Katolický týdeník: Nejsme poslední křesťané, ale avantgarda

Jak obstát uprostřed většinově nevěřícího okolí se svou vírou? Podle pastorálního teologa Michala Opatrného z Teologické fakulty Jihočeské univerzity nám odpovědi nabízí samotné Písmo. A jsou dokonce starší než samo křesťanství.

^{Ilustrační foto: KT}

„Situaci podobnou té naší zažívali Židé, když se ocitli v babylonském zajetí. Prošli frustrací z vyhnanství ze zaslíbené země a postupně docházejí ke zkušenosti, že Bůh je neopustil, že jeho blízkost není vázána na území nebo vnější formy. Tehdy vzniká i řada novinek – třeba synagoga. Do té doby měli jen jeruzalémský chrám. Zjistili také, že mohou svou víru otevřít i těm, kdo se jako Židé nenarodili, a tehdy se objevuje institut konvertitů k židovství – proselyté. Rodí se i překlad Bible do řečtiny, angličtiny starověku,“ popisuje Michal Opatrný. Starozákonní zkušenost bychom podle jeho slov mohli zúročit i v naší době. „Bůh je totiž stále s námi i v sebevětší diaspoře. Jsme jeho děti, bratři a sestry Krista. Dostali jsme všechno potřebné, abychom byli křesťany v často dezorientované a ustrašené společnosti. Jsme Kristovým královským kněžstvem, k němuž jsme byli vysvěceni křtem,“ připomíná Michal Opatrný. Z toho podle něj vyplývá, že musíme hledat i nové způsoby, jak hovořit s lidmi o Bohu.

Co otvírá srdce lidí?

Nikoliv co, ale kdo. Před přílišnými kalkuly v hovorech o naší víře proto varuje dominikán P. Romuald Rob. „Srdce lidí otevírá v první řadě Bůh. My mu musíme připravit cestu, čehož rozhodně nedocílíme volbou vzletných a složitých vět nebo tím, že se postavíme do pozice kazatelů,“ zdůrazňuje duchovní správce farnosti v Karlových Varech – Rybářích, který se podílí na řadě televizních pořadů a spolupracoval například i na filmu Anděl Páně 2.

Naproti tomu doporučuje spíše dbát o svůj vztah k bližním. Mít lidi rád. Takový postoj evangelizace nazývá P. Rob „apoštolátem přátelství“, který podle něj znamená „běh na dlouhou trať“. Ale například i zdánlivou samozřejmost - nepovyšovat se na ty, kdo Boha neznají. P. Romuald Rob připojuje i radu papeže Františka: Být pokorným milovníkem druhých lidí. „Každé naše snažení v dialogu o Bohu musí doprovázet vědomí, že jsme jen oslové, na nichž jede Kristus Pán k lidem podobně jako při vjezdu do Jeruzaléma,“ zdůrazňuje tento dominikán.

Evangelizace tedy znamená spíše se zaměřit na svědectví svého života a „čekat na přihrávky od kapitána“, jak s nadsázkou doplňuje. „Pán Bůh nám posílá do cesty lidi. Musíme jen vidět jeho znamení a přijímat je. Vždyť s nimi žijeme,“ říká P. Rob.

Oni jsou normální!

Zkušenost z řady evangelizačních akcí i soukromých rozhovorů ukazuje, že lidé dříve křesťanství uzavření jsou v kontaktu s věřícími často udivení „normalitou křesťanů“. Podle někdejšího generálního vikáře litoměřické diecéze a nynějšího generálního sekretáře ČBK P. Stanislava Přibyla předsudky lidí vůči církvi obvykle berou za své právě v obyčejném osobním setkání s věřícími. „Na jedné straně mají lidé zažité nějaké klišé, a najednou přichází zkušenost. Většinou reagují zmíněným údivem – často i přímo vyřčeným: ‚Jé, já jsem nevěděl, že jste takhle normální!‘ Náš úkol je lidem tuto zkušenost víry, křesťanství a církve přinést,“ zdůrazňuje P. Přibyl.

Pokračování na www.katyd.cz.

Více v Katolickém týdeníku, který je k mání elektronicky na https://www.alza.cz/media/katolicky-tydenik-d2171757.htm nebo ve vybraných prodejnách tisku a v řadě kostelů.

Dále si lze v KT přečíst:

Pochod pro Aleppo

Pochod, který upozorňuje na situaci v syrském Aleppu, vyšel z Německa a v těchto dnech prochází Českou republikou. Zapojují se i křesťané.

Týden modliteb a bolesti

Týden modliteb za jednotu křesťanů v roce 2017 bude mít zcela zvláštní příchuť. Letos uběhne právě půl tisíciletí od rozdělení západního křesťanstva.

Děti a jiná náboženství
 Už od útlého věku jsou děti konfrontované s odlišnými kulturami a náboženstvími – dnes zejména s islámem. Proč a jak jim přibližovat tyto odlišné světy?

P. Soukal: Gábina o víře přemýšlí

Jeden úspěch za druhým sklízí v letošní sezoně biatlonistka Gabriela Koukalová. Ačkoli média podrobně sledují nejen její život, je dosud málo známou skutečností, že její bratr Karel Soukal je katolickým knězem.

^{(autor: Jiří Macháně)}