Estonsko: naše misijní území?

V minulém týdnu (4. října 2013) jsme psali o tom, že Estonsko bylo přijato za nového člena CCEE. Také jsme informovali o průběhu přijetí či popsali tamní církevní společenství. V této souvislosti by ale bylo škoda opomenout českou stopu, která je ve zdejší katolické komunitě jasně patrná a je možné, že k ní časem přibydou i další. Právě tyto české stopy budu ústředním tématem následujícího článku.
Publikováno: 11. 10. 2013 16:12

Olomouc/Tartu/Praha: Estonsko je krásná země na severu Evropy. Většina jeho obyvatel je dnes bez vyznání. Věřící menšina se potom dělí etnické Estonce, kteří se hlásí k luteránské evangelické církvi a členové ruské komunity se potom hlásí k ruské pravoslavné církvi. I dnes lze tedy tuto zemi označit za misijní území. Velikou oporou místní malé katolické obci je katolická škola ve městě Tartu (jediná v Estonsku).

"Naše misie v Estonsku má dlouholetou tradici. První sestry sem přišly v roce 1936 a jejich hlavní činností byla práce učitelek mateřské školy. Válečná situace vynutila odchod některých sester, tři sestry však zůstaly tajně a působily po celou dobu komunistického režimu v Tartu," přibližuje počátky zdejšího působení Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie její generální představená S.M. Vojtěcha Zikešová.

"Ve městě tehdy několik let nebyl katolický duchovní správce, sestry se tedy staraly o to, aby věřící měli možnost sejít se v kostele k modlitbě. Jejich zásluhou byl katolický kostel uchráněn před zabráním. V té době pracovaly jako zdravotní sestry v dětské nemocnici. Zažily nebezpečné útoky, ale také solidarity kolegů z nemocnice, které za sestrami posilali zájemce o víru a křest. Na konci osmdesátých let byla misie z důvodu stáří a nemohoucnosti sestrer přerušena," pokračuje ve vyprávění sestra Vojtěcha.

K obnově dochází v roce 1997, kdy byly do misie poslány mladé sestry, aby začaly pracovat v místní katolické základní škole. Během několika let se z ní díky jejich úsilí stala jedna z nejvyhledávenějších ve městě. Pro velký zájem byla škola několikrát upravována a přestavována, aby mohla přijmout více žáků. I tak ale může v současné době vyhovět jen polovině žadatelů a ještě horší situace je v mateřské škole, která byla při škole zřízena před 7 lety.

Protože škola má v současné době již okolo 340 žáků a ve školce je 70 dětí, roste i počet učitelů, pro které chce Kongregace jako zřizovatel zaručit kvalitní vzdělání  v učení katolické církve. Vzhledem k nedostatku duchovní literatury a k tomu, že je zdejší katolická církev v diaspoře, navázala Kongregace Sester Neposkvrněného početí spolupráci s Katolickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy. Její děkan Prokop Brož tak v těchto dnech zjišťuje přímo na místě možnosti pro realizaci těchto vzdělávacích aktivit. Byl totiž pozván na oslavu 20 let katolické školy v Tartu, aby se zde seznámil se zdejším prostředím, a mohl navrhnout formu programu podle konkrétních reálných možností a podmínek.

"Katolická církev je tu malá, ale mladá. Jako jediné řeholnice v okruhu 200 kilometrů se snažíme svědčit o radosti života pro Boží království. Nejvíce energie a času věnujeme vedení a výuce v místní katolické základní škole a školce. Staráme se ale i o úklid a výzdobu farního kostela, navštěvujeme nemocné a osamělé. Společně s 14 katolickými kněžími, z nichž ale jen dva jsou z mistní církve, a dvacítkou řeholních sester, pod vedením našeho Otce biskupa, prožíváme své zasvěcení v misijní službě bratřím a sestrám. Díky silnému reformačnímu hnutí jim chybí návaznost katolické tradice a jsouc vysíleni sovětským režimem, upřímně hledají smysl svého života," popisuje závěrem zdejší život řádu sestra Vojtěcha.

(Zdroj: Kongregace Neposkvrněného početí, Wikipedia)

Autor článku:
František Jemelka

Související články