Skončilo II. katolicko-ortodoxní fórum

Na pozvání ekumenického patriarchy Bartoloměje se konalo na ostrově Rhodos v Řecku od 18. do 22. 10. 2010 II. katolicko-ortodoxní fórum na téma: teologické a historické perspektivy vztahů církev – stát.
Publikováno: 22. 10. 2010 21:30

Rhodos: Fórum se těšilo bratrskému pohostinství metropolity Kyrilla z Rhodosu a účastníci mu vyjádřili svou velikou vděčnost. Fóru předsedali metropolita Gennadios ze Sassima z ekumenického patriarchátu a kardinál Péter Erdö, předseda Rady evropských biskupských konferencí (CCEE).

Program tvořila pracovní jednání a modlitby v duchu vzájemné úcty a bratrské spolupráce. Obě delegace si vyměnily své teologické postoje, jimž vztahy mezi církví a státem podléhají. Fórum se zabývalo různými modely, které delegáti uváděli ve svých příspěvcích, v nichž seznamovali ostatní s tím, jak se v jejich státech zachová právní rámec působení církve. Diskutovalo se o vztahu církev – stát z teologického a historického pohledu a o společném dobru a službě církve ve společnosti. Zvláštní pozornost byla věnována následujícím bodům:

1. Církev spojuje čas a věčnost. Nepřehlíží a neodmítá dějiny, ale odpovědně je přijímá, protože její poslání není jen eschatologické, ale také historické, protože člověk žije v dějinách, v čase a geograficky daném prostoru. Kristus jí svěřil hlásání evangelia všem národům po všechny časy, proto žije ve společnosti v plné solidaritě s lidstvem a rozvíjí specifické vztahy se státy.

2. Účastníci fóra konstatovali, že náboženská svoboda v Evropě patří mezi základní práva člověka, jak o tom svědčí řada evropských právních nástrojů jako je Úmluva ochrany lidských práv z roku 1950, kterou přijalo 47 členských zemí Rady Evropy, Charta lidských práv z Nizzy (rok 2000) platná ve 27 zemích EU a řada národních ústav.

3. V zemích EU jsou církve na základě čl. 17 Lisabonské smlouvy uznány v souladu se svým statutem  v rámci národní legislativy. Také je respektován jejich příspěvek k specifické evropské identitě. Účastníci se shodli na tom, že dominantní nebo státní církev nemůže právně diskriminovat ostatní církve a členům náboženských menšin musí být zaručena náboženská svoboda, včetně práva šířit svou víru prostředky respektujícími osobní svobodu.

4. V převážné části evropských zemí existuje registrace náboženských společností. Pokud splní určitá kritéria (počet členů, doba působení v dané zemi) stát uzná jejich náboženské obřady a získají právní subjektivitu. V systémech s plnou odlukou církve a státu (nebo v některých zemích, kde stát uznává oficiální náboženství) se náboženské obřady konají v občanské rovině formou kulturního sdružení, určeného zákonem. Společenská svoboda církve je zaručena tehdy, když je církev uznána taková, jaká je.

5. Odluka nebo kooperace mezi církví a státem je v Evropě nejrozšířenější. Odluka je chápána jako odlišení oblasti politické a náboženské, nikoli ve smyslu vzájemného nezájmu. Stát a církev jsou ve svých oblastech působení nezávislé a autonomní instituce, které mají zájem o specifickou harmonickou spolupráci.

6. Církve se chtějí aktivně účastnit diskusí o etických a morálních tématech, která jsou důležitá pro budoucnost společnosti. Jejich hlas by měl být slyšet zvláště v souvislosti s otázkami ochrany nového života, doprovázení člověka na konci života, podpory rodiny založené na tradičním křesťanském chápání manželství, pozornosti vůči osobám vyloučeným na okraj společnosti, přijetí migrantů a ochrany kulturní i jazykové identity evropských národů.

7. Mezi církvemi existuje velký rozdíl v hmotném zajištění. Některé církve jsou financovány ze státního rozpočtu, jiné z uzákoněné církevní daně a další čerpají výlučně z darů věřících. V některých evropských zemích církve ještě čekávají na restituci majetku, který jim zabavil komunistický režim. To by jim umožnilo plnit pastorační, charitativní a sociální poslání.

