Připravuje se kniha o životě a mučednické smrti lidického faráře Josefa Štemberky. Podílet se na ní můžete i vy

02. 07. 2018 Rubrika: Domácí
Arcibiskupství pražské ve spolupráci s historikem Františkem Kolouchem připravuje knihu o životě a mučednické smrti Josefa Štemberky. Biografie bude vydána v roce 2022 k výročí 80. výročí mučednické smrti tohoto posledního lidického faráře... Nyní začal sběr materiálů, zpracovávání archivních pramenů či komunikace s pamětníky.

Foto: archiv F. Koloucha

Autor ve spolupráci s vydavatelem hledá pamětníky, kteří by přispěli k tvorbě tohoto díla, vzpomínkou, svědectvím, fotografií, korespondencí či jiným archivním materiálem, který souvisí s životem P. Josefa Štemberky.

Za poskytnuté informace a materiály děkujeme.

Kontakt:

Mgr. František Kolouch, Ph.D.

Bedřichovská 1, 182 00 Praha 8

Tel. 732 815 188

frantisek.kolouch@seznam.cz

Josef Štemberka pocházel z Podkrkonoší. Byl bratrem právníka, spisovatele, vlasteneckého politika (působil mj. jako poslanec českého zemského sněmu) a propagátora Orlických hor Jindřicha Štemberky (1867-1926), který se hlásil k idejím T. G. Masaryka. Po absolvování gymnázia v Jičíně studoval J. Štemberka v letech 1890-94 teologii v biskupském semináři v Hradci Králové s výborným prospěchem.

Po kněžském svěcení v červenci 1894 působil na několika farách (v Čestíně, Staršově, Svárově, Kolči) a od roku 1909 až do své smrti ve středočeských Lidicích. Lidice byly společně s celým kladenským regionem po 1. světové válce místem, kde se objevily ve velké míře tendence k podpoře nově vzniklé církve československé i k hromadnému vystupování z římskokatolické církve. Důvodem bylo mj. i sociální složení této oblasti, který z převážné většiny tvořili dělníci (horníci a hutníci), kteří pracovali v průmyslových podnicích na Kladně, a afinita těchto sociálních vrstev k levicovým stranám, včetně KSČ.

Podle sčítání lidu z roku 1930 žilo v Lidicích 446 obyvatel, z nichž bylo 351 římských katolíků, 44 bez vyznání a 43 československého vyznání. Duchovní život se zde však příliš nerozvíjel. Přes problémy, které z postupující sekularizace této oblasti vyplývaly, těšil se P. Štemberka podle dobových i poválečných svědectví ve vesnici poměrně velké autoritě (o tom svědčí i jeho vliv na farníky v době před popravou 10. 6. 1942). Aktivně se účastnil místního kulturního i veřejného života. Oblibu si získal také svým přísným, až asketickým způsobem života, osobní hlubokou zbožností a svědomitým plněním svých povinností.Do osudu vesnice i faráře Josefa Štemberky tragicky zasáhl  sled událostí po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha na přelomu května a června 1942. K prvním prohlídkám v Lidicích došlo na základě udání továrníka Pály ze Slaného ještě několik dní před vlastní  tragédií. Dne 4. června byla v Lidicích zatčena rodina Josefa Horáka a Josefa Stříbrného a proběhla prohlídka fary. Dobová publikace se zmiňuje o tom, že jeden z gestapáků chtěl dokonce P. Štemberku tehdy zastřelit (doslovně měl říci: „Já toho černého zastřelím“). Po těchto raziích nastalo v obci určité uklidnění. Přestože P. Štemberka jistě po těchto zkušenostech tušil určité nebezpečí, odmítl z vesnice odjet. Poválečná publikace k tomu doslova uvádí: „Farář Štemberka skládal 9. června 1942 zkoušku z němčiny na Kladně – jako jiní kněží a veřejní zaměstnanci – a vracel se s jiným knězem. Cestou byl znepokojen a projevil v řeči obavy, že pro jeho osadu přijdou věci zlé“.

V noci z 9. na 10. června byla obec neprodyšně obklíčena a obyvatelé vyhnáni ze svých domovů, ženy a děti odděleny od všech dospělých mužů. Tehdy proběhl také přepad lidické fary. Nacisté přitom odcizili bohoslužebné předměty (monstrance, dva kalichy a kostelní zlato ad.). Při prohlídkách fary byly ukradeny také matriky. Farář Štemberka byl zároveň brutálně napaden a zkopán přítomnými členy nacistických represivních složek (pravděpodobně z toho důvodu, že se pokoušel intervenovat ve prospěch svých spoluobčanů), především příslušníkem kladenského Gestapa Maxem Roztockem (1912-86). Rostock jej také osobně odvedl do Horákova statku. Přítomní členové Gestapa ho také zde soustavně zesměšňovali. Muži byli brzy ráno nahnáni do sklepa Horákova statku. Od brzkých ranních hodin byli po deseti vyváděni ven, kde byli zastřeleni popravčí četou. Řada svědectví, včetně po válce zatčených a vyslýchaných příslušníků Gestapa i SD, se shoduje na tom, že P. Štemberka zůstal do poslední chvíle se svými farníky, dodával jim odvahu, modlil se s nimi a morálně je povzbuzoval v této mezní lidské situaci (všichni lidičtí byli odsouzeni k smrti bez jakéhokoli soudního rozhodnutí). Muži proto odcházeli na popravu klidně a důstojně, „zpříma s hlavami vzhůru a dívali se upřeně do namířených hlavní pušek, aniž by někdo z nich pronesl slova“. Jak také vzpomínají očití svědci, až na jedinou výjimku také neprosil nikdo své vrahy o milost. Očitý svědek z řad zaměstnanců Gestapa po válce tvrdil, že „to farář udělal dobře a díky jeho modlitbám a požehnáním šli muži jako ovce na porážku“, přičemž byla opět duchovní služba faráře Štemberky nacisty zesměšňována. Na zahradě Horákova statku bylo ráno a dopoledne 10. 6. 1942 popraveno 173 lidických mužů, mezi nimi také P. Štemberka, který byl před popravčí četu odveden mezi posledními. Po skončení vraždění byla obec srovnána se zemí a zničen také barokní kostel sv. Martina společně s farou.

Celý medailon z pera doc. Jaroslava Šebka naleznete na našem webu.

Autor článku: František Jemelka