IUPAX: Odešly statisíce do všech končin světa

Zveřejňujeme stanovisko Rady Iustitia et Pax (IUPAX) věnovaný problematice migrace. Rada chce povzbudit všechny, kdo mohou podpořit nejrůznější formy úsilí o ulehčení osudu běženců, o zlepšení vládních programů práce s cizinci a o projekty nevládních organizací v této oblasti. Celý text si můžete přečíst níže.
Publikováno: 11. 11. 2014 19:25

Odešly statisíce do všech končin světa

Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi.
Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské.
(Levitikus 19;34, ekumenický překlad 1996)

V létě letošního roku u nás dlouhodobě pobývalo téměř čtyřistapadesát tisíc cizinců ze 182 států. Velká většina z nich by asi dala přednost pobytu ve vlastním původním prostředí, ale pronásledování, útisk či nouze je přiměly k vycestování za bezpečím, svobodou nebo lepšími podmínkami obživy. Není to bohužel v dnešním světě nic neobvyklého a v porovnání se zeměmi sousedícími s ohnisky lokálních konfliktů (např. Turecko, Jordánsko, Itálie) nejde také o tak zoufalé počty zbědovaných uprchlíků, avšak i v našem středoevropském zátiší poměrné stability k nám občas dolehnou překvapivé zvěsti o téměř neřešitelných těžkostech některých spoluobyvatelů cizího původu. Jednou to jsou stovky námezdních pracovníků, které najaly pochybné pracovní agentury za nepředstavitelně nevýhodných podmínek pro jednorázové práce a po určitém čase zůstaly bez prostředků a bez naděje na další zaměstnání. Jindy jde o případ z řady situací vyvolávaných zvláštním nastavením zdravotního pojištění zde pracujících cizinců – když kupř. pojištěná cizinka porodí dítě, které potřebuje nákladnou péči v inkubátoru, novorozené dítě nikdo není povinen a ochoten pojistit, ale rodiče jsou povinni platit obrovské částky bez možnosti tomu předejít. Ovšemže je nesnází vyvolaných pobytem v cizím a často i kulturně značně odlišném a nesrozumitelném prostředí mnohonásobně více, což velké množství zdejších lidí také nedobrovolně zažilo na vlastní kůži v několika uprchlických vlnách minulého století.

Starozákonní výzva ke vstřícnému přijímání příchozích dnes zní mnohým z nás nepřípadně a jako příliš náročná, ale to je jen pokus o únik před tlakem tíživé skutečnosti současného světa. Jestliže zákon pohostinnosti náležel ke znakům vyspělejších společností starého světa, byl to zároveň odkaz pro budoucnost. Právě takovým otevřenějším společnostem nové podněty přinášely rozvojové příležitosti a i ve vnitřním uspořádání přispívaly ke schopnosti dané společnosti vyrovnávat se s nepřetržitými proměnami světa.

Jsme dnes vyděšeni tím, že mladí lidé z několikáté generace přistěhovaleckých rodin z Německa, Francie nebo Spojeného království odjíždějí ze zemí nové domoviny svých rodičů, aby se připojili k radikálům bojujícím za nějakou fanatickou vizi jiného světa. Děti někdejších příchozích tak míra odcizení a frustrace žene k přízračným obzorům.

Výzvy dneška určitě nejsou jednoduché, na jedné straně musíme čelit rizikům otevřeného světa, ve kterém se pohybují nejen ubozí uprchlíci, nýbrž i protřelí podílníci sítí organizovaného zločinu, na straně druhé ale také nesmíme podléhat lidem, kteří se chtějí dostat k moci vyvoláváním naprosto nereálných vidin, že lepší svět lze zařídit prostě tím, že by mohl být bez přistěhovalců. Justitia et pax nemá sama prostředky ani kapacity k tomu, aby organizovala projekty pomáhající přímému soužití zdejšího obyvatelstva s přistěhovalci. Může však poukázat na prastarou a vlastně velmi praktickou moudrost, že dobré soužití všech je účinným předcházením zrodu těch prostředí, ze kterých vzcházejí bludné nenávisti. A vedle toho může a chce povzbudit všechny, kdo mohou podpořit nejrůznější formy úsilí o ulehčení osudu běženců, o zlepšení vládních programů práce s cizinci (např. regulací činnosti pracovních agentur, pravidel zdravotního pojišťování apod.) a o projekty nevládních organizací jako jsou Sdružení pro integraci a migraci, Organizace pro pomoc uprchlíkům, Multikulturní centrum Praha a další.

V nejistém a proměnlivém světě jsou projevy solidarity a vzájemnosti pomocí nikoli pouze pro ty, jimž se pomáhá, nýbrž také pro ty, kdo vyburcováním svých schopností pomáhat chrání vlastní společnost před těmi nástrahami úpadku, jaké číhají v uzavřenosti, sebe zahleděnosti a sobectví.

        
Václav Malý
biskup

předseda rady Iustitia et Pax
České biskupské konference

11. 11. 2014 

Související články

Další aktuality

Papež k situaci istanbulského chrámu Hagia Sofia

V neděli před pravidelnou modlitbou Anděl Páně se Svatý otec vyjádřil i k situaci ohledně chrámu Hagia Sofia v Istanbulu:
13.07.2020

Kardinál Pell: Svědectví z času vězení

"Ve vězeních je mnoho dobroty. Někdy se však mohou jistě stát peklem na zemi. Měl jsem velké štěstí, byl jsem v bezpečí a zacházeli se mnou dobře. Velký dojem na mě udělala profesionalita dozorců, víra věznů a existence smyslu pro morálku, dokonce i v nejtemnějších místech." Kardinál George Pell o tom píše pro americký časopis “First Things”, v textu nazvaném “Můj čas ve vězení”. Je to první velmi osobní vyznání publikované poté, co strávil 400 dní za mřížemi, aby pak vyšel na svobodu osvobozen od obvinění z pedofilie jednomyslným rozhodnutím Nejvyššího australského soudu.
13.07.2020

Přímé přenosy bohoslužeb od 13. do 19. července 2020

Všem, kdo se nemohou zúčastnit mše svaté v kostele, nabízíme přehled bohoslužeb vysílaných během následujících dní přímým přenosem v Televizi Noe a Radiu Proglas.
13.07.2020

Papež František: Přijmout Boží slovo znamená přijmout Krista

Na Svatopetrském náměstí se před polednem sešlo několik stovek lidí, aby si vyslechli pravidelnou papežovu promluvu před mariánskou modlitbou Anděl Páně. Během pravidelné nedělní promluvy se papež František zamýšlel nad dnešním evangelijním úryvkem - Podobenstvím o rozsévači. Vysvětlil, proč jej vnímá jako "matku"všech podobenství a co pro nás symbolizuje v dnešní době.
12.07.2020

Videokázání (nejen) pro děti - 15. neděle v mezidobí

Videokázání P. Romana Vlka (nejen) pro děti na 13. neděli v mezidobí.
11.07.2020