Lupa
Obsah Obsah
Portál

Rozhovor s novým českým velvyslancem ve Vatikánu Václavem Kolajou

Datum publikace15. 11. 2018, 12.00
TiskTisk

Českou republiku reprezentuje od května ve Vatikánu nový velvyslanec. Stal se jím Václav Kolaja, který v září předal papeži Františkovi pověřovací listiny. Z rozhovoru s ním se dozvíte, jaký byl jeho vstup do nové funkce, jaké jsou jeho dojmy ze setkání s papežem Františkem, ale také informace o jeho kořenech. Navštívili jsme jej přímo v Římě.

Foto: archiv Václava Kolaji

Cestujte po celém světě, ale můžete nám říci odkud pocházíte?

Pocházím ze Strání, z malebné dědiny na moravsko-slovenském pomezí, rozkládající se v údolí pod nejvyšší horou Bílých Karpat Velkou Javorinou. V části obce, která se jmenuje Květná, se nachází nejstarší doposud fungující sklárna na Moravě; byla založena Lichtenštejny v roce 1794 a pracovali v ní i moji rodiče. Přestože od svých univerzitních studií pobývám převážně mimo Slovácko, Strání zůstává mým domovem; mám odsud ženu, žijí tam naši rodiče, scházíme se tam se sourozenci, příbuznými a kamarády. A jsem rád, že i naše děti se považují za Straňany, byť se narodily v Bruselu a kus života prožily též ve Washingtonu a v Praze a nedávno se s námi přestěhovaly do Říma.

Ze Strání pochází také biskup Josef Nuzík. Jaký je váš vztah?

Pokud jde o biskupa Josefa, pamatuji si ho hlavně ze svých klukovských a jinošských let. Je o pět let starší než já a naše dědina zase není tak veliká, takže jsme se svého času potkávali velmi často - na ulici, v obchodě, v kostele či v autobuse, neboť oba jsme kdysi dojížděli do nedalekého Uherského Brodu, on už za prací, já na tamější gymnázium. Po jeho nástupu do semináře a mém odchodu na studia do Prahy jsem ho však vídal jen sporadicky, vlastně jen na jeho primiční mši svaté a pak na několika bohoslužbách, které ve Strání sloužil během svých návštěv či dovolených. Příležitost mluvit s ním jsem měl až po dlouhých letech, bylo to loni v srpnu, kdy mě pracovní povinnosti zavedly do Olomouce. Od té doby jsme se viděli ještě dvakrát – letos v dubnu po repatriaci ostatků pana kardinála Berana na zahradě Arcibiskupského paláce v Praze a počátkem září v Římě, kde se zúčastnil semináře pro nově jmenované biskupy organizovaného vatikánskou Kongregací pro biskupy. Pokaždé to byla velmi milá setkání, Otec Josef vyzrál ve velkou osobnost.

Při povídání o „našem“ biskupovi mě však napadá, že se sluší zmínit ještě jednoho významného duchovního, který byl naším rodákem, a sice Otce Josefa Olejníka, znamenitého skladatele liturgické hudby a velkého znalce gregoriánského chorálu. Jeho však už znám spíš z fotografií, vyprávění a jeho velkého díla.

Jaký byl váš vstup do funkce českého velvyslance ve Vatikánu?

Pozvolný. Původně jsem plánoval přijet do Říma už zkraje jara, své plány jsem však přehodnotil s ohledem na termín repatriace ostatků pana kardinála Berana. Nechtěl jsem násilně vstupovat do rozjetého vlaku ani lízat smetanu za něco, co odpracoval někdo jiný. Tak jsem nabídl svému předchůdci, že svůj nástup odložím, aby mohl důstojně završit svou dlouholetou misi. Do Říma jsem proto odlétal až 9. května, přičemž hned na své úvodní schůzce na protokolu Státního sekretariátu jsem se dozvěděl, že všichni tituláři, kteří přijeli v máji, budou předávat pověřovací listiny Svatému otci až „po prázdninách“.

