Vychází knižní rozhovor s papežem Františkem o zasvěceném životě dnes

Tento týden vychází v nakladatelství Edizioni Dehoniane Bologna nový knižní rozhovor s papežem Františkem s názvem „Síla povolání. Zasvěcený život dnes“. Svatý otec v něm vypráví o svém povolání ke kněžství a dále se zabývá tématy jako je výběr kandidátů k zasvěcenému životu, rolí žen, homosexualitou zasvěcených osob či formací povolání. 

Kniha  „Síla povolání. Zasvěcený život dnes“ na 120 stránkách je výsledkem téměř 4 hodinového rozhovoru papeže Františka se španělským misionářem Fernandem Pradou, docentem „misijní teologie, prostředků komunikace a zasvěceného života“ a ředitelem nakladatelství Publicaciones Claretianas. Rozhovor proběhl letos 9. srpna v Domě sv. Marty a nevyhýbá se ani ožehavým tématům. Nyní kniha vychází zároveň v 10 světových jazycích. 

Povolání dnes

V rozhovoru se papež František dotkl překážek, které brání žít své povolání s věrností: „Pokud to ´na vždy´ je slabé, jakýkoliv důvod je pak dobrý, aby se tato započatá cesta opustila. Neboť, pokud tato cesta nefunguje, tak si vyberu jinou, a pak zase jinou... Dnes je mnoho lidí, kteří takto postupují v životě. A také v zasvěceném životě existují paralelní, dvojité životy, lsti... Nebo jednoduše člověk tuto cestu opustí, protože to ´na vždy´ je pro něho velmi těžké.“

Toto se děje, pokud člověk nemá silnou motivaci. „To, co platí pro manželství, platí i pro zasvěcený život nebo pro kněžství a předpokládá předchozí vzdělání, proces zrání. Dnešní kultura je ´kulturou provizoria´, definitivní rozhodnutí nejsou v módě,“ zdůrazňuje papež František.

Proto je důležité posílit formaci kandidátů, doprovázet je a ocenit je takové, jací jsou. „Naopak policejní styl, který chce člověka kontrolovat, aby splňoval pravidla a to, co je mu přikazováno a v případě nesplnění ho odepsat, není doprovázením k růstu,“ podtrhl dále papež.

Větší uznání důstojnosti ženy ve světě a v církvi

Jedním z témat, na které odpovídal papež František během rozhovoru, byla také role ženy. Svatý otec k tomuto uvedl: „Věřím, že musíme kráčet ke stále většímu uznání důstojnosti ženy ve světě a také v církvi.“ A dále zdůraznil, že „pokrok v rovnoprávnosti je dobrou věcí.“ Nicméně dodal, že „není potřeba přestat být ženami, abychom si byli rovni.“

„Pokud označujeme službu, jako naší charakteristiku,“ pokračoval dále Svatý otec ve své odpovědi, „tak bohužel v kolektivní představě řeholnice byly často nesprávně považovány jako druhořadé, někdy využívané jako služebnictvo. Když někdy vidím, že jsou např. duchovní se dvěma nebo třemi řeholnicemi, které jim mají sloužit, a i když jim je služba zaplacena, tak se mi to nelíbí. Je spousta dalších žen, které potřebují práci.“

Výběr kandidátů k zasvěcenému životu

Je důležité věnovat včasnou pozornost kritériím, podle kterých jsou kandidáti k zasvěcenému životu vybíráni. „Není možné přijmout osoby, které nejsou vhodné nebo které mají vážné problémy. Nelze přijmout jako kandidáty ke kněžství a zasvěcenému životu ty, kteří trpí neurózou či silnou nerovnováhou a je obtížné je zvládnout i s pomocí terapeutické pomoci. Je potřeba jim pomoci, aby našli jinou cestu, a ne je opustit. Je potřeba je nasměrovat, ale ne přijmout. Musíme vždy pamatovat na to, že se bude jednat o lidi, kteří budou žít ve službě církve, křesťanské komunity, Božího lidu. Nezapomeňme na tuto perspektivu. Musíme dávat pozor, aby tito lidé byli psychicky a emocionálně zdraví,“ vysvětlil Svatý otec.

