Jste podanou rukou Krista, řekl papež pomáhajícím

V sobotu (3. září 2016), den před kanonizací Matky Terezy, se konala další mimořádná generální audience v rámci Svatého roku milosrdenství. Tentokrát bylo jeho slavení věnováno především dobrovolníkům a pracovníkům angažujících se v díle Božího milosrdenství. Jste podanou rukou Krista, řekl přítomným.

^{Foto: Daniel Ibanez / CNA}

Na sobotní generální audienci se tentokrát sešlo i množství nemocných a postižených lidí, kteří přijeli v doprovodu svých opatrovníků. Právě s nimi chtěl papež Františk oslavit Svatý rok milosrdenství. Než k nim promluvil, mohli ještě vyslechnout několik svědectví o zakušení milosrdenství a shlédnout řadu vystoupení, či filmových záznamů, např. s Matkou Terezou.

František, mluvil především o lásce, tak jak ji popisuje apoštol Pavel v listu Korinťanům (1. Kor 13,1-13); o lásce, která umožňuje žít. V dopisu píše, že na rozdíl od víry a naděje, „láska nikdy nepřestává“. Z toho je třeba neustále vycházet, řekl František:

„Toto učení ať je nám nezlomnou jistotou. Boží láska v našem životě, ani v dějinách světa nikdy nepřestává. Je to láska stále mladá, aktivní, dynamická a nesrovnatelně přitažlivá. Je to láska, která nezradí, i přes náš odpor. Je to láska plodná, která rodí a přesahuje veškerou naši lenost. (...) Boží láska je jako rozvodněná řeka, která nás strhuje, aniž by nás zahubila. Ba naopak je podmínkou života: ‚Kdybych neměl lásku, nejsem nic‘, říká sv. Pavel. Čím více se necháme touto láskou strhávat, tím více obnovuje náš život. Měli bychom skutečně celou svojí silou říci: jsem milován, proto existuji!“

Taková láska není žádný abstraktní či neuchopitelný koncept, upozornil Svatý otec: „je vidět, lze se jí dotýkat a zakoušet ji v první osobě“. Stejně tak i Boží milosrdenství znamená „konkrétní smutek“: „Neexistuje milosrdenství bez konkrétnosti! Milosrdenství není nějaký ‚namátkový‘ dobrý skutek. Je to nasazení se tam, kde je zlo, kde je nemoc, kde je hlad a kde dochází ke sdírání lidí. Ani lidské milosrdenství nebude lidské a milosrdné, pokud nebude konkrétní v každodenním jednání,“ řekl papež František a dodal: „Pravdivost milosrdenství totiž potvrzují naše každodenní gesta, jež zviditelňují Boží jednání mezi námi.“

Pak se obrátil k přítomným dobrovolníkům: „Jednou z nejcennějších skutečností církve jste právě vy, kteří denně mlčky a ve skrytosti propůjčujete formu a viditelnost milosrdenství. Jste řemeslníky milosrdenství: svýma rukama, svýma očima, svých sluchem, svojí blízkostí, svým pohlazením – jste řemeslníci! Dáváte výraz těm nejkrásnějším touhám lidského srdce, dáváte totiž trpícímu člověku pocítit, že je milován. V různých podobách nouze a nedostatku mnoha lidí je vaše přítomnost podanou rukou Krista, který dosahuje všech. Jste podaná ruka Krista: pomysleli jste na to? Přesvědčivá věrohodnost církve vede skrze vaši službu opuštěným dětem, nemocným, chudým, kteří nemají potravu a práci, starým, bezdomovcům, vězňům, uprchlíkům, imigrantům a těm, kdo jsou postiženi přírodními katastrofami... Zkrátka, kdekoli se vyskytne prosba o pomoc, tam se objeví vaše aktivní a nezištné svědectví. Zviditelňujete Kristův zákon o vzájemném nesení svých břemen (srov. Gal 6,2; Jan 13,34).“

Papež dále pokračoval v povzbuzení:

„Drazí bratři a sestry, dotýkáte se Kristova těla svýma rukama: nezapomínejte na to. Svýma rukama se dotýkáte Kristova těla. Buďte stále připraveni být solidární, silní ve sbližování, přičinliví v podněcování k radosti a přesvědčiví v poskytování útěchy. Svět potřebuje konkrétní znamení solidarity zejména vzhledem k pokušení lhostejnosti a vyžaduje lidi schopné odporovat svým životem individualismu, myslícímu jenom na sebe a nezajímajícímu se o bratry v nouzi. Buďte ve svojí službě vždycky spokojení a plní radosti, ale nikdy z ní nečiňte důvod domýšlivosti, která vede k pocitu, že jste lepší než ostatní. Vaše skutky milosrdenství ať pokorně a výmluvně prodlužují působení Ježíše Krista, který se stále sklání k tomu, kdo trpí, a pečuje o něj. Láska totiž ‚vzdělává‘ (1. Kor 8,1) a den za dnem umožňuje našim komunitám být znamením bratrského společenství.“

Promluvu pak Svatý otec ukončil modlitbou za všechny přítomné dobrovolníky, za trpící, lidi odepsané společností, ale také za všechny ty, kteří ignorují bídu kolem a místo pomoci od ní odvracení zrak.

_{(Zdroj: Radio Vaticana)}