Gaudete et exsultate – 4. kapitola Několik charakteristik svatosti v současném světě

Čtvrtá kapitola exhortace Gaudete et exsultate nazvaná „Několik charakteristik svatosti v současném světě“ byla na tiskové konferenci představena také Paolou Bignardi. V této části dokumentu papež František nastiňuje některé formy svatosti v dnešním světě, od těch lehce předvídatelných (např. stálá modlitba, vytrvalost, trpělivost, mírnost) až po spíše překvapivé, jako je radost a smysl pro humor. Smyslem exhortace je tedy ukázat, že cesta ke svatosti má být cestou radostnou.

Papež František chce poukázat na fakt, že svatost není univerzální způsob, jak žít křesťanský život, ale každá doba má své zvláštnosti a výzvou každé doby je pochopit, jak správně cestu ke svatosti interpretovat. Mezi rizikové faktory současnosti patří nervózní úzkostlivost, násilí, které nás rozptyluje, negativita, smutek, lenost, pohodlnost, konsumismus, egoismus a různé formy falešné spirituality. (srov. čl. 111)

Exhortace nepřináší úplný výčet modelů, jak svatosti dosáhnout, ale nastiňuje pět velkých projevů lásky k Bohu a bližnímu, které můžeme označit pěti cestami ke svatosti:  

1. Snášenlivost, trpělivost a mírnost

Papež František nás stejně jako sv. Pavel vybízí, abychom „nikomu neodpláceli zlým za zlé, nezjednávali si svoje právo sami, nedopustili, aby je zlo přemohlo, nýbrž přemáhali zlo dobrem. Tento postoj není výrazem slabosti, nýbrž pravé síly, protože Bůh sám je pomalý ke hněvu, ale veliký svou mocí.“ (čl. 113)

Je proto potřeba učit se odolávat agresivitě, která je přítomná uvnitř nás a projevuje se různými způsoby, obzvláště je pak ve vztazích k druhým.

2. Radost a smysl pro humor

Svatý nemá být smutný, zatrpklý, ale naopak: „Svatý je schopen žít radostně a se smyslem pro humor,“ píše ve své exhortaci Radujte se a jásejte papež František a jako boj proti rozmrzelosti nám doporučuje modlitbu sv. Tomáše Mora:

 „Dopřej mi chuť k jídlu, Pane, a také něco, co bych jed, dej mi zdravé tělo, Pane, a nauč mě s ním zacházet. Dej mi zdravý rozum, Pane, ať vidím dobro kolem nás, ať se hříchem nevyděsím a napravit jej umím včas. Dej mi mladou duši, Pane, ať nenaříká, nereptá, dej, ať neberu moc vážně své pošetilé malé já. Dej mi, prosím, humor, Pane, a milost, abych chápal vtip, ať mám radost ze života a umím druhé potěšit. Amen.“ (čl. 126)

Tato radost se rodí z jistoty, že jsme nekonečně milovaní.

3. Odvaha a horlivost

Svatost také vyžaduje odvahu a horlivost k evangelizaci, hlásání Božího slova, neboť Ježíš často povzbuzoval své učedníky: „Nebojte se!“ (Mk 6,50) I papež nás vybízí, abychom se nebáli experimentovat, postavit se proti zvyklostem a převzali iniciativu. Toto téma je ozvěnou exhortace Evangelii gaudium, ve které vybízí k radosti z hlásání evangelia a k hledání nových forem evangelizace v dnešním světě.

4. Ve společenství

Svatost je cesta, která se musí nastoupit ve společenství, a jako příklad uvádí svědectví blahoslavených trapistických mnichů z Tibhirine, kteří se společně připravili na mučednictví. (srov. čl. 141)

Život ve společenství, tj. v rodině, farnosti či řeholní komunitě je tvořen spoustou malých každodenních detailů, detailů lásky, které si Pán využívá.

„Komunita, která střeží drobné detaily lásky, kde o sebe jednotliví členové vzájemně pečují a vytvářejí otevřený a evangelizační prostor, je místem přítomnosti Zmrtvýchvstalého, který komunitu posvěcuje podle Otcova plánu,“ (čl. 145) uvádí papež František a znovu připomíná tři klíčová slova: dovol, děkuji, odpusť, která chrání a živí lásku každý den.

 5. Neustálá modlitba

„Světec je člověkem modlitby, který potřebuje komunikovat s Bohem.“ (čl. 147) Je důležité se ztišit, nechat na sobě spočinout Boží pohled a kontemplovat Ježíše Vzkříšeného. Modlitbou se necháváme Pánem přetvářet a otevíráme se působení Ducha Svatého.

„Dnešní cesta svatosti má být tedy cestou radostnou, a to je také smyslem této exhortace,“ zakončila svůj příspěvek ke čtvrté kapitole Paola Bignardi.

^{(Zdroj: Tisková konference, Tiskové středisko Svatého stolce)}