Papež na konci cesty po Chile: Vzdělání má harmonizovat intelekt, city a jednání

Papež František se ve druhé části své cesty po Chile věnoval především setkáním s mladými lidmi. Proběhla v Sanktuáriu Maipú, na půdě Katolické univerzity v Santiagu a v univerzitním městečku Campus Lobito.

^{Foto: Mazur / Catholicsnews.org.uk}

Na závěr druhého dne v Chile (17. ledna) navštívil František Katolickou univerzitu v Santiagu, kde se setkal nejen s vedením univerzity a zdejší arcidiecéze, ale i několika tisíci mladými lidmi či představiteli akademické obce.

Ve své řeči zde František připomněl, že „vychovávat k soužití neznamená přidat pouze hodnoty do vzdělávání, ale vytvořit dynamické soužití již v rámci samotného výchovného systému. Není to pouze otázka obsahu, ale jde o to vzdělávat a uvažovat integrálním způsobem'. Rozumí tím způsob výchovy „forma mentis“ (nastavení mysli), jak označovali klasici. Myslí si, že aby bylo dosaženo tohoto cíle, je nutná „integrální gramotnost, která se umí přizpůsobit transformačním procesům, které se odehrávají v našich společnostech“. Dle papeže je tedy třeba pracovat současně na integraci různých jazyků, které nás utvářejí jako lidi, tj. na vzdělávání (gramotnosti), která zahrnuje a harmonizuje intelekt (hlavu), city (srdce) a jednání (ruce). Zdůraznil, že tato kombinace dovolí studentům harmonický růst nejen na osobní úrovni, ale zároveň i na úrovni sociální.

Ve čtrvtek 18. ledna na papeže čekali chilští věřící v univerzitním městečku Campus Lobito v oblasti Iquique, kde sloužil mši svatou ke cti Panny Marie Karmelské, patronky Chile. Evangelium v ten den připomínal zázrak v Káni Galilejské. Jedná se o první veřejné vystoupení Ježíše, které probíhá symbolicky na oslavě, neboť Evangelium je dle papeže ustavičným pozváním k radosti. V této souvislosti Svatý otec ocenil Chilany za jejich způsob slavení víry, oslavy patronů, náboženské tance a hudbu, oslavy či poutní slavnosti, které někdy trvají i týdny a nejsou uzavřeny pouze do chrámů, ale vycházejí do ulic. 'Zde, v zemi, která je obklopena pouští, se uskutečňují slova proroka Izaiáše: Poušť se změní v zahradu a zahrada se bude pokládat za les (Iz 32,15),' připomněl papež.

Papež František ve své promluvě také mj. zmínil, že Iquique je „zemí snů“, zemí která uměla nabídnout pohostinnost různým národům a kulturám. Mnozí sem přicházeli s nadějí na lepší život, ale zároveň obtěžkáni zavazadly plnými strachu a nejistot. Iquique je zemí migrantů, kteří si sem razí cestu. A především ti, kteří museli opustit svou zemi, kde neměli ani životní minimum, jsou pro papeže obrazem Svaté rodiny, která musela projít pouští.

Římský biskup vyzval přítomné, aby jejich země nezůstala pouze zemí snů, ale aby nadále byla také zemí, která nabízí pohostinství. Protože není křesťanské radosti tam, kde se zavírají dveře, kde se druhým naznačuje, že je jich mnoho, a že pro ně není místo. Papež tedy doporučuje, abychom si vzali příklad z Marie v Káni a naučili se být pozorní vůči těm, kteří mají „rozředěný“ život, kteří ztratili, nebo jim byl odcizen důvod k oslavě. Neměli bychom se bát zvednout svůj hlas a říct: „Už nemají víno.“ „Buďme pozorní ke všem nespravedlnostem a novým formám vydírání, kterým jsou naši bratři vystavováni, aby ztratili radost z oslavy,“ pokračoval papež, který taky upozornil na to, jak někteří využívají složité situace mnohých migrantů, kteří neznají jazyk a nemají dokumenty v pořádku.

„Jako služebníci na oslavě přinášejme to, co máme, i když se to zdá málo. Jako oni, nebojme se pomoci.“ František má za to, že naše pomoc druhým nás může obohatit moudrostí a vírou migrantů, se kterou přichází. „Neuzavírejme se před džbány plné moudrosti a historie, které stále přinášejí do tohoto kraje. Neboť jsme zakusili, že Bůh je s námi, je důležité, abychom nikoho nevylučovali z hlásání této radostné zvěsti. Toto je slavnost, toto je voda proměněná ve víno. My ztělesňujme Mariina slova: Udělejte všechno, co vám řekne.“

Shrnutí první části jihoamerické cesty

Papežovo putování po Chile se neslo v duchu pláče s obětmi zneužívání, obejmutí Mapučů, důrazu na řešení situace migrantů a setkání s obětmi režimu sedmdesátých let.

Klíčovým slovem papežovy cesty v Chile je „naslouchám“. Papež vyslechl oběti zneužívání, ženy ve vězení, původní obyvatele ale i představitele veřejného života Chile. Vyslechl i mladé lidi, kterým předal heslo jezuitského světce Alberta Hurtada: „Co by na mém místě dělal Kristus?“ a doporučil jim, aby si toto pravidlo, abychom žili jako Ježíš, zapsali do svých mobilů. 

Často se také vracel k tématům studu, bolesti, blízkosti a jednoty.

^{(Zdroj: SIR, tiskové středisko Svatého stolce; překlad a redakční spolupráce: Radka Blajdová)}