Papež: V konání milosrdenství nesmí chybět vnitřní radost

Další mimořádná generální audience během Svatého roku milosrdenství připadla na tuto sobotu 9. dubna. Papež při ní hovořil o vztahu mezi almužnou a milosrdenstvím.

Almužna je podstatným aspektem milosrdenství, zdůraznil František hned v úvodu promluvy. Může se zdát, pokračoval, že almužna je jednoduchým skutkem milosrdenství, její pravý význam lze totiž snadno zaměnit za pouhé gesto bez obsahu: „Almužna by měla obsahovat veškeré bohatství milosrdenství. A tak jako milosrdenství má tisíc cest a podob, tak se i almužna vyjadřuje na mnoho způsobů, aby zmírňovala potíže těch, kdo jsou potřební.“

Důraz na oběť a darování almužny popisuje Bible jako nutnou součást každého zbožného člověka. Celý Starý zákon prostupuje naléhavost Boha věnovat v tomto pozornost zvláště chudým v různých podobách, připomněl papež František: „V Bibli se to ozývá stále znovu jako refrén: potřebný, vdova, cizinec, sirotek.... Bůh totiž chce, aby jeho lid měl před očima tyto naše bratry. Ba dovolím si říct, že jsou přímo v jádru poselství: chválit Boha obětí a chválit Boha almužnou.“

Za almužnou jako projevem milosrdenství nemůže být skrytá faleš; nesmí při ní chybět postoj vnitřní radosti, upozornil papež: „Nabízet milosrdenství nemá být zátěž nebo nepříjemnost, které se chci rychle zbavit.“ Nemůže být motivována ani touhou po pochvale či obdivu: „Nejde totiž o vnější dojem, nýbrž o schopnost zastavit se a pohlédnout do tváře člověka, který žádá o pomoc. (...) Je to gesto upřímné pozornosti k tomu, kdo k nám přistupuje s prosbou o pomoc, učiněné ve skrytu, kde tím, kdo spatřuje a chápe hodnotu tohoto činu, je pouze Bůh.“

Někdo možná stojí před dilematem, zda almužnu dát, když si není jist, k jakému účelu bude dar využit. I na to papež František velmi konkrétním příkladem odpovídá: „Kolik lidí se ospravedlňuje z toho, že almužnu nedává a říká: 'Co to asi je za člověka? Tenhle, když mu něco dám, půjde a koupí si víno, aby se opil!' Ale on se opíjí proto, že nemá jinou možnost! A ty, co děláš tajně, aby to nikdo neviděl? A přitom soudíš toho chudáka, který tě prosí o peníze na skleničku vína?“

Uzavřel to pak slovy Tobiáše, který radil svému synu: „Neodvracej svou tvář od žádného chudáka, aby se neodvrátila Boží tvář od tebe“ (Tob 4,7).

_{(Zdroj: Rádio Vaticana; foto: Daniel Ibanez / CNA)}