Jaké cíle jste si na začátku své nové funkce vytyčil?

Vytyčil jsem si jediný cíl, a sice pracovat jak nejlépe umím ve prospěch vztahů naší země se Svatým stolcem.

Jak na vás působí prostředí ve Vatikánu?

Přívětivě. Panuje tady velmi přátelská atmosféra v diplomatickém sboru, jelikož ji nezamořuje nezdravá konkurence, která je často k vidění v jiných koutech světa. A velmi pozitivní dojmy si zatím odnáším i ze svých úvodních schůzek ve Vatikánu.

Jak jste vnímal setkání s papežem Františkem?

Byl to silný zážitek, umocněný nádhernými kulisami Apoštolského paláce, v nichž obřad předávání pověřovacích listin probíhá. Nezapomenutelné byly zejména chvíle, kdy jsme si se Svatým otcem povídali za zavřenými dveřmi v jeho knihovně. Měl jsem vskutku unikátní příležitosti mluvit s inspirativním člověkem oplývajícím nevšední pokorou, moudrostí a laskavostí.

Co si myslíte, že je nyní důležité ve vztazích mezi Vatikánem a Českou republikou?

Trpělivost a dialog.

Jak se vám osobně jeví přijetí Čechů ve Vatikánu? Jak jsou tam vnímaní?

Po těch prvních pár měsících své mise se mi zdá, že jsme tady vnímáni jako národ s vyšší mírou skepse v otázkách víry, avšak se silnými křesťanskými kořeny. A také jako ti, kdo svět nesmírně obohatili v oblasti duchovní hudby a zpěvu. Tento rys jsme mimochodem koncem října v Římě zvýraznili mimořádně vydařeným koncertem sboru a orchestru Collegium 1704 a dětského sboru Centre de musique baroque de Versailles v papežské bazilice sv. Jana v Lateráně u příležitosti 100. výročí ukončení 1. světové války a vzniku Československa. Tento jedinečný projekt se nám podařilo uskutečnit díky významné podpoře Bohemian Heritage Fund a Chateau de Versailles Spectacles. Vzpomínku na tento skvělý počin mi však před pár dny poněkud zkalila smutná zpráva o skonu jednoho z významných mecenášů koncertu, velkého vlastence a moudrého člověka pana Paula Rausnitze.

Jak silná komunita Čechů žije v Římě? Máte možnost se se svými krajany stýkat? Např. v rámci Česko-italská asociace?

Co jsem slyšel, žije v Římě několik stovek našich krajanů, avšak ne všichni se angažují ve zdejší Associazione Praga; tam se jedná spíše o desítky osob. Možnost stýkat se tady s krajany pochopitelně mám a s některými se i vídám – na našich akcích, v Poutním domě Velehrad či v Papežské koleji Nepomucenum, kde se každou první neděli v měsíci slaví mše svatá v češtině a o sobotách probíhá výuka v rámci České školy Řím, často doprovázená zajímavými přednáškami. Jednu takovou právě připravujeme ve spolupráci s Asociací a s Národním památkovým ústavem na téma Šlechta českých zemí v evropské diplomacii.

Jaká je šance, že se v budoucnosti vydá papež František na návštěvu ČR?

Během své audience jsem Svatému otci pozvání pana prezidenta na návštěvu naší země připomněl. Mám-li se vyjádřit k šanci na návštěvu papeže Františka u nás, řekl bych, že výrazně poklesla kolem letošních Velikonoc, kdy jsme se dozvěděli, že Praha nebude místem konání Světových dnů mládeže v roce 2022, o což usilovala Česká biskupská konference. Na druhou stranu o papeži Františkovi je známo, že se vůbec neostýchá překvapovat; třeba v tomto ohledu překvapí i nás...

Děkujeme za rozhovor.

Autor článku: Radka Blajdová
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou