Papež v Bari: Naděje má dětskou tvář

10. 07. 2018 Rubrika: Papež František
Minulou sobotu se setkal papež František v jihoitalském městě Bari s představiteli církví a křesťanských komunit Blízkého východu. Společně se modlili za mír na Blízkém východě, který je sužován válkami o moc a bohatství. Papež zdůraznil, že jedině naslouchání a dialog mohou přinést mír a proměnit tak křik války ve zpěv míru. Při závěrečném pozdravu nezapomněl připomenout, že bezbrannou obětí těchto bojů jsou děti, a vyzval, aby svět vyslyšel jejich volání, setřel jejich slzy a vrátil jim důstojnost.

Foto: Daniel Ibanez / CNA

Modlitba na břehu moře obrácená směrem k Blízkému Východu

„Jako poutníci jsme dorazili do Bari, okna otevřeného dokořán směrem k Blízkému východu. V srdcích si přinášíme své církve, národy a mnoho lidí, kteří žijí velké utrpení. A jim říkáme: ´Jsme vám blízko´,“ jsou slova, kterými zahájil papež František společnou ekumenickou modlitbu na břehu Jaderského moře v Bari, kde je Svatá Matka Boží uctívána jako Odegitria, tj. ta, která ukazuje cestu. Je to také místo, kde spočívají ostatky sv. Mikuláše, biskupa Východu, jehož úcta překračuje hranice mezi církvemi, a proto „zde kontemplujeme horizont moře a cítíme se pobízeni, abychom prožili tento den s myslí a srdcem obráceným k Blízkému východu, křižovatce civilizací a kolébce velkých monoteistických náboženství,“ pokračoval dále papež.

Z Blízkého východu se světlo víry rozšířilo do celého světa, zde vznikla spirituality mnišství, zde se uchovávají starobylé obřady, posvátné umění, zde žilo mnoho velkých otců víry. Tato tradice je poklad, který musíme chránit celou naší silou, protože na Blízkém východě jsou kořeny našich vlastních duší,“ zdůraznil papež a zároveň připomněl, že v posledních letech se nad touto oblastí rozprostírá temnota: války, násilí, ničení, fundamentalismus, migrace, „Blízký východ se stal zemí, kterou jeho lid opouští. A je nebezpečí, že přítomnost našich bratrů a sester ve víře zde bude vymazána a tím znetvoří samotnou tvář tohoto regionu, protože Blízký východ bez křesťanů by již nebyl Blízkým východem,“ vyjádřil papež František své obavy.

Plamen naděje

Symbolicky proto na začátku setkání vyslovil papež modlitbu, aby Božské světlo rozptýlilo temnotu světa, a spolu s patriarchy zažehl u hrobu sv. Mikuláše jednoplamennou lampu, symbol společné Církve. „Společně chceme zažehnout každý plamen naděje… Křesťané totiž jsou světlem světa nejen, když je vše kolem rozzářené, ale také v temných momentech historie, nevzdávají se temnotě, která vše zahaluje a přivádějí ke knotu naděje olej modlitby a lásky,“ pokračoval dále papež a vyzval všechny ke společné modlitbě za mír, protože když se ruce zvednou k modlitbě a když se podá pomocná ruka bratrovi, vzplane oheň Ducha svatého, Ducha jednoty, Ducha pokoje.

Prosme hlasem žalmisty „Budiž v tobě pokoj! (Ž 122,8) Za bratry, kteří trpí, za přátele každého národa a vyznání, opakujme: Budiž v tobě pokoj!“ započal papež modlitbu, ve které nezapomněl na svaté město Jeruzalém, nad který ještě teď Pán pláče.

Nejhorší je lhostejnost, proto i toto setkání v Bari má být hlasem těch, kteří hlas nemají, kteří můžou jen polykat slzy, „protože Blízký východ dnes pláče, dnes trpí a mlčí, zatímco druzí, kterým jde jen o moc a bohatství, ho devastují,“ řekl dále papež a ujistil, že Bůh veškeré útěchy je ten, který léčí zraněná srdce, obvazuje rány a slyší dnes naši modlitbu.

Dále následovaly modlitby jednotlivých patriarchů, kde se každý modlil ve svém rodném jazyce. Poté se patriarchové odebrali spolu s papežem zpět do baziliky sv. Mikuláše k jednání za zavřenými dveřmi a na závěr pozdravili shromážděný lid před bazilikou.

Jen naslouchání a dialog můžou přinést mír

„Povzbuzení jedni druhými jsme jednali v bratrském duchu.  Bylo to znamením toho, že je třeba stále hledat setkání a jednotu a nemít strach z rozdílnosti,“ řekl ke společnému jednání papež a dále pokračoval: „Mír je potřeba pěstovat i ve vyprahlých oblastech plných kontrastů, protože dnes, navzdory všemu, neexistuje žádná alternativa k míru. Příměří garantované zdmi a zkouškami síly nepřinesou pokoj, ale reálná vůle k naslouchání a dialogu. Jsme odhodlání kráčet, modlit se pracovat na tom, aby setkání převážilo strategie boje, …aby křik války se proměnil ve zpěv míru.

„Aby se toto mohlo stát, je nezbytné, aby ti, kdo jsou u moci, se dali konečně a rozhodně do pravé služby míru a nikoli vlastních zájmů. Dost už bylo profitování nemnohých na úkor mnohých! Dost už bylo okupování území, které drásá národy! Dost už bylo převahy polopravd nad nadějemi lidí! Dost už bylo využívání Blízkého východu k ziskům, jež jsou Blízkému východu cizí!,“ vyjádřil papež své obavy o svůj milovaný region, který je tragicky napadán válečnou pohromou.  

Naděje má dětskou tvář

Bezbrannou obětí těchto bojů jsou děti, na které ve své promluvě papež František nezapomněl: Naděje má dětskou tvář. Na Blízkém východě již roky úděsný počet maličkých pláče nad mrtvými v rodině a vidí svůj ohrožovaný rodný kraj často z jediné perspektivy, totiž nutnosti odejít. To je umírání naděje.“  Situace je vážná, příliš mnoho dětí strávilo větší část svého života pohledem na zříceniny místo na školy a slyšelo ohlušující hřmot bomb namísto oslavného povyku her. „Prosím, kéž lidstvo vyslyší volání dětí, jejichž ústa provolávají Bohu slávu. Osušením jejich slz nalezne svět znovu důstojnost,“ vybídl papež, abychom mysleli na děti v těchto zemích a symbolicky byly vypuštěny holubice spolu s přáním pokoje.

„Ať naše srdce zůstanou sjednocena a obrácena k Nebi v očekávání, že se jako v době potopy vrátí s ratolestí naděje. Ať Blízký východ už není obloukem války klenoucím se mezi kontinenty, nýbrž obloukem pokoje vlídným k národům a víře,“ uzavřel papež svoji jednodenní návštěvu Bari společně se shromážděnými slovy: „Budiž v tobě pokoj!“

(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)

Autor článku: Radka Blajdová