Papež František převzal prestižní cenu Karla Velikého

Papež František dnes ve Vatikánu převzal jedno z nejprestižnějších evropských ocenění, které v minulosti získal například i bývalý český a československý prezident Václav Havel. Cena má být podle papeže příležitostí k novému impulsu pro Evropu.

Slavnostního aktu v Apoštolském paláci přihlíželi přední evropští politici, mimo jiné německá kancléřka Angela Merkelová, španělský král Felipe VI., předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker či předseda Evropské rady Donald Tusk.

Ceny si laureáti tradičně přebírají v západoněmeckých Cáchách, dnešní předání ve Vatikánu tak bylo výjimkou. Nadace, která cenu uděluje, o nositeli rozhodla už loni v prosinci. Uvedla tehdy, že papež přináší Evropanům poselství naděje a povzbuzení a je pro ně 'hlasem svědomí', který jim připomíná povinnost usilovat o mír, svobodu, právo, demokracii a solidaritu.

Co se ti přihodilo, Evropo, matko národů, myslitelů i umělců?

Ve svém projevu při ceremoniálu vyzval papež František k aktualizaci „evropské myšlenky“. Připomněl přitom svá slova z Evropského parlamentu, kde nazval Evropu „babičkou“, jež je unavená a není schopná plodit nový život. „Co se ti stalo, Evropo, matko národů, matko velkých mužů a žen, kteří dokázali obětovat život za důstojnost svých bratří a sester?“ položil otázku papež.

František připomněl zakladatele evropského sjednocení, kteří po 2. světové válce uměli „radikálně proměnit modely, jež působily jen násilí a zkázu“. Byli tvůrčí a měli odvahu hledat nová řešení problémů lidí, kteří byli zranění válkou. Vytvořili tak jedinečný prostor, v němž lidé mohli žít v míru. Má-li se Evropa obnovit, je třeba se vrátit k ideálům jejich zakladatelů a ke skutečné solidaritě a konkrétní velkorysosti, která následovala po světovém konfliktu.

K „znovuzrození Evropy“ jsou podle papeže potřebné tři schopnosti: integrovat, vést dialog a plodit nový život.

Tvář Evropy nese rysy mnoha kultur

Evropská města jsou krásná proto, že uměla uchovat rozdílnost stylů, pohledů a národů. Kontinent vždy dokázal integrovat nové kultury. „Tvář Evropy se nevyznačuje stavěním jedněch proti druhým, nýbrž nesením rysů různých kultur a krásy z toho, že se překoná uzavřenost,“ uvedl římský biskup. Podporovat tuto integraci je podle něj také úlohou politiků.

Ozbrojit se „zbraněmi“ dialogu a setkávání

„Existuje-li nějaké slovo, které musíme opakovat až do únavy, je to ‚dialog‘,“ pokračoval František. „Mír bude trvalý pouze v té míře, v níž ozbrojíme naše děti zbraněmi dialogu a budeme je učit dobrému boji setkávání a vyjednávání,“ prohlásil papež.  Kultura dialogu by podle něj měla být hlavní osou ve vyučování všech oborů.

Být schopen dávat nový život

Papež také zkritizoval současnou nezaměstnanost mladých lidí, která jim nedává budoucnost. Přístup k práci pro všechny lidi má být prioritou. To však vyžaduje hledání nových ekonomických modelů. Je třeba přejít od ekonomie, jež klade důraz na zisk na základě spekulací, půjček a úroků, k „sociální ekonomii“, jež bude investovat do lidí a bude pro ně vytvářet pracovní místa.

Církev může dát evropským kořenům čistou vodu evangelia

K znovuzrození Evropy může a musí pomoci také církev. Její úloha spočívá především v hlásání evangelia, „které se dnes více než jindy projevuje především ve vycházení vstříc zraněním lidí, v přinášení mocné a jednoduché Ježíšovy přítomnosti, jeho útěšného a povzbuzujícího milosrdenství“. Pouze církev bohatá na lidi, jichž se dotkl Bůh a kteří žijí evangelium, bude moci „dát kořenům Evropy čistou vodu evangelia“.

Papežův sen o Evropě

Svůj projev zakončil papež František „snem“ o nové Evropě: „Sním o mladé Evropě, která je ještě schopná být matkou: matkou, jež má život, protože má úctu k životu a nabízí naděje života. Sním o Evropě, která se stará o dítě; přispěchá na pomoc chudému a tomu, kdo přichází a hledá přijetí, protože již nemá nic a žádá o útočiště. Sním o Evropě, která naslouchá a přikládá hodnotu nemocným a starým lidem, aby nebyli redukováni na neproduktivní předměty k zahození. Sním o Evropě, v níž být migrantem není zločinem, nýbrž výzvou k většímu úsilí o důstojnost celého lidského pokolení. Sním o Evropě, v níž mladí vdechují čistý vzduch upřímnosti, milují krásu kultury a prostého života, neznečistěného nekonečnými potřebami konzumismu; kde ženit, vdávat se a mít děti znamená zodpovědnost a velkou radost, nikoliv problém způsobený nedostatkem stabilní práce. Sním o Evropě rodin, se skutečně účinnými rodinnými postupy, jež se budou soustředit na tváře spíše než na čísla, na rození dětí spíše než na růst majetku. Sním o Evropě, jež podporuje a chrání práva každého člověka, aniž by zapomínala na povinnosti ke všem. Sním o Evropě, o níž nebude možné říci, že úsilí o lidská práva bylo její poslední utopií.“

Mezinárodní cena Karla Velikého se uděluje od roku 1950 za mimořádné zásluhy o evropské sjednocení. Mezi její držitele patří i Václav Havel, jemuž byla udělena v roce 1991. V minulosti získal ocenění také například papež Jan Pavel II. nebo zakladatel komunity Taizé Roger Schütz.

^{(zdroj: ČTK, Tiskové středisko Svatého stolce; foto: Evropský parlament)}