Papež k Rohingům: Prosím o odpuštění za lhostejnost světa

Prosím o odpuštění za lhostejnost světa, řekl papež František v pátek při setkání s Rohingy v Bangladéši. Přes 600 tisíc příslušníků této nábožensko-etnické skupiny letos uteklo z Barmy do sousedního Bangladéše. V poslední den své apoštolské cesty římský biskup navštívil sestry Matky Terezy a setkal se se zasvěcenými osobami a mladými lidmi.

^{Foto: Servizio Fotografico L'Osservatore Romano}

Setkání s nábožensko-etnickou skupinou Rohingů, kteří byli v minulých měsících nuceni hromadně opustit své domovy, bylo podmínkou cesty papeže Františka do Barmy a Bangladéše. Přesto však do poslední chvíle nebylo jasné, kdy a za jakých okolností proběhne.

V závěru pátečního mezináboženského a ekumenického setkání v Dháce přišlo za papežem 16 Rohingů. Navzdory původně plánovanému krátkému pozdravu promluvil papež s každým osobně. Pohnutí byli nejen Rohingové, ale i papež František.

„Drazí bratři a sestry, my všichni jsme vám nablízku. Je toho málo, co můžeme udělat, protože vaše tragédie je obrovská. (…) Jménem všech, těch, kdo vás pronásledují, těch, kdo vám ubližují, především skrze lhostejnost světa, vás prosím za odpuštění,“ řekl František.

Každý člověk je podle něj Božím obrazem. „Pouze ukazujeme světu, co dělá egoismus světa s Božím obrazem,“ pokračoval papež, který se také obrátil ke všem lidem: „Nadále jim (Rohingům – pozn. překl.) pomáhejme; zasazujme se, aby byla uznávána jejich práva. Nezavírejme srdce, neodvracejme tvář. Boží přítomnost se dnes jmenuje také Rohingya. Každý z nás ať za sebe odpoví.“

Pečovat o zrnko Božího povolání

V poslední den cesty (sobota 2. prosince) do Bangladéše navštívil papež František sestry Matky Terezy, které v Dháce pečují o tisíce sirotků a postižených lidí.

V nedalekém kostele Svatého růžence také promluvil k zasvěceným osobám o povolání: „Začněme výhonkem, který klíčí v zemi, tedy u zrnka, které zasel Bůh. Toto zrnko není ani Tvoje, ani moje. A Bůh mu také dává vzrůst. Já jsem výhonek, to může říci každý z nás, neroste však vlastní zásluhou. A co mám dělat já? Zavlažovat. To je pro růst velice důležité. A jak jej zavlažovat? Starat se o toto zrnko, když vyklíčí. Pečovat o povolání, kterého se nám dostalo, jako se pečuje o dítě, jako se pečuje o nemocného či starého člověka. Povolání kultivuje lidská něha. Pokud bude v našich komunitách, presbyterátu a v našich farnostech chybět tato dimenze lidského jemnocitu, výhonek neporoste a uvadne. Je třeba se o něj starat s laskavostí, protože každý bratr v kněžství, každý bratr v biskupské konferenci, každý bratr a sestra v mojí řeholní komunitě, každý bratr a sestra je Boží zrnko. A Bůh jej s otcovskou něhou chová.“

Poslední zastávkou papeže v Bangladéši bylo setkání s mladými na sportovním hřišti dhácké školy Notre Dame College. Za pomocí současných obrazů vysvětloval František duchovní skutečnosti: „Náš život nepostrádá směr, má smysl, jehož se nám dostává od Boha. On nás vede a orientuje svojí milostí. Jako bychom v sobě měli nějaký software, který pomáhá rozpoznat Jeho božský plán a svobodně na něj odpovídat. Jako každý software však potřebuje neustálou aktualizaci. Dbejte o aktualizaci svého programu tím, že budete naslouchat Pánu a přijímat výzvu k plnění jeho vůle. Je totiž smutné, když software není aktualizován – a ještě smutnější, když se porouchá a není k ničemu.”

^{(zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce, Radio Vaticana)}