Papež František na exerciciích: Kdo žízní, ať přistoupí

21. 02. 2018 téma: Půst a Velikonoce Rubrika: Papež František
Na začátku postní doby se odebral papež František spolu s kněžími, biskupy a kardinály z římské kurie na duchovní cvičení, které se konají tradičně v městečku Ariccia poblíž Říma. Exercitátorem je portugalský kněz a básník José Tolentino de Mendonça, rektor Katolické univerzity v Lisabonu a konzultor Papežské rady pro kulturu. Meditace duchovních cvičení se týkají tématu „Chvála žízně“.

Foto: Tiskové středisko Svatého stolce

Exercicie začaly v neděli 18. února 2018, kdy papež František spolu s ostatními členy římské kurie nasedl ve Vatikánu do autobusu a odjel do asi 40 km vzdáleného městečka Ariccia, nacházejícího se v oblasti Castelli Romani. Každodenní program začíná v 7.30 koncelebrovanou mší svatou. Meditace probíhají dvakrát denně a den uzavírá modlitba večerních chval a eucharistická adorace. Duchovní cvičení budou trvat až do pátku 23. února, který Svatý otec stanovil jako den modliteb a postu za mír.

Letošním exercitátorem je José Tolentino de Mendonça, odborník na biblické studium. Tématem zvolil různý pohled na „duchovní žízeň“ a témata přednášek jsou následující:

Neděle 18. 2. 2018            Učedníci úžasu

Pondělí 19. 2 .2018            Věda žízně - Všiml jsem si, že žízním

Úterý 20. 2. 2018               Tato žízeň po ničem – Ježíšova žízeň

Středa 21. 2. 2018              Slzy vyprávějí o žízni – Pít z vlastní žízně

Čtvrtek 22. 2. 2018            Formy touhy – Poslouchat žízni z periférií

Pátek 23. 2. 2018               Blahoslavenství žízně

 

"Jsme bytosti neklidné, omezené a zranitelné. Muži a ženy neúplní a ve vývoji. Žízniví po vztazích, přijmutí a lásce. Jenom Ježíš může uhasit tuto žízeň. On sám říká v Apokalypse: ´Kdo žízní, ať přijde´," zahájil P. Tolentino své rekolekce.

V přednáškách se prolínají texty Písma s absurdním divadlem Eugena Ionesca a fantastickou literaturou Malého prince od Antoina de Saint Exuperyho. V první meditaci vychází exercitátor ze setkání Ježíše se Samaritánkou u studny, kde ji žádá „dej mi napít“. Ta je plna úžasu, neboť Židé se se Samaritány nemohli bavit. A k tomuto úžasu vyzval exercitátor zúčastněné: „Musíme se stát učedníky úžasu. Úžasu pro Boha, který je „žebrákem člověka“ a bere na sebe všechny lidské slabosti….Je důležité cítit se Bohem obejmuti.“

V další meditaci na téma „Věda žízně“ definoval José Tolentino obrysy hojnosti a štědrosti, kterou Boží Syn nabízí člověku. Ježíš nám slibuje, že uhasí naši žízeň. Ale otázkou je, zda ji chceme uhasit? „Jsme tak blízko prameni a jdeme tak daleko,“ uvedl. Žízeň dnešního člověka je nepochopena. „Existuje mnoho způsobů, jak oklamat potřeby a zaujmout postoj duchovního obcházení, aniž bychom si uvědomili, že jsme na útěku,“ zdůraznil exercitátor. Proto nám Pán nabízí nový směr: „Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.“ (Zj 22,17) Zve nás, abychom zpomalili naše kroky a uvědomili si svoje potřeby, abychom nabídli Bohu naši žízeň po vztazích, přijetí a lásce.

V přednášce „Ježíšova žízeň“ P. Tolentino předkládá obraz hříšnice, která pláče a svými slzami omývá Ježíšovi nohy, na rozdíl od majitele domu, který Mu žádnou úctu neprojevil. Často se bere s kritickým odstupem výraz lidové zbožnosti, která je doprovázena slzami.  A je tedy těžké pro pastýře chápat správně zbožnost obyčejných lidí založenou nikoliv na myšlenkách, ale na gestech. Ale jsou to právě velkorysá gesta této ženy – hříšnice, které Ježíš vyzdvihuje. „Je to žízeň, jejímž znamením jsou slzy, a je na nás, abychom to pochopili,“ dodal exercitátor.

Hlavním tématem středeční dopolední meditace „Slzy vyprávějí o žízni“ jsou slzy žen z evangelií, které ukazují na žízeň pro Ježíše. P. Tolentino se ve své přednášce zamyslel nad smyslem slz v životě člověka a ve vztahu k Bohu a přednášku podložil příklady z evangelií. Mluvil o tom, že i Ježíš pláče, a stává se jedním z nás. Když pláče, bere na sebe slzy celého světa. Slzy vypovídají o naší žízni po životě. Náš život může být vyprávěn také skrze slzy, slzy radosti, emoce, temné noci, rozrušení, opuštění, pokání, lítosti... Už od dětství pláč vypovídá o žízni po vztazích. „Filozof Cioran říkal, že při Posledním soudu budou brány v úvahu pouze slzy, které dávají našemu bytí smysl věčnosti, a že dar náboženství je právě ten, naučit nás plakat: slzy jsou to, co z nás udělá svaté, poté co jsme byli lidmi,“ citoval P. Tolentino. „Mějme tedy důvěru a neschovávejme je před Bohem,“ dodal k tématu.

(Autorka: Radka Terezie Blajdová, Tiskové středisko ČBK; zdroj: Bollettino Santa Sede, Vatican Insider, Vatican News)

Autor článku: František Jemelka