Ježíš nám dal jméno a povolání, nikdy je neztraťme. Řekl to papež František v sobotu při setkání se skupinou manželů a zasvěcených osob před nunciaturou v Bogotě. V tentýž den také slavil mši svatou pro milion věřících na letišti v Medellínu.
Foto: L'Osservatore Romano
V životě jsou „pěkné momenty, naplněné chvíle, momenty chyb, hříchu, temnoty, chvíle, kdy má člověk chuť přerušit vše a začít něco nového,“ řekl papež František ke skupině věřících před budovou nunciatury v Bogotě. V žádné z těchto situací člověk nemá „ztratit jméno“, „povolání“, které každému dal osobně Ježíš.
Mezi shromážděnými byli také novomanželé, páry, které slavily zlatou nebo stříbrnou svatbu i zasvěcení lidé. Především jim adresoval papež několik slov, v nichž mluvil o povolání apoštola Petra. „Stejně jako byl Petr šťastný,“ řekl František, „i my všichni jsme šťastní, když nám Ježíš říká: chci tě pro toto místo nebo pro ono, pro tuto či onu cestu, aby ses stala řeholnicí, aby ses oženil.“
Konkrétní povolání, které člověk od Boha dostane, pak prožíváme v mnoha různých situacích. „Chci, abyste si každý připomněli své první povolání, kdy nám dal Ježíš nějaké jméno; první povolání, první lásku. A tuto propojte s různou ‚hudbou‘ života,“ řekl také František.
„Nikdy neztrácejme toto jméno. Ježíš dal jméno každému z nás a postavil nás na cestu, na cestu zasvěcení: v životě rodiny nebo v životě zasvěcené rodiny. Je to cesta, kde se svěřujeme jemu i bratřím a sestrám v jeho jménu,“ pokračoval papež.
Upozornil však také, že povolání je nutné „pokorně bránit, v modlitbě, a prosit Pána o almužnu“. Denně je potřeba se modlit: „Dej mi sílu, Pane, abychom mohli každý následovat to, k čemu jsi nás povolal.“ Je nutné stále prosit o vytrvalost, kterou Bůh rád dává. „Nezapomínejte,“ uzavřel papež, „jestliže chceš život zvládnout podle Ježíšovy vůle, modli se, protože hrdinou dějin je prosící člověk. Hrdinou dějin spásy je žebrák, kterého má každý v sobě.“
V sobotu také sloužil papež František mši svatou v Medellínu. Zdůraznil při ní skutečnost, že církev je domem s otevřenými dveřmi, nikoliv celnicí.
„Církev není celnicí. Má otevřenou bránu, protože Ježíšovo srdce je nejen otevřené, ale i probodené láskou,“ řekl papež. „Nemůžeme být křesťany, kteří neustále zvedají nápis: ‚Vstup zakázán‘. Nemůžeme také tento prostor považovat za svůj majetek a přivlastňovat si tak něco, co absolutně není moje.“
„Církev není naše, ale Boží. On je Pánem chrámu a žní. Pro všechny je zde místo, všichni jsou pozváni, aby zde mezi námi nalezli svou potravu. Všichni, dobří i špatní, zdraví i nemocní! My jsme jen obyčejnými ‚služebníky‘ a nemůžeme být těmi, kdo brání takovému setkání,“ dodal papež.
(zdroj: Vatican Insider)