Ale tato opatrná moudrost uplatněná při počátečním hodnocení, při přijímacím testu, sama nestačí. Je potřeba doprovázet s ostražitostí kandidáty i během procesu formace k zasvěcenému životu. Ve skutečnosti riziko spočívá v upadnutí ke klerikalismu. 

Přítomnost homosexuálů v řadách duchovenstva

Na další otázku, která otevřela problém přítomnosti duchovních osob s homosexuální tendencí, papež odpověděl: „Je to něco, co mě znepokojuje, protože pravděpodobně v určitém okamžiku tento problém nebyl dobře řešen. Ve shodě s tím, co jsem již uvedl, bych řekl, že je velmi důležité dbát během formace na lidskou a emocionální zralost. S vážností musíme rozlišovat a naslouchat hlasu zkušeností, které církev má. Pokud se toto rozlišování podcení, problémy narůstají. Jak jsem již řekl, stane se, že v dané chvíli problémy vidět nejsou, ale projeví se následně. Homosexualita je velmi závažnou věcí, kterou je potřeba u kandidátů dostatečně rozlišovat již od začátku, pokud je to nutné. Musíme být nároční. V naší společnosti se dokonce zdá, že homosexualita je v módě a tato mentalita, určitým způsobem, ovlivňuje i církev.

Byl u mně jeden biskup, který mi vyprávěl, jak si ve své velmi velké diecézi všiml, že zde působí několik homosexuálních kněží. Této situaci musel čelit a zasáhl především v oblasti formace, aby byl mohl být vychováván nový klérus. Je to realita, kterou  nemůžeme popřít. Ani v zasvěceném životě nechybí tyto případy.

Jeden řeholník mi vyprávěl, že během kanonické návštěvy v jedné provincii jeho kongregace zůstal překvapen. Viděl, že několik schopných mladých studentů a dokonce i duchovních profesorů byli gayové. On sám měl o tom pochyby a ptal se mě, jestli je na tom něco špatného. Nakonec řekl, že to není tak vážné, že se jedná pouze o projev citové náklonnosti. To je chyba. Není to pouze projev citové náklonnosti. V zasvěceném a kněžském životě není místo pro tento typ náklonností. Z tohoto důvodu církev doporučuje, aby lidé s touto zakořeněnou tendencí nebyly přijímány do kněžské služby a do zasvěceného života. Kněžská služba a zasvěcený život nejsou místem pro ně. 

Musíme nabádat homosexuální kněze, řeholníky a řeholnice, aby žili s poctivostí celibát a především, aby byli důsledně zodpovědní, usilovali o to, aby nikdy nepohoršovali ani svou komunitu ani věřící svatý Boží lid dvojím životem. Je pro ně lepší, aby kněžskou službu nebo zasvěcený život opustili, než aby žili dvojí život.“

Nejedná se o nový postoj, ale papež František se odvolal ohledně této otázky na dokument Dar kněžského povolání, který vydal v roce 2016. V čl. 199 je uvedeno: „Ve vztahu k osobám s homosexuálními sklony, které chtějí vstoupit do semináře anebo během své formace zjistí takovou situaci, církev v souladu se svým učitelským úřadem sice hluboce respektuje zmíněné osoby, avšak do semináře a k posvátným svěcením nemůže připustit ty, kdo homosexualitu praktikují, prokazují hluboce zakořeněné homosexuální tendence anebo podporují takzvanou gay kulturu. Uvedené osoby se totiž nacházejí v situaci, která závažně brání vytváření správných vztahů s muži i s ženami. Absolutně nelze přehlížet negativní důsledky, které mohou plynout z vysvěcení lidí s hluboce zakořeněnými homosexuálními tendencemi.“

Kniha se však nevěnuje pouze těmto ožehavým otázkám, ale chce ukázat na krásu a sílu povolání a pilíře zasvěceného života, kterými jsou modlitba, život v komunitě, studium a apoštolát. Je poctou těm, kteří se věnují teologii zasvěceného života, žijí ho a modlí se za něj.

^{(Zdroj: SIR, Avvenire)}