Co si odvážejí čeští věřící z Katolických dnů ?

„Katolické dny jsou velmi živou událostí, která přitahuje a jistě bude mít pro naši diecézi velký význam i do budoucna,“ uvedl pro Tiskové středisko ČBK místní biskup Dr. Felix Genn. Jaký dojem si z Münsteru odvážejí čeští věřící a jak obohatilo toto vzájemné setkání místní hostitele?

^{Foto: Radka Blajdová / TS ČBK}

Většina lidí přijíždí na Katolické dny načerpat duchovní inspiraci jako návštěvníci. Ale pro pořadatele je tato událost službou, neboť sami nestihnout využít bohaté kulturní nabídky a na programu mají z větší části službu u stanu, jak uvedla Irena Karlová ze sekretariátu ČBK: „Já jsem toho ve městě moc neviděla, na jednotlivé programy jsem se nedostala, byla jsem většinu času na Kirchenmeile. Ale moc se mi líbilo, že jsme navázali vztahy s lidmi z okolních stánků, vytvořili jsme si taková malá přátelství. Většinou to začalo tak, že já jsem šla za někým, ať už si vypůjčit vysavač nebo židli a zároveň jim nabídla koláče. Na konci mě osobně mile překvapilo, že mnozí se s námi přišli rozloučit.“ Ze strany těch, kteří se podíleli na prezentaci českých diecézí na Katolických dnech, 'patří Ireně Karlové velké poděkování, neboť kromě toho, že se věnovala německým návštěvníkům, tak se pečlivě a obětavě starala o náš český tým, a měli jsme v ní velkou oporu,' zdůrazňuje z Vestfálska naše zpravodajka Radka Blajdová.

Pro paní Martu, která také trávila celé dny ve stánku českých diecézí, bylo největším zážitkem otevřenost a empatie obyvatel Münsteru. „Když jsem promrzlá a unavená jela autobusem do Sendenu, kde jsme byli ubytováni, zjistila jsem, že jedu špatným směrem. Během cesty jsem se skamarádila na čtyřsedadle se spolucestujícími, a oni řekli, že musím vystoupit s nimi. Manželé si rozdělili mě a další dvě ženy do dvou aut a dovezli každého z nás až na místo ubytování,“ vyprávěla svoji zkušenost z Münsteru paní Marta a dodala: „Řeklo by se, že je to drobnost, ale mně to svědčí o zájmu o druhého člověka. To mi přijde fantastické.“

Pana Štěpána z českobudějovické diecéze oslovila celková kulturnost lidí: „Já si myslím, to, co nám schází v naší české církvi, je právě taková ta lidská rovina, kde by měl veškerý křesťanský život začínat.“

Program na Katolických dnech byl velmi bohatý a pestrý. Doru, která doprovázela skupinu českých návštěvníku organizovanou Sdružením Ackermann-Gemeinde, nejvíce zaujala Mírová výstava v Muzeu Picassa a v Muzeu moderního umění a také výstava Deset přikázání v kostele Überwasserkirche. „Pěkným okamžikem pro mě byla také ekumenická bohoslužba s požehnáním a gospelem, na kterou mě pozvala jedna hostitelka, s kterou jsem se před tím znala jen přes korespondenci,“ podělila se o své zážitky Dora.

P. Adolfa Pintíře zaujala panelová diskuze na téma antisemitismus, která se konala na radnici v sále, kde byl uzavřen Vestfálský mír. Sám k tomu dodal: „Cítil jsem aktuální politické napětí, které je v Německu diskutováno na všech rovinách, takže i na rovině jednotlivých církevních společenství. Jelikož Katolické dny jsou setkáním katolických spolků a institucí, které se hlásí k těm základním úkolům ve společnosti, Německá biskupská konference je zde vlastně hostem a ne pořadatelem, a toto je věc, která našemu prostředí je úplně cizí.“ Druhým momentem byla pro P. Pintíře návštěva Dómu: „Uvědomil jsem si, jak silně byl poškozen válkou a jak jedinečným způsobem byl obnoven. Nově je zde instalovaná krásná bronzová křížová cesta, která končí jedinečnou pietou. Ale tam jsem si všiml posledního zastavení, kde Ježíš sestupuje mezi mrtvé, což je odkazem na prvokřesťanskou velikonoční homilii. Ježíš sestupuje k praotcům, vyvádí je a podává jim ruku. To umění je hluboce teologicky poznamenané druhým vatikánským koncilem a to se máme co učit.“

Katolické dny nabývají stále většího společenského významu, což je změna oproti minulosti. Jedním z letošních hostů byla i německá kancléřka Agela Merklová, která se zúčastnila diskuze „Německo v nové světové situaci – jak se vyrovnat s problémovými místy a agresivními režimy?“. Paní Margit, která diskuzi navštívila, dodala: „Byla srdečně přivítána velkým potleskem, a úspěchem vlastně je, že našla čas a toto pozvání do Münsteru přijala.“ Paní Margit dále velmi oslovil biografický rozhovor s biskupem Václavem Malým, který vydal svědectví o svém životě, o Sametové revoluci a odpovídal na otázky posluchačů, které směrovaly také k budoucímu vývoji u nás. Dále shlédla film o posledních letech Stefana Zweiga, a na tiskové konferenci ji zaujal fakt, že Katolické dny získávají stále větší oblibu u mladé generace, která se zúčastnila v hojném počtu.

Pana Ralfa zaujala na jedné pódiové diskuzi myšlenka, že není možné v Evropě, kde jsou patrné projevy xenofobie vůči islámu, židovství atd., podporovat vznik paralelních komunit: „aby uprchlíci, kteří přijdou, zůstali věrni islámu a nebyli ochotní se učit jazyky a přizpůsobit se zdejší kultuře a zdejšímu právu.“  

Na paní Miladu velmi zapůsobilo, v jakém množství zde byly prezentovány jednotlivé stánky, a vnímala to jako naději pro budoucnost, neboť skrytě tak byly prezentovány hodnoty jako služba, láska, nezištnost a skromnost. Také pan Pavel obdivoval úžasné zapojení lidí a množství spolků.

Jedním z hostitelů, kteří se již dlouho předem na své návštěvníky těšili, byla paní Margret, u které byl ubytovaný český tým. Na otázku, proč nabídla svůj dům k dispozici, uvedla: „Mám ráda návštěvy, ráda poznávám nové lidi ze zahraničí a také mám doma hodně místa.“ S paní Margret, u které se zástupci diecézí a ČBK setkali s velkou pohostinností, vedli hosté z ČR každý večer dlouhé diskuze. Zajímal je také náboženský život v Německu, kde je situace hodně odlišná od naší země, která se paní hostitelce zdá v tomto směru dost konzervativní, přestože v povědomí Němců je ČR nejméně náboženskou zemí Evropy. Podobných hostitelů, jako je paní Margret, se v Münsteru a okolí nabídlo k dispozici tolik, že pro samotné biskupství to bylo překvapením. „Je to dobré znamení pro církev, že je stále živá a že se o ni lidé zajímají,“ uvedla závěrem paní Margret, které patří velké díky.

Paní Lea, která byla se svojí dcerou ubytovaná v evangelické rodině, k tomu dodala: „Měli jsme vlastně ekumenu v praxi. Sedávali s námi a diskutovali nejen u snídaně ale i večer.“

I pan Ralf odjíždí s podobným dojmem: „Hostitelka byla vynikající, 70letá dáma, která byla také evangeličkou a vzorně se o mě starala, všechno jsem měl k dispozici a jsem pozván, že kdykoliv mohu opět přijet podívat.“

Závěrem nezbývá jen dodat: „Děkujeme, Münstru!“