Připomínáme si 1150. výročí úmrtí sv. Konstantina (Cyrila), jednoho z apoštolů Slovanů, filozofa, jazykovědce a diplomata, spolupatrona Evropy. Proč slavíme jeho památku doma i v Římě, kde je pochován v bazilice sv. Klimenta? A lze dnes vůbec vnímat jeho odkaz bez historických nánosů?
Sv. Cyril a Metoděj z velehradské baziliky na obraze malíře Jana Matejky. Repro KT
„Slyšte všichni lidé slovanští, slyšte Slovo, od Boha přišlo, Slovo, jež krmí lidské duše, Slovo, jež sílí srdce i rozum… Nahé jsou všechny národy bez knih. Neboť kdo přijmou knihy ty, Moudrost Kristus v nich mluví a duše vaše posiluje,“ čteme v Proglasu, předmluvě k staroslověnskému překladu evangelií sepsané sv. Cyrilem.
Slovo zde odkazuje jak ke Kristu, tak ve druhé rovině ke vzdělanosti vůbec či k „pokračování vtělení Slova“. Soluňští věrozvěstové se totiž nepodíleli jen na založení českého církevního společenství, ale položili základ české kultuře jako takové, spolu s jazykovou svébytností a její psanou podobou. V knize Je to náš příběh to připomíná teolog, religionista a kazatel Církve bratrské Pavel Hošek.
Spolupatroni Evropy
O zásluhách věrozvěstů Cyrila a Metoděje se při každém výročí píše mnoho. Někdo zdůrazňuje jejich byzantský původ a vazbu naší kultury na východní pravoslaví nebo roli našeho regionu jako „mostu mezi Východem a Západem“. Připomíná se i ekumenická ambice smíření, k němuž dávají předpoklad společné duchovní kořeny, starší než schizma. Jan Pavel II., slovanský papež, bratry ze Soluně ostatně roku 1981 prohlásil za spolupatrony Evropy.
S jejich rolí v našich dějinách se ovšem také manipulovalo – adorací východních kulturních forem, pseudovlasteneckým odporem k německému vlivu nebo nekritickým vzýváním všeslovanství – ať už při národním obrození nebo všudypřítomnou propagandou za komunistické totality.
Pokud těmto nepoctivým výkladům odkazu sv. Cyrila a Metoděje odoláme, spatříme před sebou pravou výjimečnost jejich díla. Zmiňme dva nejdůležitější aspekty: Bratři nenásilnou cestou získali lidové vrstvy obyvatelstva pro Kristovo evangelium, což v porovnání s misiemi v jiných zemích nebylo vůbec samozřejmé. A dále ze staroslověnštiny učinili srozumitelný liturgický jazyk, čímž jsme zdaleka předběhli středoevropské i západoevropské národy.
O dalších hodnotách, kterých byl sv. Konstantin i jeho mladší bratr Metoděj nositelem, se více dozvíte v následujících textech.
(autorka anonce: Tereza Zavadilová)
Více v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
Ve jménu Boha nelze vést války
První návštěva papeže na Arabském poloostrově, kde podepsal zásadní deklaraci s muslimy.
Do služby generálního vikáře brněnské diecéze byl minulý týden uveden pomocný biskup Pavel Konzbul.
Před 1150 lety, dne 14. února 869, zemřel v jednom řeckém klášteře v Římě teprve 42letý byzantský teolog a diplomat, geniální filolog a především úspěšný misionář mezi Slovany – Konstantin zvaný Filosof.
Odmítněme nálepkování v církvi
Stejně tak jako se v politice proti sobě vymezují konzervativní a liberální strany, jsme v dnes svědky toho, že se katolíci – většinou sami mezi sebou – různě nálepkují.
Na 84 % dětí a dospívajících se denně na chytrém telefonu připojuje na internet. Co tam dělají? Znají rizika? A co mohou dělat rodiče?
Příště: MANŽELSKÉ SMIŘOVÁNÍ
I spory a konflikty k manželství patří. Pomáhají tříbit postoje a zpracované mohou muže a ženu sbližovat. Manželství však mohou také rozvrátit. Jak se udobřovat a smiřovat?
(Zdroj: Jiří Macháně, KT)