odškodnění rozdělí tak, aby 20% z majetku katolické církve bylo rozděleno menším církvím a společnostem, které dříve vlastnily malý, či vůbec žádný majetek. Nejde o žádnou korupci, jak to nazývá pan Zaorálek, ale o gesto solidarity. Navíc tento skutek je motivován přesvědčením, že v minulosti ze strany katolické církve došlo k nejrůznějším historickým křivdám vůči těmto menším církvím a je to tedy konkrétní způsob omluvy, která již byla pronesena slovně.

Útoky na pražského arcibiskupa při pominutí faktu, že dokument podepsal i Joel Ruml jako představitel Ekumenické rady církví a Jiří Daníček, jako představitel Federace židovských obcí, nejsou ničím jiným než snahou rozštěpit jednotu, ke které církve dospěly.

Co musíme odmítnout především, je inovace státního dozoru nad církvemi vyplývající ze zákona o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem č. 218/49 Sb., který byl vypracován zmíněnou gotwaldovsko-fierlingerovskou koalicí a aplikován Státním úřadem pro věci církevní, v jehož čele stál také již zmiňovaný Zdeněk Fierlinger. Tento ústav ve spojení s ÚV KSČ, tzv. církevní šestkou, StB a ministerstvem spravedlnosti rozpoutal teror, jehož oběťmi se staly tisíce kněží, řeholníků a řeholnic a věřících laiků. Rovněž tak také na konto zmíněné instituce spadá i konfiskace majetku tzv. výkupem, který dluží stát do dnešního dne.

Naše obavy se netýkají na prvním místě otázek majetkových, ale náboženských svobod, demokracie, spravedlnosti a svobody v naší zemi. Proto naše znepokojení a odtud také plynou naše obavy.