8. Účastníci fóra požadují svobodu ve vzdělávání a výchově. Připomínají, že povinnost vychovávat patří rodičům, kteří by měli rozhodovat o zaměření výchovy svých dětí. Stát nesmí vnucovat nějakou ideologii prostřednictvím vzdělávacího systému, za který je odpovědný. Církev má právo nabízet vzdělávání v souladu s křesťanskými principy dětem těch rodin, které o to žádají. Náboženská výchova by měla být umožněna ve veřejných školách ve shodě s církví. Církevní školy a formační instituty by měly mít finanční podporu státu tak jako veřejné školství, protože úkolem těchto škol je formace odpovědných občanů usilujících o společné dobro.

9. Delegáti vyzývají občany svých zemí, aby byli pozorní vůči nebezpečí, které by představovala sekularizovaná společnost bez morálních východisek a bez projektu odpovídajícího lidské důstojnosti. Není možné usilovat o soužití bez vytvoření vztahu s objektivní realitou lidského bytí, jeho potřeby otevřít se celé skutečnosti, do níž je začleněno, kterou není možné redukovat jen na sledování hmotného blahobytu, protože obsahuje i hledání smyslu života prostřednictví duchovního hledání, které nikdy nekončí. Obrazu člověka, který se objevuje ve veřejných diskusích a sdělovacích prostředcích, je často cizí hledání pravdy a oceňuje jen uspokojení subjektivních přání. Účastníci fóra vyjádřili přání, aby se členové jejich církví zapojovali v možné míře do společenského života na všech úrovních, aby křesťanské pojetí člověka a lidské společnosti nadále inspirovalo jednání lidí a rozhodnutí zákonodárců. Jde o znovu oživení dědictví křesťanských hodnot a jejich uplatňování v požadavcích a potřebách současné evropské společnosti.

10. Delegáti žádají své vlády a představitele veřejného života, aby se rozhodně zasazovali o zajištění náboženské svobody v Evropě a podporovali ji ve světě odporem proti jakékoli formě diskriminace založené na náboženství.  Znovu ujistili, že jsou připraveni spolupracovat s veřejnými činiteli svých zemí na dosažení společného dobra všech občanů, a chtějí tak přispět k upevnění občanské soudržnosti a svým národům dát důvod k naději do budoucnosti.

Na závěr účastníci fóra s radostí přijali pozvání patriarchy z portugalského Lisabonu, kde se bude v roce 2012 konat III. katolicko-pravoslavné fórum.

Související články

Další aktuality

Kustod Svaté země: Sýrie byla před válkou příkladem integrace křesťanů i muslimů

Františkánský kustod Svaté země, otec Francesco Patton, který se v těchto dnech účastní mítinku v Rimini, kde měl přednášku, mluvil s redaktorem Vatikánského rozhlasu o situaci ve Svaté zemi, jež zahrnuje stát Izrael, Palestinu, Sýrii, Jordánsko a Libanon, a to v souvislosti s migrací.
22.08.2019

Církevní školy - známka kvalitního vzdělání

Celkem 95 katolických škol otevře opět své brány v pondělí 2. září. Nově mezi nimi bude také Gymnázium sv. Augustina v Praze, to naváže na mateřskou a základní školu, které již řád augustiniánů na Praze 4 provozuje.
22.08.2019

Karlovy Vary mají biskupa. V největším českém lázeňském městě bude nově působit František Radkovský.

Obyvatelé Karlovarského kraje mají od tohoto týdne nového souseda. Je jím emeritní plzeňský biskup František Radkovský, který se z Plzně přesunul do Karlových Varů. Bydlí na faře u kostela Povýšení sv. Kříže v Rybářích. Některé své plzeňské aktivity si i přesto ponechá. Při této příležitosti jsme biskupovi Františkovi položili několik otázek.
22.08.2019

OSN připomíná Mezinárodní den obětí náboženského násilí

Letošní 22. srpen je prvním mezinárodním dnem vzpomínky na oběti násilných činů, motivovaných nenávistí vůči náboženství či víře. V květnu tohoto roku o tom rozhodlo Generální shromáždění OSN. Na pronásledování kvůli víře také upozorňuje mezinárodní křesťanská iniciativa Červená středa (#RedWednesday), která se v ČR uskuteční ve středu 27. listopadu 2019. 
22.08.2019

Papež František: Nebuďme duchovními turisty

Na dnešní audienci se v aule Pavla VI. sešlo asi 8 000 lidí. Papež František se ve své katechezi „Všechno měli společné“ zamýšlel nad tématem sdílení hmotných statků, jak nás to učí církev ve Skutcích apoštolů, a vybídl, abychom nebyli jenom duchovními turisty, ale opravdovými křesťany.
21.08.2019