Papež František: Volejme po příchodu Božího království

V dnešní audienci, která se konala na Popeleční středu, se papež František zaměřil na druhou invokaci modlitby Otčenáš: „Přijď království tvé“. Tímto zvoláním křesťané vyjadřují, že Ježíše potřebují a touží, aby byl všude a stále uprostřed nás.

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

Volejme po příchodu Božího království

Druhou invokací Otčenáše je zvolání „Přijď království tvé“, kterým se obracíme k Otci (Mt 6,10). „Poté, co jsme se modlili, aby Jeho jméno bylo posvěceno, věřící vyjadřuje přání, aby se přiblížil příchod Jeho království. Tato touha pramení, dalo by se říci, ze samého srdce Krista, který na začátku svého působení v Galilei hlásal: ´Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.´(Mk 1,15),“ uvedl papež František na úvod a dodal, že „tato slova nejsou výhružkou, naopak jsou šťastným oznámením poselství radosti.“

Bůh se přiblížil Svým dětem

Ježíš nechce tlačit lidi, aby se obrátili ze strachu z Božího soudu nebo z pocitu viny za spáchané zlo. Naopak, to co přináší On, je radostná zvěst o záchraně, která nás volá k obrácení: „Každý je vyzván věřit evangeliu: Bůh se přiblížil Svým dětem a Ježíš oznamuje tuto nádhernou zvěst.“

Boží království je již blízko

Známky příchodu tohoto království jsou mnohé a všechny jsou pozitivní. Ježíš začíná Své působení starostí o nemocné, jak na těle, tak i na duchu. Pečuje o ty, kteří jsou ze společnosti vyloučeni, tj. malomocné a hříšníky, na které se všichni dívají s opovržením, „dokonce i ti, kteří jsou většími hříšníky než oni a které Ježíš nazývá pokrytci,“ dodal papež. 

„Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium,“ (Mt 11,5) jsou důkazy, na které poukazuje Ježíš.

Svět je ještě poznamenán hříchem

„Přestože Ježíš přišel, svět je ještě poznamenán hříchem, žije zde mnoho lidí, kteří trpí, kteří nejsou smířeni a žijí v neodpuštění, svět je sužován válkami a mnoha formami zneužívání, např. obchodováním s dětmi,“ připomněl Svatý otec a konstatoval, že všechny tyto skutečnosti jsou důkazem toho, že Kristovo vítězství ještě nebylo plně zrealizováno, mnoho mužů a žen má stále ještě uzavřené srdce. 

A proto především v těchto situacích se křesťan obrací k nebeskému Otci zvoláním: „Přijď království tvé“. „Je to, jako by říkal: Potřebujeme Tě, Ježíši; potřebujeme, abys byl všude a stále uprostřed nás,“  řekl papež.

Podobenství o Božím království

„Někdy si klademe otázku: jak je to možné, že toto království přichází tak pomalu,“ zamyslel se Svatý otec a vysvětlil, že Ježíš rád mluví o Svém vítězství v podobenstvích. Přirovnává tak Boží království k poli, kde roste jak pšenice, tak i plevel, a největší chybou by bylo, chtít zasáhnout okamžitě a vyloučit ze světa ty, kteří se nám zdají jako plevel (srv. Mt 13,24-30). „Bůh není jako my, je trpělivý. Boží království se nedá ustanovit násilím, Bůh jedná v tichosti,“ uvedl papež.

Boží království je velkou silou, vlastně tou největší silou, ale ne podle lidských kritérií, proto se zdá, že nikdy nemá absolutní většinu. „Je jako kvas, který se zadělává do mouky: zdá se, že zmizí, a přesto je to právě kvas, který prokvasí celé těsto (srv. Mt 13,33),“ zmínil papež František další podobenství o Božím království a pokračoval: „Nebo je jako hořčičné zrno, tak malé, skoro neviditelné, které ale v sobě nese velkou přírodní sílu a když vyroste, přeroste i ovocné stromy“ (srov. Mt 13,31-32).

Sám Ježíš je pšeničným zrnem, které musí zemřít

Podobné je to i s Ježíšovým životem: také On byl pro Své současníky nenápadným znamením a oficiálním historikům té doby zůstal téměř neznámým. On sám se označil za pšeničné zrno, které, „jestliže nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.“ (J 12,24)

Symbolika semene je výmluvná: „jako když člověk zaseje semeno do země; ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.“ (Mk 4,26-27).

„Semeno, které klíčí, je spíše Božím dílem než lidským, přestože je to člověk, který ho zasel. Bůh nás vždy předchází a překvapuje. Díky Němu po noci Velkého pátku nastává úsvit Vzkříšení, který je schopný osvítit nadějí celý svět,“ dodal papež.

„Přijď království tvé!“

„Zasejme toto slovo do našich hříchů a pádů. Darujme ho lidem, kteří se cítí poraženi a ohýbají se pod tíhou života, darujme ho těm, kdo zažili více nenávisti než lásky, těm, kteří žili zbytečné dny, aniž by pochopili proč. Darujme ho těm, kdo bojovali za spravedlnost, všem mučedníkům dějin, těm, kteří dospěli k závěru, že bojovali zbytečně a že v tomto světě vládne zlo,“ uvedl Svatý otec v závěru své katecheze a dodal, že na konci audience uslyšíme znovu modlitbu Otčenáš a znovu budeme opakovat tato slova naděje, stejná slova, kterými Duch zpečetil Písmo svaté: „Ano, přijdu brzo.“ (Zj 22,20) „Toto je Pánova odpověď. ´Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše se všemi.´ A Ježíš přijde,“ řekl papež na samý závěr.

^{(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)}