Kněz, kterého papež často dává za příklad milosrdenství

Papež o něm často hovoří a připomíná jeho modlitbu, s níž se obrací ke Kristu po zpovídání. Když P. Luis Dli cítí úzkost, že byl ve zpovědnici příliš milosrdný, jde před svatostánek a modlí se: Pane, odpusť mi, protože jsem odpouštěl příliš. Ale jsi to ty, kdo mi dal špatný příklad.

Poprvé o něm papež František hovořil 6. března 2014 při setkání s římskými faráři. Jeho svědectví zopakoval o několik málo měsíců později, 11. května 2014 při kněžském svěcení. Vrátil se k němu v knize „Boží jméno je milosrdenství“ a v minulých měsících ještě dvakrát.

Řeč je o argentinském kapucínovi Luisovi Dli. Kdykoliv František hovoří o přijetí kajícníků ve zpovědnici, přijde mu na mysl tento řeholník.

„Vzpomínám si na jednoho velkého zpovědníka, kapucína, který vykonával svou službu v Buenos Aires,“ vypráví papež v nedávno vydané knize. „Jednou ke mně přišel a chtěl se mnou mluvit. Řekl mi: ‚Prosím tě o pomoc, mám stále tolik lidí před zpovědnicí… Mnoho odpouštím a někdy mi přijde na mysl skrupule, že jsem odpouštěl příliš‘. Hovořili jsme spolu o milosrdenství a zeptal jsem se ho, co dělá, když přichází tato skrupule. Odpověděl mi takto: ‚Jdu do naší kapličky, před svatostánek, a říkám Ježíši: Pane, odpusť mi, že jsem odpouštěl příliš. Ale jsi to ty, kdo mi dal špatný příklad.‘“

Kapucínský kněz P. Luis má nyní 89 let. Celý den tráví ve zpovědnici. Zde jej také zastihl šéfredaktor deníku Vatican Insider Andrea Tornielli.

„Ať lidé nemají strach,“ odpovídá P. Luis na otázku, co by poradil lidem, kteří přistupují ke zpovědi. „Vždy ukazuji tento obrázek, který znázorňuje, jak otec objímá marnotratného syna. Protože se mě ptají: ‚Copak mi Bůh odpustí?‘ Ale Bůh tě objímá, Bůh tě má rád, Bůh tě miluje, Bůh kráčí s tebou, Bůh přišel, aby odpouštěl, nikoliv aby trestal. Přišel, aby byl s námi. Opustil nebe, aby byl s námi. Jak bychom tedy mohli mít strach! To se mi zdá téměř absurdní, nevědomost, chybná představa o našem Bohu Otci.“

Usměvavý kapucín se mnoho naučil od dvou velkých zpovědníků 20. století: P. Leopolda Mandiče, jehož životopisy četl, a P. Pia z Pietrelciny. S druhým jmenovaným dokonce nějaký čas bydlel. Snad i odtud plyne odpověď na otázku, co by poradil svým spolubratřím kněžím.

„To, co říká papež. Nedokáži říci víc, protože to cítím, žiji to,“ říká jednoduše P. Luis. „Milosrdenství, porozumění, vložit celý život do naslouchání, chápání, dokázat se vcítit do kůže druhého, aby člověk pochopil, co se děje. Nemáme být, počínaje mnou samým, pouhými úředníky, kteří něco vykonají a tam to skončí. Naopak. Myslím, že musíme být nějak nablízku, být zvlášť vlídní, protože někdy lidé dost dobře neví, co je to zpověď. ‚Neboj se, neznepokojuj se‘. “

Luis tráví v kostele celý den. Po ranní mši svaté celé dopoledne i pozdní odpoledne a večer zpovídá. V neděli dokonce tak dlouho, „dokud nedohoří svíčky“. Dokud byl J. Bergoglio kardinálem, posílal za ním mnoho věřících i kněží. Sám však o sobě P. Luis říká, že nemá studia ani cokoliv výjimečného. „Ale život mě mnoho naučil, a protože jsem se narodil velmi chudý, zdá se mi, že musím mít vždy nějaké milosrdné slovo, slovo pomoci, blízkost pro kohokoliv, kdo sem přijde. Nikdo nesmí odejít pryč a myslet si přitom, že nebyl pochopen, nebo se s ním pohrdalo či byl odmítnut.“

(zdroj: Vatican Insider)