Katolický týdeník: Hlasatel evangelia a obhájce církve

Nočním vlakem se koncem září 1949 vracel z Říma do Československa hubený dvaatřicetiletý muž. Když odsud odjížděl, byla země ještě relativně svobodná, nyní byla už rok a půl obsazena komunisty.

^{Reprofoto ze sledování disentu v Československu: KT}

„Tak vy jste byl v Římě? Co jste tam dělal?“ ptal se ho pohraničník. „Studoval k doktorátu teologie,“ odvětil suše muž. „Nás tam nemají rádi, co?“ pokouší se o žert muž zákona. „Zavanulo na mě hned v prvních minutách dusno,“ přiznal později Oto Mádr, který byl oním nočním cestujícím. Tehdy měl před sebou dvacet měsíců svobody, během nichž si u režimu vykoledoval málem trest smrti.

Příběh Oto Mádra si v těchto dnech připomínáme nejen proto, že by se 15. února dožil 100 let, ale i proto, že, jak píše historik Vojtěch Vlček, Mádr patří nesporně k nejvýznamnějším osobnostem katolické církve druhé poloviny 20. století. „Na první pohled muž subtilní, křehký, tichého hlasu, zdánlivě spíše plachý a nebojovný typ. Ve skutečnosti nepoddajný, vytrvalý hlasatel evangelia a obhájce práv církve, ochotný pro Krista trpět a přinášet i oběti nejvyšší, nasazující se pro víru až do vysokého věku, kdy mohl klidně odpočívat v zaslouženém důchodu,“ podává jeho trefnou charakteristiku Vojtěch Vlček, který ve svém textu líčí jeho nezdolné působení na vinici Páně právě v období komunistické nesvobody. Mons. Aleš Opatrný si pak všímá Mádra jako teologa a autora zásadních textů té doby.

Nic by ovšem nebylo Oto Mádrovi protivnější než stavění jeho pomníku. V paměti mnoha pamětníků uvízly také spíše vzpomínky na jeho osobité rysy a příhody, které s ním zažili. Přinášíme několik střípků z jeho života, které ho možná přiblíží víc než oslavné řádky.

Ostatně v redakci KT je s Oto Mádrem spojena příhoda, která už zlidověla. Sídlíme totiž ve stejné budově, v jejímž nejvyšším patře sídlily i jeho Teologické texty. Kolega Jaroslav Šubrt na to vzpomíná: Když jsem jednou už pozdě večer seděl nad nějakými texty, začala se z chodby ozývat strašlivá směsice zvuků. Vyběhl jsem a na podestě před kanceláří tehdejšího šéfredaktora KT jsem spatřil jak dlouhého, tak širokého sedět na zemi pana doktora, který se skutálel ze schodů, a kolem něj rozházené jeho plátěné tašky. Vypadalo to dost hrozivě. Objevil se tam i šéfredaktor a vyděšeným hlasem se Oto Mádra ptal: „Pane doktore, není vám něco?“ – „To nic, ale když už vás tady mám, proč jste v posledním čísle neuvedl, že...,“ zněla jeho odpověď. To byl celý on. Upozorňoval člověka na různé nepřesnosti, nedotaženosti a kladl často nepříjemné otázky.

Autor těchto řádků zase potkával pana doktora Mádra po večerech, jak na chodbě, na záchodech či v kuchyňce zhasíná všechna světla, která druzí nechávali zbytečně svítit. Vždycky si na něj vzpomenu, když odcházím z budovy jako poslední a nechce se mi udělat těch pár kroků o patro výš, kde někdo zapomenul zhasnout.

^{(Autor této části avíza: Jan Paulas)}

Katolický týdeník je k mání elektronicky na https://www.alza.cz/media/katolicky-tydenik-d2171757.htm nebo ve vybraných prodejnách tisku a v řadě kostelů.

Dále si lze v KT přečíst:

Na cestě k opravdové lásce

Valentýn je jedním z celosvětově nejvíce uctívaných světců. I v Česku bývá 14. únor se vším, co komerční společnost přináší, „k nepřehlédnutí“. Je to ale „jen“ svátek zamilovaných?

Naší službou je přinášet mír

Vatikánský „ministr zahraničí“ Mons. Gallagher představuje v rozhovoru současnou diplomacii Svatého stolce i účel svojí návštěvy v Česku.

Trojí čas kardinála Martiniho

15. února by se dožil devadesátin někdejší milánský arcibiskup a kardinál Carlo Maria Martini (1927–2012). Patřil mezi přední reformní osobnosti katolické církve za pontifikátu Jana Pavla II.

^{Autor anonce: Jiří Macháně, KT}