Náboženství jsou povolána k milosrdenství, řekl papež

Ve čtvrtek přijal papež František dvě stovky zástupců světových náboženství, kteří působí v charitativních a humanitárních organizacích. K příslušníkům křesťanství, židovství, islámu, buddhismu a dalších náboženství hovořil papež o milosrdenství. Odsoudil přitom násilí páchané v Božím jménu.

^{Foto: Mezináboženské setkání v Assisi, Daniel Ibanez / CNA}

Akce se konala v rámci Svatého roku milosrdenství.

Podle Františka milosrdenství „podpírá život církve“ a zjevuje Boží jméno. Současně je také klíčem k člověku.

Milosrdenství však nespočívá jen ve slovech, nýbrž projevuje se především životním stylem. „Je to styl, ke kterému jsou povolána také náboženství, aby byla, zvláště v naší době, nositeli pokoje a tvůrci společenství, a na rozdíl od těch, kdo podněcují spory, rozdělení a uzavřenost, hlásala dobu bratrství. Proto je nezbytné usilovat bez chlácholivých synkretismů o setkání, která nás otevírají dialogu,“ řekl papež.

František také připomněl etymologický základ slova milosrdenství: v latině je to srdce, které se sklání k ubohému a nenechá se přemoci lhostejností; v hebrejštině připomíná výraz pro Boží milosrdenství mateřské lůno, tedy ten nejniternější cit, který může člověk mít.  

Drama zla, které je vlastní každé náboženské zkušenosti, spočívá ve vzdálení se od Boha, bližního i od vzpomínek na minulé chyby. A právě sem přichází nejpřekvapivější aspekt milosrdenství Boha, který chce člověka ze špatnosti vyvést a sklání se k němu „jako matka, která tváří v tvář nejhoršímu zlu, jež spáchalo její dítě, pozná vždy tvář, kterou nesla ve svém lůně“.

„V neklidném světě, jenž má slabou paměť, stále utíká a nechává mnohé lidi za zády, neuvědomuje si, že mu schází dech i cíl, potřebujeme, stejně jako kyslík, tuto nezištnou lásku, která daruje život. Člověk žízní po milosrdenství a neexistuje technologie, která by ji utišila: člověk hledá lásku, která je větší než jen chvilková útěcha, bezpečný přístav, kam může přistát jeho nepokojné hledání, nekonečné objetí, jež odpouští a smiřuje,“ uvedl také papež.

Odpuštění je podle Františka tím největším darem, který můžeme dát druhému.

V závěru papež důrazně odsoudil násilí páchané ve jménu Boha: „Ať již nedochází k tomu, že by náboženství v důsledku jednání některých svých stoupenců předávalo poselství, které by neladilo s milosrdenstvím. Bohužel není dne, kdy by nebylo slyšet o násilí, konfliktech, únosech, teroristických útocích, obětech a devastacích. A je strašné, že k ospravedlňování tohoto barbarství se někdy užívá jméno nějakého náboženství nebo samotného Boha. Je třeba jasně zavrhnout takovouto mrzkost, která profanuje jméno Boží a maří náboženské aspirace lidí.“

Náboženství mají být podle papeže naopak „lůny života nesoucí milosrdnou Boží něhu raněnému a potřebnému lidstvu“.

^{(zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce, Vatikánský rozhlas)}