Právě vycházející letošní druhé číslo Mezinárodní katolické revue Communio (sv. 87) svým tématem zcela souzní s modlitebním úmyslem, který na měsíc listopad vyhlásil papež František: Aby jazyk srdce a dialogu vždy převážil nad jazykem zbraní. Jak může církev uprostřed světa zmítaného násilím a válečnými konflikty dostát poslání být znamením a nástrojem univerzálního míru? To je jedna z otázek, nad níž se v čísle zamýšlejí domácí i zahraniční autoři.
Pohled německého biblisty Thomase Södinga je upoután na Krista, původce každého míru, který zve učedníky, aby se stali šiřiteli pokoje. Jeho krajanka filosofka Hanna-Barbara Gerl-Falkovitz představuje, jak o univerzálním křesťanském pokoji smýšleli vybraní myslitelé epochy renesance. Do třetice německý autor Hans Maier pokračuje svojí reflexí až k osvícenství, které nastolilo otázku zákazu války a mezinárodního práva.
Pokoj ovšem vyvěrá ze srdce, kterého se dotýká zmrtvýchvstalý Kristus. Karmelitán Pavel Vojtěch Kohut si klade otázku vnitřního nepokoje jako součásti procesu obrácení a řeckokatolický kněz Václav Ventura čtenářům představuje cestu křesťanského Východu k vnitřnímu pokoji srdce.
Závěrečný rozhovor s neratovským farářem P. Josefem Suchárem uzavírá svazek sdělením o vlastní zkušenosti s proměnou konflikty poznamenané oblasti Orlických hor v poutní místo pokoje a smíření.
(Autor anonce: Robert Svatoň / CMTF UP v Olomouci)