(Re)thinkig Europe: Rozhovor s generálním sekretářem ČBK Stanislavem Přibylem

Stovky vysoce postavených evropských politiků, představitelů církve, zástupců akademické sféry i nevládních organizací se sešlo na konferenci (Re)thinking Europe, která se konala od pátku 27. října do neděle 29. října ve Vatikánu. Cílem konference byl dialog mezi církví a politickou reprezentací o zásadních problémech, kterým v současné době čelí Evropa, a o tom, jak může církev a křesťanství přispět ke společné evropské budoucnosti. Konference se účastnila i česká delegace, kterou vedl generální sekretář ČBK Stanislav Přibyl. Zeptali jsme se ho na několik otázek.

^{Foto: ČBK}

Jak hodnotíte iniciativu papeže Františka, který svolal tento kongres?

Velmi se mi to líbí, protože mám rád Evropu. Narodil jsem se tu, v tomto prostředí žiju a jinde bych se cítil velmi vykořeněn. Vítám tedy každou společnou iniciativu, která povede k tomu, že náš společný dům bude zase o něco lepší. A když má tuto iniciativu papež, tak je to velmi vzácná příležitost. Koneckonců Svatý stolec má sídlo v Evropě, takže chápu, že do toho domu patříme spolu.

Jak byla organizována kongresová jednání? Podle jakého klíče byly sestavovány skupinky pro jednotlivé workshopy?

Myslím, že jedno hledisko bylo čistě praktické, že se sledovalo, aby si v té skupině účastníci vzájemně porozuměli, takže se bral ohled na jazykové dispozice. A dalším kritériem bylo, aby tam nebyli dva lidé z jedné země, zejména z těch menších. Já jsem byl v italsky mluvicí skupině, přičemž Italové tam byli asi tři, ale jinak to byli italsky mluvící lidé z celé Evropy. Měl jsem tam kolegu z Rumunska, Bulharska, Portugalska, Slovenska, takže bylo možné získat pestrou paletu názorů na jednotlivé otázky, které byly předem dané.

Co jste tam projednávali? Bylo jedno téma nebo jich bylo víc?

Byly to okruhy zhruba pěti otázek, o kterých jsme hovořili, každý na základě své zkušenosti. Za prvé, jak my a naše země přijímáme fakt Evropy, jaký k ní máme vztah, jaký je vůbec postoj k Evropské unii jako takové. Další bylo, jaké máme sny, čeho se bojíme, jaká máme přání, která se týkají Evropy a co my jako církev pro to můžeme udělat, aby se ta přání uskutečnila.

Co z toho považujete za nejdůležitější téma?

Chápu, že pro nás jako církev a vůbec lidi věřící je nejdůležitější téma vrátit Evropě duši. Vidím skutečně nebezpečí, že v rámci toho, aby to nikoho neurazilo, tak se nám podaří ten organismus odříznout od kořenů, které jsou křesťanské a stojí na víře. Veškerá taková bezbarvost Evropy, kterou pociťujeme a na kterou nadáváme, je podle mého dána tím, že se nedokážeme plně přihlásit k těm kořenům, které jsou křesťanské a je jím Kristus. On řekl, odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a právě na konceptu odpuštění a nové spolupráce a smíření stojí celý koncept Evropské unie. Ostatně dokonce i někteří otcové zakladatelé očekávají svoje blahořečení. Společná Evropa prostě na víře stojí a pokud kolem ní začneme mlžit, tak se nesmíme divit, že ten výsledek je bezbarvý. A jestliže papež mluvil loni v Evropském parlamentu o tom, že mu Evropa připadá jako stařena, tak to je Evropa bez Krista, protože Kristus vstal z mrtvých, smrt nad ním už nemá vládu a kdo už nemůže zemřít, tak už nemůže také zestárnout. Čili nakolik se budeme držet Krista, který je konstitutivním prvkem našeho životního prostoru, našeho způsobu života, natolik bude Evropa mladá a myslím, že i atraktivní.

Jaký bude výstup z této konference?

Abych řekl pravdu, to nevím, to jsme nikde neprobírali, ale v každém případě přeložíme na ČBK ty hlavní příspěvky a budeme z toho nějak žít, protože je nad tím třeba přemýšlet. Takže nejenom „rethinking“ ve smyslu znova se zamyslet, ale také ve smyslu opakovaně, protože ne všechno lze hned pochytit.

Když se vrátíme zpátky k tématu konference, jak tedy konkrétně může církev přispět k rozvoji Evropské unie a vůbec Evropy?

Já myslím, že explicitním se přihlášením ke Kristu. Mne trochu mrzelo, že v diskusi se o Bohu, na kterém to všechno stojí, vlastně moc nehovořilo. Neustále se sice mluví o nějakých hodnotách, postupech, dialogu, ideálech, ale to všechno přece vyrůstá z nějaké interakce mezi Bohem a člověkem. Čili si myslím, že úkolem církve v Evropě je hlásat Krista a tak jako slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, tak vlastně vtělovat do našich životů tento vztah člověka a Boha a pak si myslím, že to s námi nemůže dopadnout špatně.