Katolický týdeník: Biskup z pomezí Čech a Moravy

Ještě týž den, kdy zazněla z úst papežského nuncia zpráva o jmenování nového pražského pomocného biskupa, poskytl Mons. Zdenek Wasserbauer Katolickému týdeníku následující rozhovor:

^{Foto: Aleš Masner / KT}

Kdy jste zjistil, že „jste ve hře“?

Náznaky se objevují průběžně, když se připravují návrhy na nového biskupa pro Svatého otce. O vlastním jmenování jsem se dozvěděl pár dní předem od pana nuncia.

Jak jste to přijal?

Jmenování biskupem je pro mě další potvrzení mého kněžského povolání, za které jsem Bohu nesmírně vděčný. Cítím také velkou zodpovědnost, zvlášť když si vzpomenu na osobnosti pražských světících biskupů, kteří vykonávali svou službu v neklidných časech, a na nároky, které na ně byly kladené, s čím se potýkali a co všechno museli řešit.

Nenapadlo vás odmítnout? Neměl jste pochybnosti?

Pocity se ve mně trochu střídaly. A v době, kdy už jsem věděl, že jde do tuhého, mi došlo, co to bude znamenat. A že třeba některé radosti kněžského života a farářské služby se mě už pravděpodobně nikdy týkat nebudou.

Jaká byla vaše rodina?

Dobrá. A to i přes některé problémy, které jsou všude. Moji rodiče, kteří jsou už dlouho po smrti, byli prostí a obyčejní lidé. Tátovi a mamce jsem nesmírně vděčný, že nás měli s bráchou rádi, žili pro nás a pro naši budoucnost. To je základ. Ve svém kněžském působení se totiž opakovaně setkávám s lidmi, kteří si do života odnesli ze své rodiny různá zranění a komplexy. Moji rodiče mě toho ušetřili. S bráchou Františkem, který pracuje u policie, a jeho rodinou máme hezký vztah.

Pocházíte ze zbožného kraje královéhradecké diecéze. Co vás zaválo do Prahy?

Ještě za komunismu jsem odešel po gymnáziu studovat do Prahy, kde jsem také poznal své duchovní povolání. Moje původní představa, že se ožením a budu mít hodně dětí, že budu žít obyčejný život na venkově a pracovat v zemědělství, tak vzala zasvé. A protože jsem měl duchovní zázemí ve farnosti sv. Antonína v Holešovicích, nastoupil jsem do semináře za pražskou arcidiecézi.

Jste pořád cítit Vysočinou?

Vyrostl jsem na vesnici a odmala jsem doma poměrně hodně manuálně pracoval. Mnohokrát jsem měl na rukách mozoly. A i když je v současné době nemám, vím, co to je vzít do ruky lopatu nebo krompáč. Práce si díky tomu vážím.

Až zpětně jsem začal cenit rodný kraj, který je – řekl bych – zdravý. Kostely jsou tam hodně plné a nové se staví. Přímo v mé rodné vesnici teď budují docela velkou kapli. Občas Pražáky provokuju, když říkám, že jsem vesničan. Nechci se tím vůči městským lidem negativně vymezovat, jen se za svůj původ rozhodně nestydím. Naopak! Prožil jsem na vsi krásné dětství i dospívání se vším, co k tomu patří – od her a táboráků až po různé klukoviny.

Říká se, že když máte čas, tak sportujete.

Jezdíval jsem dost na kole. Poslední dobou se místo toho snažím chodit – intenzivně, rychle. Je to pro mě velký relax a zároveň se přitom modlím. Rád také plavu, ale v posilovně mě nepotkáte.

Co děláte, když si chcete opravdu odpočinout?

Na prvním místě se modlím. Mám svoji soukromou kanovnickou kapli se svatostánkem, a když do ní vždy večer nebo v noci vstoupím, spočívám v Boží přítomnosti – zde všechno odevzdávám, děkuji a prosím. Vždy znovu prožívám a uvědomuji si Boží lásku, a že je to On, kdo má můj život zcela ve svých rukách. Když mi pan nuncius řekl o mém jmenování, moje kroky vedly z nunciatury právě do kaple, kde jsem se v prostraci modlil: „Pane, odevzdávám se Ti, přijímám Tvou vůli a důvěřuji Ti.“

^{(rozhovor vedl: Jiří Macháně, KT)}

Pokračování rozhovoru lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku č. 5/2018.

Katolický týdeník je k mání elektronicky na https://www.alza.cz/media/katolicky-tydenik-d2171757.htm nebo ve vybraných prodejnách tisku a v řadě kostelů.

Když zamíří do kláštera

„Chci k vám do kláštera.“ Co takové větě předchází? A jak pomoci při hledání povolání? Na Velehradě se tím zabývali zasvěcené osoby a kněží, kteří se věnují mladým lidem při rozlišování jejich životní cesty.

Téma: víra s handicapem

Handicap by se neměl stát překážkou na cestě k Bohu. Jak se žije v církvi lidem s postižením? Není to tak dávno, co byli odklízeni z dohledu, aby byla iluze světa, který má člověk zcela pod kontrolou, co nejdokonalejší.

Prezident rozdělené země

Česká republika zvolila hlavu státu. Svůj post obhájil Miloš Zeman. Co rozhodlo? A jaký bude prezident ve svém druhém funkčním období?

Doma: azyl pro maminky

Najít azyl, útočiště, zázemí. Místo, kde se skrýt, kde lze složit hlavu a kde pomůžou i poradí, jak se dostat z těžké životní situace.
^{(autor anonce: Jiří Macháně)}