Křesťané si nesmí dělat z církve pohodlné parkoviště, říká František

Buďte odvážní, zakotvení v naději a překonávejte těžké chvíle. Křesťané musí bojovat za dobro. A mějte se na pozoru, abyste nebyli jako stojatá voda, neboť ta se zkazí jako první. To prohlásil papež František při dnešní ranní mši v Domu sv. Marty.

^{Foto: Lucía Ballester/CNA}

Křesťané musí žít odvážný život, řekl papež František při své dnešní homilii. V dnešním čtení z Dopisu Židům zmiňoval odvahu jít vpřed, což by mělo být i naším životním postojem. Dopis ale také mluví o lenosti, která je opakem odvahy. „Je to jako žít v lednici, kde všechno zůstává stejné,“ shrnul své myšlenky Svatý otec.

„Líní křesťané, křesťané, kteří nemají vůli jít vpřed, křesťané, kteří nebojují za to, aby se věci změnily ve prospěch všech. To jsou líní, ´zaparkovaní´ křesťané, kteří si dělají z církve pohodlné parkoviště. A když říkám křesťané, mám na mysli laiky, kněží a biskupy… všechny. Tito statičtí křesťané mi připomínají, co nám říkali naši prarodiče: dejte si pozor na stojatou vodu, která neplyne, protože ta se zkazí jako první,“ prohlásil papež František.
 
Podle Svatého otce je to právě naděje, která činí křesťany odvážnými. Ti líní ji nemají, jsou na „odpočinku“. Ale strávit celý svůj život na odpočinku není vůbec pěkné, řekl papež.

Svatý otec vidí naději jako kotvu, které se držíme, abychom mohli dál bojovat, i když procházíme těžkým obdobím. „Dnešní poselství je, že naděje nezklame a jde za hranice možného. A jak je psáno v Dopise Židům – naděje je jistou a pevnou kotvou našeho života. Naděje je kotva, kterou jsme hodili a držíme se provazu a jdeme za ní dál. To je naše naděje,“ vyznal papež František.
 
Svatý otec připomněl, že život nikdo z nás nedostává jako pěkně zabalený dárek, spíše je třeba mít odvahu, aby člověk mohl kráčet dál. „Odvážní křesťané mohou dělat chyby, ale my všichni děláme chyby. Ti, kteří kráčí vpřed, mohou chybovat, ale ti, kteří stojí na místě, jenom vypadají, že jsou bezchybní,“ zmínil František. A když není možné kráčet dál, protože vše je temné a cesty jsou uzavřené, pak je právě třeba vytrvat.
  
„Ptejme se sami sebe. Jaký jsem? Jaký je můj život víry? Je to život, který má přesah, naději a odvahu kráčet vpřed nebo je to vlažný život, který ani neví, jak zvládat obtíže života? Ať nám Pán daruje milost, abychom překonali svoji sebestřednost, protože ´zaparkovaní´ křesťané, nehybní křesťané, jsou sebestřední. Zabývají se pouze sami sebou, nezvednou hlavu, aby se podívali na Něho. Ať nám Pán daruje tuto milost,“ uzavřel František.

^{Zdroj: Vatican Radio}