Kardinál Dominik Duka se dožívá 75 let

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP dnes slaví 75. narozeniny. Úřadu pražského arcibiskupa se Dominik Duka ujal v roce 2010, kdy ho jmenoval papež Benedikt XVI. nástupcem kardinála Miloslava Vlka. V roce 2012 pak byl jmenován kardinálem. Dominik Duka je předsedou ČBK a Stálé rady ČBK a je také široce zapojen do společenského a kulturního života prostřednictvím nejrůznějších institucí.

^{Foto: Archiv AP}

Podle kanonického práva se musí každý biskup nebo arcibiskup po dosažení 75 let života vzdát svého úřadu a podat demisi do rukou papeže. Papež může demisi přijmout, může se ale také rozhodnout arcibiskupovi mandát prodloužit. Za jak dlouho bude papežovo rozhodnutí známé není zřejmé.

Dnes je den 75. narozenin @dominikduka Přeji a vyprošuji mu hodně zdraví, síly a především Božího požehnání. Jsem rád, že mu mohu být k ruce.

— Stanislav Přibyl (@pribylst) 26. dubna 2018

Dominik Duka se narodil 26. dubna 1943 v Hradci Králové a vyrůstal v rodině vojáka z povolání. Školní vzdělání absolvoval v Hradci Králové, kde v roce 1960 maturoval na Gymnáziu J. K. Tyla. Další studium mu bylo z kádrových důvodů zamezeno. Pracoval v hradecké továrně ZVÚ (1960–1962) a vyučil se strojním zámečníkem. V letech 1962–1964 absolvoval základní vojenskou službu a vrátil se na své pracoviště.

V roce 1965 byl po dlouhých průtazích na odvolání přijat ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. 5. ledna 1968 vstoupil tajně do dominikánského řádu - na území Československa zakázaného a ilegálně žijícího - a přijal řádové jméno Dominik. 6. ledna 1969 složil časné sliby. 22. června 1970 přijal kněžské svěcení z rukou kardinála Štěpána Trochty a pět let působil v duchovní správě v pohraničních oblastech pražské arcidiecéze: Chlum svaté Máří, Jáchymov a Nové Mitrovice (dnes jde o oblast diecéze plzeňské). 7. ledna 1972 složil slavné sliby v dominikánském řádu.

V roce 1975 mu byl odňat „státní souhlas k duchovní správě“, pracoval pak patnáct let jako rýsovač v továrně Škoda-Plzeň. Intenzivně žil ilegální řádový život a věnoval se studiu. Od roku 1975 do roku 1986 byl vikářem provinciála a současně v letech 1976–1981 magistrem kleriků. Spolupracoval na zřízení tajného řádového studijního centra a organizoval náboženskou činnost mladé dominikánské generace na území Československa. V roce 1979 získal licenciát teologie na Papežské teologické fakultě sv. Jana Křtitele ve Varšavě.

V roce 1981 byl odsouzen za „maření státního dozoru nad církvemi“ podle § 178 trestního zákona 218/49 Sb. Patnáct měsíců byl vězněn v Plzni-Borech za řádovou činnost, organizování studia dominikánských kleriků, samizdat a spolupráci se zahraničím. V roce 1986 byl jmenován provinciálem Československé dominikánské provincie a byl jím až do roku 1998.

Po listopadu 1989 byl nejprve sekretářem a později předsedou Konference vyšších řeholních představených v ČR a viceprezidentem Unie evropských KVŘP (1992–1996). Přednášel jako odborný asistent biblistiku na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

6. června 1998 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován 24. sídelním biskupem královéhradeckým a 26. září 1998 přijal biskupské svěcení z rukou arcibiskupa Karla Otčenáška v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové. Papežem Janem Pavlem II. byl 6. listopadu 2004 jmenován apoštolským administrátorem diecéze litoměřické. Tuto funkci vykonával do 22. listopadu 2008.

13. února 2010 byl papežem Benediktem XVI. jmenován 36. arcibiskupem pražským. Pražskou arcidiecézi slavnostně převzal při mši svaté v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha dne 10. dubna 2010. Dne 21. dubna 2010 byl zvolen předsedou ČBK. O slavnosti Zjevení Páně 6. ledna 2012 papež Benedikt XVI. oznámil, že bude 18. února 2012 při veřejné konzistoři jmenován kardinálem.

Je držitelem řady vyznamenání a uznání a je široce zapojen do společenského a kulturního života. Je členem Vědecké rady KTF UK Praha. Je předsedou správní rady Českého katolického biblického díla, členem Konfederace politických vězňů, čestným redaktorem Salve – revue pro teologii, kulturu a duchovní život, členem redakce Mezinárodní katolické revue Communio. Napsal celou řadu monografií a je autorem desítek článků v domácích i zahraničních sbornících, časopisech, odborných i popularizujících, a v denním tisku.

^{(Zdroj: Stránky Dominka Duky, ČBK, ČTK)}