Estonsko: naše misijní území?

V minulém týdnu (4. října 2013) jsme psali o tom, že Estonsko bylo přijato za nového člena CCEE. Také jsme informovali o průběhu přijetí či popsali tamní církevní společenství. V této souvislosti by ale bylo škoda opomenout českou stopu, která je ve zdejší katolické komunitě jasně patrná a je možné, že k ní časem přibydou i další. Právě tyto české stopy budu ústředním tématem následujícího článku.
Publikováno: 11. 10. 2013 14:12

Olomouc/Tartu/Praha: Estonsko je krásná země na severu Evropy. Většina jeho obyvatel je dnes bez vyznání. Věřící menšina se potom dělí etnické Estonce, kteří se hlásí k luteránské evangelické církvi a členové ruské komunity se potom hlásí k ruské pravoslavné církvi. I dnes lze tedy tuto zemi označit za misijní území. Velikou oporou místní malé katolické obci je katolická škola ve městě Tartu (jediná v Estonsku).

"Naše misie v Estonsku má dlouholetou tradici. První sestry sem přišly v roce 1936 a jejich hlavní činností byla práce učitelek mateřské školy. Válečná situace vynutila odchod některých sester, tři sestry však zůstaly tajně a působily po celou dobu komunistického režimu v Tartu," přibližuje počátky zdejšího působení Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie její generální představená S.M. Vojtěcha Zikešová.

"Ve městě tehdy několik let nebyl katolický duchovní správce, sestry se tedy staraly o to, aby věřící měli možnost sejít se v kostele k modlitbě. Jejich zásluhou byl katolický kostel uchráněn před zabráním. V té době pracovaly jako zdravotní sestry v dětské nemocnici. Zažily nebezpečné útoky, ale také solidarity kolegů z nemocnice, které za sestrami posilali zájemce o víru a křest. Na konci osmdesátých let byla misie z důvodu stáří a nemohoucnosti sestrer přerušena," pokračuje ve vyprávění sestra Vojtěcha.

K obnově dochází v roce 1997, kdy byly do misie poslány mladé sestry, aby začaly pracovat v místní katolické základní škole. Během několika let se z ní díky jejich úsilí stala jedna z nejvyhledávenějších ve městě. Pro velký zájem byla škola několikrát upravována a přestavována, aby mohla přijmout více žáků. I tak ale může v současné době vyhovět jen polovině žadatelů a ještě horší situace je v mateřské škole, která byla při škole zřízena před 7 lety.

Protože škola má v současné době již okolo 340 žáků a ve školce je 70 dětí, roste i počet učitelů, pro které chce Kongregace jako zřizovatel zaručit kvalitní vzdělání  v učení katolické církve. Vzhledem k nedostatku duchovní literatury a k tomu, že je zdejší katolická církev v diaspoře, navázala Kongregace Sester Neposkvrněného početí spolupráci s Katolickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy. Její děkan Prokop Brož tak v těchto dnech zjišťuje přímo na místě možnosti pro realizaci těchto vzdělávacích aktivit. Byl totiž pozván na oslavu 20 let katolické školy v Tartu, aby se zde seznámil se zdejším prostředím, a mohl navrhnout formu programu podle konkrétních reálných možností a podmínek.

"Katolická církev je tu malá, ale mladá. Jako jediné řeholnice v okruhu 200 kilometrů se snažíme svědčit o radosti života pro Boží království. Nejvíce energie a času věnujeme vedení a výuce v místní katolické základní škole a školce. Staráme se ale i o úklid a výzdobu farního kostela, navštěvujeme nemocné a osamělé. Společně s 14 katolickými kněžími, z nichž ale jen dva jsou z mistní církve, a dvacítkou řeholních sester, pod vedením našeho Otce biskupa, prožíváme své zasvěcení v misijní službě bratřím a sestrám. Díky silnému reformačnímu hnutí jim chybí návaznost katolické tradice a jsouc vysíleni sovětským režimem, upřímně hledají smysl svého života," popisuje závěrem zdejší život řádu sestra Vojtěcha.

(Zdroj: Kongregace Neposkvrněného početí, Wikipedia)

Autor článku:
František Jemelka

Související články

Další aktuality

Biskup Josef Nuzík k Roku rodiny Amoris laetitia

V době, kdy Svatý otec, stejně jako veliká část křesťanů, věnuje velkou pozornost současné pandemii a tomu, aby se při hledání řešení nezapomínalo na nejpotřebnější, současně vyhlašuje Rok rodiny připomínající jeho exhortaci Radost z lásky. K prožívání Roku rodiny Amoris laetitia v české a moravské církevní provincii zve delegát pro rodinu České biskupské konference Mons. Josef Nuzík.
22.04.2021

Globální „maraton“ modlitby růžence v měsíci květnu za ukončení pandemie COVID-19

Papežská rada pro novou evangelizaci ve středu 21. dubna uvedla, že „pro hlubokou touhu Svatého otce bude měsíc květen věnován modlitebnímu maratonu na téma ‘Modlitba k Bohu stoupala ustavičně z celé církve'“.
22.04.2021

Osmdesát let od skonu prvního československého kardinála Karla Kašpara

Ve středu 21. dubna uplynulo 80 let od úmrtí prvního československého kardinála Karla Kašpara. Jak významnou roli sehrál 32. pražský arcibiskup v našich moderních dějinách?
22.04.2021

Dopis kardinála Dominika Duky prezidentu republiky

V den výročí první papežské návštěvy v naší zemi papežem Janem Pavlem II., dne 21. dubna 2021 adresuje kardinál Duka dopis prezidentu republiky, reagující na události ohledně vyšetřování výbuchu v moravských Vrběticích.
22.04.2021

Katolický týdeník: Mnich Dominik rozšířil české nebe

V jednom z nejstarších klášterů na Apeninském poloostrově, v cisterciáckém opatství Casamari, se minulou sobotu uskutečnila beatifikace šesti místních mnichů z 18. století včetně jednoho z Čech – P. Dominika Zavřela.
22.04.2021