V oplatce jsi všecek tajně. Arcidiecézní muzeum představuje podoby eucharistického Krista ve vizuální kultuře

Téměř zapomenuté velikonoční rituály i reprezentativní expozice představující eucharistii jsou obsahem výstavy „V oplatce jsi všecek tajně“, která se dnes vernisáží otevírá v olomouckém Arcidiecézním muzeu. K vidění zde bude až do 10. září.

^{Foto: archiv Muzea umění Olomouc}

V jejím názvu se objevují slova veršované modlitby, zaznamenané kolem roku 1300 v breviáři svatojiřské abatyše Kunhuty, dcery Přemysla Otakara II., jako oslava tajemství eucharistie. Díky výjimečnému postavení v křesťanském životě byla a je tato svátost bohatou inspirací pro výtvarné umění. „Návštěvníci tak mohou na výstavě spatřit například výjimečný obraz Epitafu pátera Cleemenssoena z počátku 16. století, který spojuje alegorický námět Krista ve vinném lisu se Studnicí života. Z Kristovy rány vytéká ve vinném lisu krev do studny, coby pramene milosti, kde ji zachycují andělé do kalichů a podávají ji věřícím,“ popisuje obraz spoluautorka a kurátorka výstavy Helena Zápalková.

Mezi více než padesáti exponáty na první pohled zaujme také rozměrný, téměř tři metry dlouhý obraz Poslední večeře, který je fragmentem monumentálního oltáře z kostela sv. Jakuba v Kutné Hoře. Spatřit lze ovšem nejen díla malířská a sochařská, ale i vzácné práce uměleckého řemesla – zejména liturgické předměty z drahých kovů, jako jsou kalichy, ciboria a monstrance.

„Způsob ukládání nejsvětější svátosti na oltáři v době baroka ilustruje drahocenný, želvovinou obložený svatostánek se slonovinovým korpusem Ukřižovaného Krista. Toto exkluzivní dílo bylo vytvořeno pro opata někdejšího cisterciáckého kláštera v Plasích podle návrhu slavného českého barokního architekta italského původu, Jana Blažeje Santiniho-Aichela, mj. autora poutního kostela Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře – památky UNESCO,“ pokračuje Zápalková.

Vystavené exponáty také ukazují například téměř zapomenutý velikonoční rituál, kdy se v kostelích používala socha Krista s pohyblivými pažemi obřadně snímaná z kříže a ukládána do hrobu. Při velikonoční vigilii pak kněz postavil na oltář sochu Vzkříšeného Krista, která zde zůstala po čtyřicet dní, aby pak při liturgické inscenaci Ježíšova nanebevstoupení zavěšená na laně putovala vzhůru do klenby kostela, kde zmizela lidským očím v dutém svorníku.

Přestože těžiště výstavy spočívá v exponátech z období pozdního středověku, instalaci vhodně doplňují vybraná díla z doby baroka a 20. století. Právě v českém umění minulého století toto téma pozoruhodně silně rezonovalo. „Dokládají to práce například Františka Bílka, Jana Zrzavého, Bohuslava Reynka, Vojmíra Vokolka nebo Ivana Sobotky,“ uvedla Helena Zápalková.

Výstavu tvoří čtyři tematické okruhy:

I. Mše. Předmětem prvního oddílu je samotná mše. Vedle zobrazení Večeře Páně zahrnuje díla s námětem eucharistického stolu i liturgické nádoby – kalichy, ciboria, pyxidy, monstrance.

II. Eucharistické alegorie a zázraky. Eucharistické alegorie představují jeden ze způsobů, jak názorně představit učení církve. Víru ve skutečnou přítomnost Krista v eucharistii posilovalo šíření legend o eucharistických zázracích.

III. Příběh Kristových pašijí. Vedle jednotlivých pašijových zastavení připomíná tento oddíl také poutě do Svaté země a předměty s nimi spojené: relikviáře a růžence se dřevem sv. Kříže, modely kaple Božího hrobu.

IV. Kristovo tělo ve výtvarném umění. Díla s námětem vtělení a oběti Krista, jako je Madona s dítětem, Olivová hora, Ukřižování, Oplakávání, Pieta, Kristus v hrobě, Bolestný Kristus, Zmrtvýchvstalý Kristus.

Výstava vznikla ve spolupráci se Západočeskou galerií v Plzni a Královskou kanonií premonstrátů na Strahově. Premiéra výstavy v olomouckém Arcidiecézním muzeu potrvá do 10. září. Poté budou následovat reprízy v Západočeské galerii v Plzni (20. října 2017 – 4. února 2018) a ve Strahovském klášteře (15. března 2018 – 20. května 2018).

(S využitím zprávy na webu Muzea umění Olomouc)