Papež o Číně: Smíření s vlastní minulostí přináší velkou zralost

U příležitosti blížících se oslav čínského Nového roku poskytl papež František rozhovor novináři Francescovi Siscimu pro deník Asia Times (Hong Kong). Papež využil této příležitosti k tomu, aby popřál prezidentu Xi Jinpingovi a obyvatelům země vyjádřil velkou úctu. Kromě toho sdílel také naději, že Čína přispěje k dialogu a míru mezi národy. Přinášíme výběr z rozhovoru.

Asia Times: Co pro vás znamená Čína? Jak jste si představoval Čínu jako mladý kluk, vzhledem k tomu, že Čína není pro Argentinu Východ ale daleký Západ? Kým je pro vás Matteo Ricci?

František: Pro mě byla Čína vždy obrazem velikosti. Je to obrovská země, ale více než to. Je také velkolepou kulturou s nevyčerpatelnou moudrostí. Když jsem jako kluk něco četl o Číně, inspirovalo mě to k obdivu. (...) Později jsem studoval život Mattea Ricciho a viděl jsem, že tento člověk pocítil přesně ten samý pocit obdivu jako já, a byl schopný vstoupit do dialogu s touto velkolepou kulturou, s touto starověkou moudrostí. (...)  Ricciho zkušenost nás učí, že je nezbytné vstupovat do dialogu s Čínou, protože je akumulací moudrosti a historie. Je to země obdařen8 mnoha věcmi. (...) Když jsem poprvé letěl nad Čínou, v letadle mi bylo řečeno: ‚během deseti minut vstoupíme do čínského vzdušeného prostoru, pošlete své pozdravy‘. Přiznám se, že jsem cítil mnoho emocí, něco co se mi obvykle neděje. Dojalo mě letět přes toto velké bohatství kultury a moudrosti.

Asia Times: Čína se poprvé ve své tisícileté historii vynořuje ze svého vlastního prostředí a otevírá se světu, přináší nevídané výzvy jak pro sebe tak pro svět. Mluvil jste o třetí světové válce, která skrytě postupuje: jaké výzvy tato situace představuje v otázce míru?

František: Strach není nikdy dobrým rádcem. (...) A je zřejmé, že tolik kultury a tolik moudrosti, s tolika technickými znalostmi – můžeme vzpomenout třeba jen na starověké léčivé techniky – nemůže zůstat uzavřeno v rámci jedné země; má tendenci expandovat, šířit se, komunikovat. Člověk má tendenci komunikovat, civilizace má tendenci komunikovat a je zřejmé, že následkem komunikace, která probíhá v agresivním tónu motivovaným vlastní obranou, je válka. Ale neměl bych strach. Je to velká výzva k udržení rovnováhy míru.  (...) Musíme vždycky hledat cestu skrze dialog, jiná cesta není. (...) Dialog neznamená, že skončíme kompromisem – půlkou koláče pro tebe a druhou pro mě. (...) Já mohu nebo nemusím souhlasit, ale pojďme společně; to je to, co znamená stavět. (...) A koláč pak patří všem, to je lidstvo i kultura. (...) Kultura a lidstvo nemohou být porcovány na malé kousky.

Asia Times: Čína zažívá v průběhu několika posledních desetiletí tragédie, které nemají obdoby. Od roku 1980 obětoval její lid to, co pro něj bylo vždycky nejdražší, jeho děti. Pro Číňany je to velké zranění. Mimo jiné to zanechalo obrovské prázdno v jejich svědomí a extrémně hlubokou potřebu smířit se sami se sebou a odpustit si. Jaké poselství můžete předat čínskému lidu ve Svatém roce milosrdenství?

František: Stárnoucí populace...to se děje na mnoha místech. (...) Možná, že je za tím strach, na který narážíte, strach z mylného dojmu, ne že budeme prostě pozadu, ale že upadneme do bídy - proto nemějme děti. Je pravda, že problém Číny, absence dětí, musí být velmi bolestný, protože pyramida se převrátí a dítě musí nést břemeno svého otce, matky, dědečka i babičky. A to je vyčerpávající, náročné a matoucí. Není to přirozené.

Asia Times: Jak by se mělo čelit těmto problémům rodin v Číně vzhledem k tomu, že se ocitají v procesu hluboké změny a již neodpovídají tradičnímu čínskému modelu rodiny?

František: Historie národa je vždy cesta. Lidé občas chodí rychle, někdy pomaleji, občas se zastaví, občas udělají chyby a vrací se trochu zpět, nebo se vydá špatnou cestou a musí se vrátit po stejných krocích, aby se dostali na cestu správnou. Ale když se národ pohybuje dopředu, neznepokojuje mě to, protože to znamená, že tvoří dějiny. A já věřím, že čínský národ jde kupředu. (...) Nebuďte zahořklí, ale smiřte se s vaší vlastní cestou, a to i v případě, že jste udělali chybu. Nemohu říct, že moje minulost je špatná, že svou minulost nenávidím. (...) Takové smíření s vlastní minulostí přináší velkou zralost, velký růst.

Asia Times: Hospodářský růst země postupoval drtivým tempem, to ovšem vedlo také k lidským a ekologickým katastrofám, kterým se Peking snaží čelit a řešit je. Současně pak snaha o efektivitu práce zatěžuje rodiny novými výdaji: někdy jsou děti a rodiče od sebe odděleny kvůli požadavkům práce. Jaký vzkaz jim můžete poslat?

František: Osobně bych doporučoval zdravý realismus; realita musí být přijímána odkudkoliv přijde. (...) V první řadě musím být s danou skutečností v souladu. Nelíbí se mi, jsem proti ní – tím trpím, ale pokud se s ní nesmířím, nebudu schopný dělat nic. Druhým krokem je pracovat na zlepšení dané reality a měnit její směr. (...) Když se něco takového stane v prastaré zemi, s prastarou historií, prastarou moudrostí a prastarou tvořivostí, pak se vytvoří napětí mezi současným problémem a tímto dávným bohatstvím z minulosti. A toto napětí přináší plodnost, protože se dívá do budoucnosti.

Asia Times: Chcete poslat nějaké pozdravy čínskému lidu, úřadům či prezidentu Xi Jinpingovi u příležitosti nacházejícího čínského nového roku opice?

František: V předvečer nového roku bych chtěl vyjádřit svá nejlepší přání a pozdravy prezidentu Xi Jinpingovi a celému čínskému lidu. Chtěl bych jim vyslovit svou naději, že nikdy neztratí své historické vědomí toho, že jsou to skvělí lidé, s velkou historií a moudrostí, a že mají světu mnoho co nabídnout. (...) V tomto novém roce, s tímto vědomím, ať pokračují v cestě kupředu, aby pomáhali a s každým spolupracovali při pečování o náš společný domov a naše společné národy.

(ilustr. foto: Vincent0923 / CC BY-NC-ND)