Gaudete et exsultate – 5. kapitola Boj, bdění a rozlišování

Pátá a poslední kapitola exhortace Gaudete et exsultate se jmenuje „Boj, bdění a rozlišování“ a novinářům ji představoval generální vikář římské arcidiecéze, arcibiskup Mons. Angelo De Donatis. Papež František v ní nepopírá, že cesta ke svatosti není snadná, život křesťana je neustálým bojem a je třeba čelit různým překážkám a samotnému ďáblu. V závěru pak vyzývá všechny křesťany ke každodennímu rozhovoru s Bohem a zpytování svědomí.

„Potřebujeme sílu a odvahu, abychom odolali pokušením ďábla a hlásali evangelium,“ upozorňuje papež František, ale hned dodává, že „tento boj je krásný, neboť nám dovoluje slavit každé Pánovo vítězství v našem životě.“ (čl. 158)

Mezi překážky na cestě ke svatosti nepatří pouze boj proti světu a světské mentalitě, která nás klame, otupuje a vrhá do průměrnosti, aniž bychom se museli snažit a měli radost, nebo boj proti vlastní křehkosti a vlastním náklonnostem, jako jsou lenost, smyslnost, závist, žárlivost a další, ale nesmíme zapomínat, že náš život je také ustavičným bojem proti ďáblu, který je původcem zla. (srov. čl. 159)

Když se mluví o nepříteli, nejedná se o nějaký mýtus, symbol či figuru, ale jedná se o živou bytost, která nás trýzní. Ten, kdo odmítá uznat její existenci, se staví mimo rámec biblické a církevní nauky. Ježíš sám upozornil na tuto realitu, když chtěl, abychom modlitbu Otčenáš končili prosbou k Otci: „zbav nás od zlého.“ Záměr nepřítele je totiž oddělit nás od Boha a nedovolit, abychom zakusili odpuštění a milosrdenství.

Proto je potřeba být bdělí, nežít zaslepeně své pohodlí s dojmem, že si vystačíme sami, protože tak snadno sklouzneme k přesvědčení, že vše se nám zdá dovoleno: podvod, pomluva, sobectví… Ďábel je schopen se maskovat, bere na sebe i podobu anděla, klame nás a je zákeřný. Pokud mu tedy nevěnujeme pozornost, „vede nás ke snížené bdělosti a bezstarostnosti a jsme mu více vystaveni. Démon nepotřebuje, abychom jím byli posedlí. Otráví nás nenávistí, smutkem, závistí a neřestmi. A zatímco polevuje naše obranyschopnost, využívá toho k ničení našeho života, našich rodin a našich společenství.“ (čl. 161)

V dnešní době je obzvláště důležité umět rozlišovat, a to nejen v mimořádných chvílích nebo zásadních rozhodnutích, neboť jsme neustále obklopení pokušením a vše je lehce dosažitelné. Bez správného rozlišování se můžeme snadno stát jen loutkami, které se nechávají ovlivnit tendencemi okolního konzumního světa. (srov. čl. 167)

Rozlišování „je nástroj boje k lepšímu následování Pána. Slouží nám neustále, abychom byli schopni rozpoznat Boží čas a Jeho milost, abychom neplýtvali Pánovými vnuknutími a abychom nepropásli Jeho pozvání k růstu.“ (čl. 169)

V závěru exhortace papež František vyslovuje prosbu: „Proto prosím všechny křesťany, aby nezapomínali vést každý den dialog s Pánem, který nás má rád, a upřímně zpytovali svědomí,“ a vyjadřuje své přání, aby tato exhortace pomohla celé církvi k prosazování touhy po svatosti.

^{(Zdroj: Tisková konference, Tiskové středisko Svatého stolce)}