Biskup Václav Malý se stal Rytířem české kultury

V neděli 25. února 2018 udělil ministr kultury Ilja Šmíd ceny Dáma české kultury a Rytíř české kultury. Slavnostní předání cen v Divadle na Vinohradech proběhlo v rámci mezinárodního festivalu MENE TEKEL. Pražský biskup Mons. Václav Malý přijal ocenění Rytíř české kultury.

^{Foto: Roman Albrecht / Člověk a víra}

Již počtvrté byly předány ceny ministra kultury Dáma české kultury a Rytíř české kultury pro tvůrce, jejichž umělecká cesta byla násilně přerušena totalitní mocí. Večerem provázel Otakar Brousek ml. a hudební doprovod zajistil Smíšený sbor Gaudium Praha. Zazněly skladby od Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Georga Fridricha Händela.

Rytíři české kultury se stali spisovatel Jáchym Topol a pražský biskup Václav Malý.

Mons. Václav Malý, pomocný biskup pražský, byl vysvěcen na kněze 26. června 1976 a o rok později se stal jedním z prvních signatářů Charty 77 navzdory vědomí, že kvůli svému podpisu přijde o státní souhlas nutný k vykonávání duchovního povolání. V roce 1979 se angažoval ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných,  který poskytoval praktickou pomoc vězněným disidentům. Téhož roku byl  Václav Malý zatčen, obviněn z podvracení republiky a ve vazbě držen sedm měsíců. Po propuštění pracoval jako topič a zeměměřičský figurant, zároveň však působil tajně jako kněz a podílel se na tvorbě katolického samizdatu. Václav Malý byl v letech 1981-1982 mluvčím Charty 77. 

Václav Malý se aktivně zapojoval v listopadových událostech. Byl moderátorem mítinků, setkání a masových protikomunistických demonstrací. Stal se prvním mluvčím Občanského fóra, které spoluzakládal. V roce 1990 začal spravovat pražskou farnost sv. Gabriela a později sv. Antonína v Holešovicích. V roce 1996 se stal kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta a 3. prosince jej papež Jan Pavel II. jmenoval pomocným biskupem pražským. Jako své biskupské motto si zvolil slova Pokora a pravda. V České biskupské konferenci je členem Komise pro kněžstvo a předsedou Rady Iustitia et Pax a Rady pro krajany v zahraničí.

Václav Malý se trvale angažuje v oblasti ochrany lidských práv, velmi často apeluje na účastenství a pomoc trpícím, postiženým a lidem, kteří jsou vystaveni nesvobodě. Spolupracuje s Českým rozhlasem. Je nositelem Čestné medaile Tomáše Garrigua Masaryka za věrnost jeho odkazu. Je zakládajícím členem Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. 

Ocenění Rytíř české kultury získal i laureát Státní ceny za literaturu spisovatel Jáchym Topol. Tento prozaik, hudebník a publicista nemohl svobodně pracovat za komunistického režimu v Československu. Od roku 1991 se stal spisovatelem z povolání a dlouhodobě pracoval v redakci Respektu. Nyní je programovým ředitelem Knihovny Václava Havla. Jáchym Topol se stal v roce 2010 laureátem Ceny Jaroslava Seiferta a v roce 2015 byl oceněn Vilenickou cenou Slovinským svazem spisovatelů za mimořádnou literární činnost ve střední Evropě.

Titul Dáma české kultury získaly Helena Albertová a Zora Dvořáková.

Dámou české kultury se stala scénografka a dramatička Helena Albertová. Do historie se zapsala jako ředitelka Divadelního ústavu. Její všestrannost dokládá i to, že kromě kurátorství výstav napsala i několik rozhlasových her.

Ministr kultury ocenil uznávanou autorku literatury faktu Zoru Dvořákovou. Za své celoživotní dílo získala i Cenu Miroslava Ivanova. Historička a spisovatelka nemohla během normalizace pracovat v původním oboru – jako odborná pracovnice ve Státní památkové péči v Praze, proto se soustředila na individuální vědecké bádání a literární činnost. Věnovala se zejména sociální a kulturní problematice českých zemí v 19. a 20. století.

Ocenění in memoriam

Cenou in memoriam byla oceněna Anna Letenská. Ta jako jediná česká herečka zemřela v koncentračním táboře kvůli tomu, že se svým druhým manželem ing. arch. Vladislavem Čalounem pomáhala rodině lékaře, který ošetřoval jednoho z atentátníků na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Další oceněnou Dámou české kultury in memoriam se stala Jiřina Štěpničková. Tato herečka se stala obětí jedné z akcí komunistické tajné policie, když byla v prosinci 1952 po dvoudenním procesu odsouzena k patnácti letům vězení.

Oceněn in memoriam byl i básník, překladatel a grafik Bohuslav Reynek. Jeho rodný dům v Petrkově byl po roce 1948 zestátněn a on na tomto statku pracoval do roku 1957 jako zemědělský dělník. V tomto období autor tvořil křesťansky zaměřenou poezii, současně se věnoval grafice, technikám suché jehly a tisku z hloubky. Vystavovat svoje díla směl až v roce 1964.

Akademický malíř Otakar Číla působil za druhé světové války v odbojové skupině Obrana národa a za květnové revoluce 1945 byl okresním velitelem v Nové Pace. Číla byl odsouzen v jednom z navazujících procesů na kauzu „dr. Milada Horáková a spol.“ k trestu odnětí svobody na 20 let, k finančnímu trestu, konfiskace majetku a ztrátě občanských práv. Po svém odsouzení prošel několika věznicemi. Otakar Číla byl podmínečně propuštěn v roce 1958, protože o jeho propuštění žádalo mnoho jeho kolegů. Po návratu z vězení však nesměl vystavovat.

^{(Zdroj: Ministerstvo kultury)}