Kardinálové z několika zemí světa, čeští a moravští biskupové i více než dva tisíce věřících z celé země se v sobotu přišli do svatovítské katedrály rozloučit se zesnulým kardinálem Miloslavem Vlkem.
Foto: Eugen Kukla
Do začátku bohoslužby zbývá ještě hodina a místa k sezení jsou už beznadějně obsazena. Zájem o rozloučení s kardinálem Vlkem je obrovský. Ani zvýšená bezpečnostní opatření, která v areálu Pražského hradu panují, lidi neodradila.
Poslední vůle kardinála Vlka
Za zpěvu písně Petra Ebena „Odpočinutí věčné dej mu, Pane“ vstupuje do chrámu průvod kardinálů, biskupů a kněží. Je mezi nimi vídeňský arcibiskup Christoph Schönborn, emeritní arcibiskupové z Krakova a Kolína nad Rýnem, kardinálové Stanisław Dziwisz a Joachim Meisner či kardinál Kovithavanij, který přijel až z Thajska a jako projev úcty přivezl vzácnou orchidej zdobenou ptáčky, jak je v Thajsku zvykem.
Hlavním celebrantem je kardinál Dominik Duka, předseda ČBK. Připomíná, že kardinál Vlk u nás po roce 1989 obnovoval církev, budoval mezináboženský dialog, církevní školství a základy pražské arcidiecézní charity. Zmiňuje také osobní vztah s kardinálem Vlkem. „Je známo, že jsme s bratrem Miloslavem neměli vždy na mnohé věci stejný názor. Ujišťuji všechny, že to neubralo nic na naší vzájemné úctě a na celoživotním přátelství. Návštěvy u lůžka nedlouho před jeho odchodem byly také výrazem smíření; bylo úplné a zcela vědomé, takže nechybělo ve všeobjímajícím smíru, v němž kardinál Vlk odcházel.“
Následně český primas seznamuje přítomné s poslední vůlí zesnulého. „Svou nesmrtelnou duši, krví Kristovou vykoupenou, poroučím svému Bohu, jeho milosrdenství a lásce, na které jsem celý život spoléhal,“ cituje kardinál Duka.
Nejvýznamnější chrám v zemi je zaplněn. Jsou tu mladí i staří, řeholníci, kněží, přátelé, příbuzní i rodiny s dětmi. Ty nejmenší vše pozorují z ramenou svých rodičů. Dění zprostředkovává několik velkoplošných obrazovek, na nichž se několikrát objeví i dojemné fotografie pana kardinála z nemocnice, který tehdy všechny překvapil tím, jak o své nemoci otevřeně komunikoval.
Kázání se ujímá jeho blízký přítel, emeritní plzeňský biskup František Radkovský. „Snažil se vytrvale hledat a plnit Boží vůli, to znamená osobní plán, který s ním milující Bůh v daném okamžiku či v dané době měl,“ charakterizuje zesnulého biskup Radkovský.
Cesta do arcibiskupské hrobky
Po mši svaté se katedrálou rozléhá svatováclavský chorál. K rakvi přistupuje olomoucký arcibiskup Jan Graubner a pronáší smuteční promluvu. „Jsme smutní a pláčeme, ale ne jako ti, kdo nemají naději. Neboť naší nadějí je Kristus, který je uprostřed nás. V jeho jménu jsme se shromáždili kolem našeho zemřelého bratra. Věříme, že nás Kristus jednou shromáždí také ve svém království, kde už nebude rozloučení,“ říká.
Údery zvonu Zikmund, největšího zvonu v zemi, ohlašují finále obřadu – uložení ostatků kardinála do hrobky arcibiskupů. Rakve se ujímá osm mužů v čele s biskupy Vlastimilem Kročilem a Tomášem Holubem. Lid se rozestupuje, průvod s rakví postupuje vzniklou uličkou pomalu a opatrně. „Vše jsme dopředu nacvičovali. I biskupové kvůli nácviku přijeli do Prahy o něco dříve,“ říká hlavní ceremonář pražského arcibiskupství Vojtěch Mátl. Podle něho se na přípravách pohřbu kardinála Vlka podílelo 130 dobrovolníků, z nich 67 bohoslovců.
(Autor této části anonce: Jiří Prinz)
Pokračování v novém vydání KT.
Katolický týdeník je k mání elektronicky na https://www.alza.cz/media/katolicky-tydenik-d2171757.htm nebo ve vybraných prodejnách tisku a v řadě kostelů.
P. Antonín Mandl – člověk dialogu
Vzpomínka na P. Mandla u příležitosti 100 let od jeho narození je zároveň i připomínkou jeho přátel a spoluvězňů, jejichž osud byl propojen neobvykle těžkou zkouškou – vězněním a mučením v komunistických lágrech 50. let.
Eucharistická úcta napříč staletími
Na prahu Velikonoc zve Arcidiecézní muzeum v Olomouci k zamyšlení nad Kristovou obětí zpřítomněnou v eucharistii. Pod názvem „V oplatce jsi všecek tajně“ vystavuje působivý soubor padesáti tematických výtvarných děl.
Vstoupil do města sídlištěm a poslední zastávkou mu byl fotbalový stadion. Mezitím stihl zavítat do katedrály, věznice i rozlehlého parku. Všude ho doprovázely zástupy, mši svatou sloužil pro milion lidí.
(Autor: Jiří Macháně, KT)