Katolický týdeník: Varhanická služba končí minikoncertem

Za nenápadnými dveřmi v zadní části kostela sv. Mořice v Olomouci se zvedá dřevěné schodiště. Toho, kdo se nezalekne občasného zhoupnutí na nějakém uvolněném stupni, dovede až na kůr.

^{Foto: Jiří Gračka}

„Profesor Antonín Schindler říkával, že za svůj život už by po nich došel až do nebe – tolikrát je šlapal nahoru,“ vzpomíná na svého předchůdce současný regenschori Karel Martínek, když spolu vystupujeme na kůr.

Tam nás vítá nejen pohled do hlubin zatím ještě potemnělého gotického chrámu, ale především barokní skříň unikátního nástroje z dílny Michaela Englera, podle odborníků jedněch z nejkvalitnějších varhan v Evropě. Varhaníkovy kroky nicméně směřují jinam než k hrací skříni a jako první věc zapíná dvě topidla: jedno je umístěné za lavicí a při hraní mu bude ohřívat záda, druhé sálá teplý vzduch shora přímo na prsty, které se při bohoslužbě rozběhnou po pěti varhanních manuálech. Je začátek února a teplota v kostele se pohybuje pod nulou.

Teprve potom je čas zapnout i hudební nástroj, který byl v šedesátých letech minulého století rozšířen o elektronickou část, a připravit se na doprovázení mše svaté. Zejména její první polovina, kdy kromě hraní písní pro zpěv lidu musí varhaník ještě zpívat ordinárium, žalm a antifonu, nedává příliš prostoru k odpočinku ani k zamyšlení. Samotné hraní také není žádná legrace a vyžaduje tělesnou námahu. „Cvičí se přitom například břišní svalstvo: člověk musí udržovat rovnováhu a nemůže být opřený o nohy, kterýma se taky hraje,“ ukazuje Martínek.

Toto nepohodlí a zaneprázdněnost mu však není překážkou v prožívání mše svaté. „Čtení i kázání se snažím poslouchat vždycky, jejich obsah se pak koneckonců pokouším dál zpracovat v hudební improvizaci například po přijímání,“ říká po skončení mše varhaník, který ve volném čase nahrává a pod názvem „Varhanní Bible“ na internetu zveřejňuje improvizace na jednotlivé kapitoly Písma svatého.

Zpětná vazba potěší

Příprava na hraní ale podle něj rozhodně není žádnou improvizací. „Na každý měsíc vždy sestavím rozpis, co se bude dělat – jaké se budou hrát písně z Kancionálu, kdy bude zpívat schola, kdy sbor,“ vyjmenovává svatomořický regenschori. Z Kancionálu se nevyhýbají ničemu. „Některé písně jsou ale velmi specifické a použít se dají při jediném svátku v roce, zato například pro dlouhé liturgické mezidobí jich není tolik. Tuhle nevyrovnanost považuji v Kancionálu za chybu,“ říká Martínek.

Největší slavnosti doprovází svým zpěvem sbor, každou neděli pak vystupuje schola. „Po třetí nedělní mši jsme začali přidávat i takový minikoncert, nazývám ho ‚Varhanní laudes‘ a obnáší vždy dvě až tři skladby,“ doplňuje Martínek a přiznává, že když ho lidé následně odmění potleskem nebo na něj po skončení počkají, aby mu řekli, jak se jim dnešní hraní líbilo, potěší ho to. „Jsem rád, když dostávám zpětnou vazbu,“ dodává.

^{(autor: Jiří Gračka)}

Pokračování na www.katyd.cz.

Katolický týdeník je k mání elektronicky na https://www.alza.cz/media/katolicky-tydenik-d2171757.htm nebo ve vybraných prodejnách tisku a v řadě kostelů.

Dále si lze v KT přečíst:

Plesy a veselí vystřídá půst

Plesové a masopustní veselí ve farnostech vrcholí o tomto víkendu. Osmá neděle v mezidobí je před postem tou poslední v zelené liturgické barvě. Na Popeleční středu ji vystřídají fialová mešní roucha.

První měsíc Trumpovy vlády

V těchto dnech uplynul první měsíc od chvíle, kdy do Bílého domu usedl nový americký prezident Donald Trump. Jak se v novém úřadě uvedl? Nabízíme úhel pohledu Romana Jocha.

Víra je i to, jak Japonci pijí čaj...

Do kin vstupuje Mlčení – film o jezuitských misiích v Japonsku. Nejen o souvislostech důležitých pro pochopení snímku hovoříme s P. Ludvíkem Armbrusterem, jezuitou, který v Japonsku prožil desítky let.

Doma: Samota v důchodu

Česká populace stárne a je čím dál osamělejší. Nemusí to ale tak být, stačí být pozorní. Rodinná příloha Doma prozradí, jak pomáhat.

^{(autor: Jiří Macháně, KT)}